A opsat 200X

15. dubna 2012 v 14:10 | ElfMaya |  Povídky na přání

Osvítilo mě světlo. Psáno na jeden zátah při formuli jedna. XD Nezbetováno, nezkontrolováno. Výskyt hrubek možný, ale kontrolovat to nehodlám nebo to dopadne jako se všema povídkama psanýma v posledních měsících - smazány. Snad jsem se alespoň trochu trefila do gusta. Hard yaoi to není sice ho ráda čtu, ale nedokáži to sama napsat.

Takže povídka pro Zakuro
Autor:kdokoliv
Pár:Minato/Naruto
Žánr:na tom nezaleží
Dodatkove přaní:hard yaoi,ale když to bude shounen ai,tak to taky nevadi.A at je to ze střední skoly :-P Díky moc :-D


"Takže je Vám to k smíchu, pane Uzumaki? Co byste řekl na rande s moji maličkostí po škole? Měl bych pro Vás jednoduchou práci. Jenom dvěstěkrát napsat: Nemám při vyučování zvát na rande děvče z vedlejší lavice."
Třída o třiceti párů očí propukla v ohromný smích. Všechny oči směřovali na mladíka stojícího u katedry učitele. Blonďatá hlava se třásla potlačovaným vztekem. Nesnášel, když ho učitelé ponižovali před celou třídou. Ruce zaťal zpět. Zrovna byla hodina matematiky, kterou výsostně nesnášel. A učitel byl ten důvod. Další blonďatá hlava seděla pohodlně na krku svého majitele. Posměšně usazeného v pohodlném učitelském křesle, snad pro výsměch studentů jenž si ničili záda na nepohodlných dřevěných židlích. Propaloval mladíka před sebou pohledem.
Naruto Uzumaki, student třetího ročníku Konožšké střední. Věk sedmnáct let, záliby všechno kromě školy a hlavně matematiky. Záchranou se stal drčivý a přesto osvěžující zvuk zvonku.
"Nezapomeňte, pane Uzumaki, po škole u mě v kabinetu. Máme rande."
"Jistě, pane učiteli." Vyprskl Naruto znechuceně.
Kolem Narutova krku se obtočila paže. Leknutím nadskočil. Zděšeně se podíval, kdo je viník jeho téměř infarktu. Ze zadu se zubila pobavená tvář jeho kamaráda Kibi.
"Tak tohle ti brácho nezávidím. Ale musím uznat pan učitel Namikaze je fakt kus." Nemohl si Kiba ujít poškádlit svého nejlepšího přítele. Odměnou se stala opravdu těžká učebnice matematiky v obličeji.
"Fakt vtipné Kibo. To zas má pan dokonalí a-přesto-nepříjemný Uchiha důvod k posměchu."
"Jo hochu. Já za to nemohu. Taky nevím, proč to u Sakury pořád zkoušíš. Nemá tě ráda. A vypadá jako chlap. Jen si to přiznej." Naruto se usmál. I když Kiba většinou říkal naprosté pitomosti, dokázal pokaždé zvednout jeho sebevědomí. Už mu trest nepřipadal tak katastrofický jak před pěti minutami.

Poslední zvonění pro třídu 3-A, posledních pět minut svobody Naruta Uzumaki. Posledních pět krátkých minut. Blonďák se loučil se svými přáteli na hlavní chodbě školy. Nezapomněl obejmout červenající Hinatu, kterou musel později její bratránek Neji křísit. A také nezapomněl poslat Sasukeho Uchihu do hájů zelených k pasoucím se jelenů, což naštvalo Shikamara, ale nikdy to neřekl nahlas.
Naposledy zamával vzdalujícím se osobám. Povzdechl si. Ještě jednou pohlédl na světlo na konci tunelu. Pohlédl na hlavní vchodové dveře. Několika větami si dodal odvahu a ihned zamířil směrem kabinet matematiky.
Zastavil se až u masitých dřevěných dveří. Ty zdobila kovová cedulka hrdě nesoucí: Namikaze Minato, kabinet matematiky. Třikrát krátce zabouchal. Chvíli počkal, kdyby mohl, už by vlítl do kabinetu, ale dveře z této strany neměli kliku, pouze kouli (ach to zní tak blbě). Bylo to jenom pár sekund, Narutovi to připadalo jako věčnost. Dveře se pootevřeli. Naruto vklouzl dovnitř.
Kabinet matematiky by mohl považovat za svůj druhý domov. Byl už tu minimálně dvacetkrát za poslední tři měsíce. Zdi byly dokonale pokryty mnoha nejenom technickými knihami. Kdo by čekal, že sucharská osobnost jako je učitel matematiky miluje fantasy knihy.
"Vidím, máte tu pár novým kousků, pane učitel."
"Ano mám, ale ještě jsem je nestihl přečíst. Tak začneme s naší schůzkou, ať to máme brzo za sebou." Před Naruta přistála růžová propiska ve tvaru prasátka a linkovaný papír. Mladý Uzumaki by přísahal, že si Minato tuto propisku pořídil zvláště kvůli němu. Pokaždé s ní psal tresty. Na první stránce v rohu vyjímala věta a u ní číslicí dvě stě. No fajn.
Co jsem komu udělal? Ptal se Naruto sám sebe.

Žák tiše psal svůj trest, už zdárně dorazil do poloviny. Při sté věty si musel na chvíli odpočinout. Dostával křeče do ruky. Několikrát trhavě zakroužil zápěstím, aby uvolnil napjaté klouby. Pozvedl oči k muži před sebou. Byl začten do knihy. Ne do odborné literatury jak by se od učitele očekávalo, ale poslední knihy ze série mladého kouzelníka Harryho Pottera.
Naruto nenáviděl ticho, ale neopovažoval se promluvit. Ještě by si mohl přitížit. Najednou se muž před ním bezeslova zvedl. Odešel do vedlejší místnosti, už dávno věděl, že se tam nachází bývalý kabinet fyziky dnes spíše využíván jako zašívárna pro učitele, když si v klidu chtěli vypít kafe a zakouřit. Ředitelka Tsunade jako kdyby o tom nevěděla, přesto tam trávila každou obědovou přestávku.
Před žáka po pěti minutách přistál hrnek plný kouřící hnědé tekutiny. Modré oči nevěřícně hleděly před sebe.
"Doplní to energii, o mnoho lepší než kafe." Vysvětlil učitel. Naruto opatrně ochutnal. Horká čokoláda. Náboj plný energie. Mladíkova ústa se protáhla do blaženého úsměvu.
"Děkuji."

"Ne… pane učiteli… dost!" Ani si Naruto neuvědomil, kdy vše začalo. Prostě psal svůj trest a teď stojí opřen o stůl a ruce jeho učitele bloudí po obnažené hrudi. Ústa, která ho vždy urážela, teď okusují citlivou kůži krku. Kabát a košile dávno leželi pohozené v rohu místnosti.
Naruto to nedokázal kontrolovat. Zdravý rozum souboj dávno vzdal a odešel někam do dáli a jeho myšlení ovládla živočišná touha. Zmítal se pod náruživými doteky svého učitele. Sténal pod kousavými polibky. A když starší náhodou přestal, začal se sám nabízet jako nějaké lehká děva.
"Tak je hodný Naruto. Lehni si." Mladší poslehl. Shodil stohy papírů za stolu a sám se uvelebil na studenou desku z masivního dřeva. Pravou nohu pokrčil a zapřel o okraj, levou nechal volně viset ve vzduchu. Starší muž spokojeně zavrněl. A poprvé za celou dobu políbil druhého aktéra na rty. Jazykem plenil ústa toho druhého. Rukama zatím zpracovával hrudník, škrábal, hladil štípal. Naruta to vzrušovalo čím dál tím více. Sténal hlasitěji a hlasitěji. Naběhlé mužství se tísnilo v kalhotách a nepříjemně bolelo. Těsnost látky ho škrtila.
Kalhoty i se zářivě oranžovým spodním prádlem letěli ke košili. A Naruto ležel na stole tak jak ho pán bůh stvořil. Ležel a očekával, co se bude dít. Minato se taktéž svlékl. Tím mladíkovi ukázal vypracovanost svého těla. Už ani jeden z nich nedokázali na nic čekat.

Poslední prohnutí. Poslední výkřik. I druhý muž dosáhl vyvrcholení.

"Naruto. Ty jsi to opsal jenom sto devětadevadesát krát. Já řekl dvěstěkrát." Mladík naproti učiteli zrudl. Nejenom, že před chvílí si málem vymilovali duše z těla, teď ještě dostane pokárání za jednu chybějící větu. Nervózně si upravil košili, na které chybělo několik knoflíků.
"Omlouvám se, pane."
"Dobrá Naruto, dnes ti to odpouštím. Ale příště ti tu větu neodpustím jasné?"
"Ano rozumím, pane."
"Už je pozdě, běž domů."
"Ano, pane. Děkuji, pane." Naruto zmizel z kabinetu jako pára nad hrncem. Ale koutkem oka ještě stihl postřehnout blažený úsměv na učitelově tváři.

BONUS:
"Ne… pane učiteli… dost!" Ani si Naruto neuvědomil, kdy vše začalo. Prostě psal svůj trest a teď stojí opřen o stůl a ruce jeho učitele bloudí po obnažené hrudi. Ústa, která ho vždy urážela, teď okusují citlivou kůži krku. Kabát a košile dávno leželi pohozené v rohu místnosti.
"STOP!" Naruto zděšeně odtáhl druhého muže od sebe. Vztekle po něm hodil nejbližší knihu. "Ještě jednou mě takhle kousneš tak ti urvu hlavu. Nejsem salám. Rozumíš?" Celý produkční tým režiséra a kameramana nevyjímaje zastaví jakýkoliv pohyb. Režisér, mladý muž s dlouhými černými vlasy si povzdechl.
"Minato, prosím přestaň ho okusovat. Tuhle scénu už točíme po dvacáté."
"Když já si nemůžu pomoci ta kůže chutná po jahodách." A po třicáté za tento den po Namikazi Minatovi letěla kniha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zakuro zakuro | Web | 15. dubna 2012 v 18:27 | Reagovat

:D *brečím smichy*to bylo važne super,uplne nej povidka :-D -napis na ten par jeste neco *smutne koukam* (incest-že by?) jsem uchylna já vim :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama