03 | Taro 3/4

20. prosince 2012 v 17:41 | ElfMaya |  KAP - Měsícem prokleti
S Tarem se blížíme ke konci. A doufám, že stále nevíte kdo ta bestie vlastně je.
Taro se pohádá s Agiemusem.
A také padne jeden zoufalý plán na dopadnutí bestie.

"V noci zemřelo nevinné dítě. Bylo mu teprve pět let. Co s tím uděláš, cizinče? Povedeš za to odpovědnost?" Taro pohlédl na rozzuřeného starostu. Byl to starší muž s pleší připomínající sud zkyslého vína. A podobně i zapáchal. Stál v malé místnůstce, kterou si Taro pronajal. Návštěva v tuto chvíli byla nepříjemná. Taro si obvazoval utržené rány ze střetu s vlkodlakem, nebyly nikterak hluboké, jednalo se převážně o škrábance nebo odřeniny. A neměl sebemenší náladu odpovídat na přitroublé otázky.

"V tuto chvíli zrovna nic. Je den a jsem zraněný. První co udělám je, že si ošetřím rány, potom si odpočinu a nakonec se po něm podívám." Taro si silně utáhl obvaz kolem dlouhého škrábance na předloktí. Mast ze směsi bylinek, kterou si vtíral do ran zapáchala jako močovina. Starostovi se nad tím zápachem zvedl žaludek. Musel se několikrát nadechnout ústy. Taro si toho počínání všiml a cítil zadosti učinění.

"Bohové tě za tvoji odmítavost potrestají." Čepel loveckého tesáku rozčísla vzduch. Nebezpečně zasvištěla, než se špičkou dotkla bledé kůže. Taro přiložil čepel ke starostovu krku. Nesnášel, když mu někdo poroučel. Není žádným zvířetem. Je svobodným člověkem se svojí vlastní vůlí a nikdo mu ji nevezme.

"Bohové s tím nemají nic společného. A pokud jste, pane starosto, tolik statečný, běžte si tu bestii zabít sám. Pokud teda nejste ta bestie Vy." Tím sebral starostovi vítr z plachet. Tlustý muž zděšením zesinal. Zaskočen se nezmohl na potovou odpověď. Jak si jenom dovolil ho obvinit? On je starosta. S ním by si nikdo neměl zahrávat. Musel se na uklidnění několikrát nadechnout. Tím nabral potřebný vzduch a do tváří se mu vrátila barva.

Taro spokojeně sledoval změny barev v odulé tváři. Cítil zvláštní hřejivý pocit. "Chci, aby se přes noc shromáždili všichni vesničané na jednom místě. Všichni, bez výjimky."

"Proč?" Starosta nechápal. Nevěřícně hleděl na muže sedícího na lůžku. Už při prvním pohledu ho fascinovaly mnohočetné jizvy různého stáří soudě podle různosti odstínů od tmavě rudé až po smrtelně bílou. Některé měli i velmi neobvyklý tvar.

"Je to jediný způsob jak nejúčinněji odhalit bestii."

"Proč?"

"protože bestie reaguje na úplněk. Je to poslední noc, kterou se promění. Pak až do dalšího úplňku bude naprosto nemožné ji vypátrat." Tarova trpělivost se nadobro vytratila. Vrčel jako rozzuřené zvíře. Vztekle skřípal zuby. Co si ten starosta jenom dovoluje? V předešlý den se málem plazil po zemi a dnes se choval jako… nedokázal nalézt vhodná slova.

"Vy jste se naprosto zbláznil! Nahnat lidi jako stádo ovcí do stodoly a počkat než je ta bestie rozsápá na kousky."

"Proměna z člověka na bestii a vlastně i naopak je jeho nejzranitelnější část bytí. Je pomalá a hodně bolestivá. Bestie se bude věnovat jenom sobě." Taro si po několikáté za tento den povzdechl. Už ho to začínalo unavovat, neustále vše vysvětlovat. Už aby to měl konečně za sebou. "Pokud bude reakce dostatečně rychlá, obejde se to bez ztrát na životech."

"To nikdy nedovolím."

"Ale potom nebrečte, že jsem vás nevaroval."

Rozčílený starosta za sebou silně bouchl dveřmi. Při odchodu obdaroval okolí hromadou známých i neznámých nadávek. Taro si opět povzdechl. Se starostou budou ještě problémy.

"Šašku." Ulevil Taro trochu ze svého vzteku.
™˜™˜™˜
Počasí Tarovi zrovna nepřálo. Slunce bylo zakryto hustým závojem temného mračna. Moře bylo neklidné, obrovské vlny narážely do lakovaných boků rybářských lodí. Jako dětské hračky se pohupovaly sem a tam. Silný vítr doprovázející příchozí bouři bušil do okenic domů, které vesničané zapomněli upevnit. Taro vyšel z útulného tepla hostince a hned toho zalitoval. Přitáhl si těžký vlněný kabát blíže k tělu. Snažil se alespoň uchovat trochu tělesného tepla.

Náladu mu nepřidával ani fakt, že na něj čekal Agiemus ležérně opřený o zeď protějšího domu. Tvář mu zdobil nepříjemný škleb. Okolnímu prostředí dával jasně najevo svoji nechuť k dané situaci. Starosta ho pověřil úkolem, který se mu vůbec nezamlouval. Není žádným hlídacím psem. Sledoval toho lovce, když vyšel z hostince. On problém nebyl, problém byl ten vlk. Nenáviděl ty chlupaté bestie, kdyby mohl, už by se válel na ulici s podříznutým hrdlem.

"Co Vás sem přivádí, pane?" Agiemus zaskřípal zuby. I ten jeho hlas nesnášel.

"Starosta mě poslal. Mám dohlédnout na Vaši bezpečnost." Ve skutečnosti mu starosta přikázal sledovat případně odstranit. To mu však vykládat nebude. Soudě podle svraštělého obočí, cizinek nebyl také zrovna nadšen.

"A když odmítnu?"

"Nepřipadá v úvahu." Muži se nenávistně přeměřovaly pohledy. Nenávist jeden k druhému bublala jako roztavené železo. Nenávist, vztek, ponížení, rozčílení, ty negativní pocity byly vzájemné. Jenom nebylo poznat, které převládaly. Stáli tam tváří v tvář uprostřed dlážděné ulice nevšímající se okolí. Pocestní se jim museli uhýbat.

"Odmítám." Vrčel Taro jako rozzuřený vlk. I tak se musel hodně ovládat, aby jeho zvířecí já nepřebralo nadvládu nad tělem. Vztek stále kypěl, musel se uklidnit. Jinak všechno dopadne opravdu zle. Hodně zle. I Jesa si byla vědoma blížícího se nebezpečí. S vystrašeným kňučením si lehla ke zdi nejbližšího domu. Stříbrné stvoření se proměnilo na klepající se kouli chlupů. Jantarové oči zděšeně sledovaly dění před sebou. Jak tichý střet pokračoval Jesa přestával být jediným přihlížejícím. Zvědavý vesničané tvořili hloučky kolem dvojice čekající na tělesný střet. Vesnice se nacházela na pobřeží a živa byla jenom z rybolovu. Proto prostí občané vítaly jakýkoliv druh zábavy i ten krvavý. Ženy z předvídavosti či už s bezpečnosti odvedly své ratolesti do bezpečí domů. Muži zase naopak tiše vybírali sázky na výherce.

Agiemus se jako první odhodlal k prvnímu pohybu. Ladným trhnutím vytasil dlouhý meč, který měl zapásán za opaskem. Čepel opsala úhledný půlkruh. Ostří těsně minulo oblečení soupeře. Jenom pár milimetrů chybělo a Taro mohl utržit nepříjemnou ránu v oblasti břicha. Jenomže se Taro ani nepohnul, a nebylo to šokem. Jeho zostřené smysly si dávno uvědomily hrozící nebezpečí. Nepohnul se jenom proto, aby nepřítele vyvedl z rovnováhy. Ani sebemenším svalem ve tváři necuknul. Stále hleděl na Agiemuse s vražedným úmyslem vepsaný v očích. Nevšímal si ani zaskočeného zalapání po dechu u přihlížejících vesničanů, ani nevěnoval pozornost Jesininýmu vzteklému zavrčení. Taro stál jako socha. A svůj účel to splnilo.

"Jedná se o příkaz starosty. Buď já, nebo katr." Agiemus o krok ustoupil. Musel, jinak by toho cizince probodl skrz na skrz. Ale nejvíce zaskočen byl jeho chováním. Každý jiný muž by se alespoň o kousek pohnul. Jenomže on, Taro, stál pevně jako skála. Ani svalem nepohnul. S nikým jemu podobným se ještě nesetkal. Musel být opravdu odvážný nebo naprostý blázen.

Jesa se konečně rozhodla s touto prekérní situací něco udělat. Vykročila z bezpečného úkrytu rovnou mezi Agiemuse a Tara. S hrdelním vrčením odháněla od sebe vesničany. Úspěšně se prodírala mezi vyděšenými lidmi. Předstoupila před Tara v obraném gestu. Vrčela, cenila zuby, klapala vztekle tlamou po vzduchu. Chlupy na hřbetě měla vztyčené. Byla ochotna za Tara položit vlastní život. Taro se až teď odhodlal k pohybu. Dvěma prsty odtáhl čepel dále od svého těla.

"Nemám náladu řešit spory krvavou cestou. Budiž, pojď se mnou. Ale upozorňuji tě. Nebude se jednat o zajímavou práci." Uklidnil vlčici jemným dotykem po sametové srsti.

"I mě to netěší. Obytu si svoji práci. Čím dřív, tím líp." Nebezpečná čepel se zaleskla a následně se schovala v kožené pochvě. Taro kráčel směrem od přihlížejících. Nesnášel, když ostatním dělal šaška. Ani většímu množství lidí neholdoval. Zavolal Jesu ke své noze. Vlčice s vrtěním ocasu přiběhla ke svému příteli. Agiemus je s nechutí následoval. Ani v nejmenším neměl tušení, co přesně hodlají dělat.

"Co to je vůbec za práci?"

"Stopování."
™˜™˜™
Pachovou stopu bestie nalezli velmi snadno. V ulici, ve které se s ní Taro setkal byla stejně opuštěná jako v nočních hodinách. A tak se pachy nestihly smísit s dalšími. Samotná ulice i domy s ní sousedící zely prázdnotou. Jenom sem tam se mihla krysa o velikosti kotěte a ostražitě sledovaly narušitele jejich soukromí. Pištěly i syčely, aby zahnaly případné predátory.

Taro sledoval mrtvolné ticho. Lhal by, kdyby tvrdil, že zdejší atmosféra mu nenaháněla husí kůži. Míjel dům za domem. Prozkoumával jejich vnitřek skrz vytlučená okna či proražené dveře. Divil se nad absencí lidského faktoru. A vše tomu nasvědčovalo. Okolí bylo znatelně zanedbatelné.

"Před deseti lety zde propukl mor. Bylo hodně mrtvých, něco přes polovinu dřívějších obyvatel. Tady prý ta epidemie započala. Už se sem nikdo nenastěhoval." Objasnil celou záhadu Agiemus. Podle tónu hlasu taro tušil, že i jeho musela morová rána také zasáhnout. Zastavil se, pohlédl na hrdého šlechtice. Teď spíše připomínal spráskané štěně. Začal litovat své tiché zvědavosti.

"Tak proto je tu prázdno. No nic, jdeme do práce. Musíme najít aspoň brloh bestie." Odvedl směr na jiné téma.

"Jeso běž. Stopa." Taro vyslal vlčici po stopě. "Být Vámi tak začnu hodně rychle běžet. Jesa dokáže uhánět s větrem o závod." Jesa práskla do bot. Doslova prosvištěla ulicí. Pach musel být silný, jinak by tak rychle neuháněla. Agiemus musel vynaložit velké úsilí, aby stíhal lovce s vlčicí. Divil se, že takovou rychlost dokázal vynaložit. Pohyboval se jako zjevení a ne jako člověk.

Běželi dlouho, směrem z města. Míjeli neobydlené domy, zanedbané zahrádky. Blížili se k lesu. Tam ztratily stopu. Jesa se zmateně rozhlížela po okolí. Jako kdyby se do země propadl.

"Výborně. Takže nic nemáte." Taro vztekle zabodl lovecký tesák do desky stolu. Kolikrát to bude ještě starosta s posměškem opakovat? Ať si to zkusí sám. Moc rád by ho viděl, jak bezcílně bloumá ulicemi. Střelil nebezpečný pohled po hostinským. Už před patnácti minutami si objednal karafu červeného vína a ona stále nikde. Potřeboval se napít. A to hodně rychle. Hostinský konečně tichou hrozbu pochopil a přinesl lovci víno a kalich k němu. Polekaně ustupoval z dosahu nože.

"Bestie umí za sebou perfektně zametat stopy. Ale není to nic neobvyklého." Jednoduše odpověděl. Taro uvažoval nad odstoupení od smlouvy. Nechtěl být fackovacím panákem pro naduté vesničany. Ale na druhou stranu si říkal, že se jedná už jenom o jednu noc. A navíc nechtěl by cestovat v noci. Zkusí to vydržet a potom odejde. Upil z kalichu. Víno bylo trpké stejně jako nynější situace.

"Co tedy hodláte dělat?" To Taro vážně nevěděl.

"Trván na svém předešlém prohlášení. Chci, aby se vesničané přes noc shlukli na jedno místo."

"Co kostel?" Promluvila jedna z přísedících žen. Na svém bujně vyvinutém poprsí měla přitisknuté malé dítě. Strachovala se o něj ne o sebe. To Tara vždy dokázalo dojmout. Starost o druhé, to na lidské rase obdivoval nejvíce.

"Pokud je vážně posvědcen tak to bude to nejbezpečnější místo ve vesnici. Proměněná bestie nedokáže vstoupit na svatou půdu." Na kterou nemůže vstoupit ani Taro. Nevěděl proč, prostě tam nemohl vstoupit. Jako kdyby tam byla vystavěna neviditelná zeď, která měla jenom jemu zabránit kde vstupu. Ano budou tam všichni v bezpečí. Opětovně se napil vína. Začínal mu přicházet na chuť. Sic bylo trpké.

"Vážně?" v ženiných očích se rozzářila nová naděje. Nikdo si nedokázal představit strach, jaký museli mít. Aspoň někomu dokázal pomoci.

"Ano, přesně."

"Je to šílenost." Opět se ozval starosta. Zrudl vzteky.

"Jo jasně. A jaký jiný nápad máte Vy, starosto?"

"Já…já…já…"
™˜™˜™˜
"Starostovi došli slova co?" Hatasu se škodolibě zasmála.

"Ano došly. Měl jenom kopu slov a žádnou odvahu. Jediné co uměl, bylo napomínat a pomlouvat. Nesnášel jsem ho. Zabít málo." Taro vztekle praštil s korbelem o desku stolu. Alkohol začínal zamotávat jazyk. Taro začínal mluvit ztěžka. Aspoň, že už se vyprávění blížilo ke svému konci.

"Kdo byl ta bestie?"

"Nechej se překvapit, má paní. Vyprávění se blíží ke konci."


| Předešlý díl | Zpět na info | Následující díl |
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama