Jak píše dráče! (1) - Než začneme

10. prosince 2011 v 14:30 | ElfMaya |  ..::Jak píše dráče::..

A odstartovávám menší projekt s názvem: Jak píše dráče! V několika dílech se seznámíte s tím jak ElfMaya vytváří svá slavná rádoby veledíla. Samozřejmě byla bych ráda, kdyby jste se zapojili do konverzace a napsali v čem se vaše psaní liší.

Díl 1. Než začneme psát



Všichni mi snad dáte za pravdu, že základem je myšlenka. Ta malá mrška co se obvykne objeví v tu nejnečekanější chvíli a vy si řeknete: Tak tohle bude povídka (příběh, romám - každý tomu říká jinak já zůstanu u povídky). Jenomže někdy sama myšlenka nestačí. může totiž být naprosto - teď mi dovolte tenhle výraz - jednoduchá. Bez děje, místa či vedlejších činidlů (bože to zní jak čistící prostředek - Reid vaše fantazie). Například: Vztah mezi náboženstvím nebo bože teď mě zrovna nic nenapadá, ale všichni pochopili (doufám).

Takže myšlenku máme. Co dál, furt psát nemůžeme nemáme hlavní postavy. Tak budeme pracovat s myšlenkou viz víše. Tak první postava by měla být dejme tomu křesťan/ka a druhá například budhista. Křesťané věři na peklo a nebe naopak budhisti (a snad si to nepletu nejsem zrovna nábožensky zaměřený člověk) v reinkarnaci. A hned máme téma, které mohou rozebírat hodiny a hodiny. V mém případě si postavy před psaním navrhnu jak vzhledově tak i povahově. Takže když vymýšlím chňapnu první kus papíru a první tužku, kterou spatřím a ihned píšu. První návrh (aspoň v mém případě) je ten nejlepší.

Co dál? myšlenku máme, postavy máme. Na řadě je děj. A tady existují dva ověřené typy smýšlení děje (Kdo zná nějaký jiný nechť se neprodleně hlásí ElfMaye ráda by to věděla). První načrtnutí si děje před začátkem psaní v jednotlyvých bodech. Což může vypadat následovně: (čerpáno z jedné mé povídky, asi hned pochopíte které)

1. postava A se přestuje do města
2. postava A (dále už jenom A) se seznamuje s novým třídním kolektivem
3. A se seznámí s postavou B (dále jen B) a je hluboce zděšen
4. A si bude stěžovat mamince
atd atd.......

Poznali co? (Pro neznalé Lucien Akt 1) Druhým stylem je takzvaný pochodový. To jest děj vymýšlíte za pochodu povídky. Což je v některých případech naprostá katastrofa, jelikož se může stát, že odbočíte od své hlavní myšlenky.

A poslední věc místo kde se děj odehrává. To je také lepší vymyslet si předem aby pak nenastaly různé nesrovnalosti při psaní. Osobně používám obrázky např. při popisu místnosti abych se vyvarovala například záměny stran.

Vše splácáno hurá do psaní.


Tohle jsem si dovolila vložit na konec článku. Jedná se o problém z technickým názvem Jména postav. Což u mě dělá nepředstavitelný problém. Vždy když třeba do povídky domýšlím postavu a teď nelžu strávím přes tři hodiny (většinou závisí na ochotném okolí co mi poradí) hledání na internetu pěkně znějící jméno. Nejradši mám povídky z období středověku (ne kvůli tomu že neměli WC) u toho totiž odpadá vymýšlení příjmení.

Příště Vám povím o tom jak s psaním začínám.


Tak co? jak jste na tom vy? Taky takhle vechno zdlouhavě vymýšlíte hledáte, pilujete než začnete?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | Web | 11. prosince 2011 v 16:51 | Reagovat

Skvelý projekt! Takéto niečo som už našla na jednom blogu, na ktorý pravidelne natrafím a nikdy si neodpíšem adresu, takže ju doteraz neviem, ale vždy ma zaujme ako ostatní spisovatelia píšu! :)
Ja mám veľa vecí podobných s tvojimi, ale mňa väčšinou napadne iná myšlienka. Napadne ma rovno scéna! Napadne ma to väčšinou po nejakom filme, seriále, knižke... Viackrát dokonca pri pesničke. Predstavím si tam dané osoby, potom konkretnu situáciu a až keď nad tým rozmýšľam viac ako týždeň a stále vymýšľam viac a viac situácii, až vtedy si poviem, že by to mohla byť dobrá poviedka! :D Potom si sadnem za net, vyhľadám si nejaké extra meno a obrázky, potom si ovorím WORD a píšem, čo ma napadne, pretože to mám len v hlave rozpracované.

Asi takto funguje moje myslenie. Väčšinou sa to vzťahuje aj na to, aký stav nálady mám a čo prežívam. Do poviedok vkladám aj vlastné zažité situácie a už sa mi stalo, že poviedka je viac premakanejšie, keď som danú situáciu zažila na vlastnej koži. Môžem ju tým pádom opísať lepšie ;)

2 Kami Kami | E-mail | Web | 17. prosince 2011 v 17:12 | Reagovat

Ahoj...sice nejsem zrovna na tyhle dvě básničky nejpyšnější, ale dělej jak myslíš, máš mé povolení :-). Kami

3 Dee Dee | Web | 18. prosince 2011 v 21:45 | Reagovat

já to mám totálně jinam :) jména většinou vymýšlím na základě nějakýho shluku hlásek co mi pěkně zní nebo dělám přesmyčky.. děj i umístění jsou tak nějak to první, ačkoli děj se vyvíjí spíš sám od sebe.. s tímhle problém nemám - nejhorší je u mě to, že to nedám na papír+ nosím si to v hlavě třeba šest sedm let, a pořád mám v počítači max. jeden odstavec.. O_O  :-?

4 Faint Faint | Web | 23. září 2012 v 18:08 | Reagovat

Tak to je super! Milujem akékoľvek rady, ktoré nájdem takto na nete. Ja mám ten problém že mám myšlienku príbehu a surovo sa naň vrhnem bez tých všetkých vecí. A niekedy mi chýba pointa aj celý ten čas čo píšem...

5 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 19. listopadu 2012 v 16:12 | Reagovat

Jůůů, projekty pro psavce já ráda! :3

Já jsem hrozná, píšu a vymýšlím všechno za pochodu :D
Ale už bych si ke všemu měla sednou a stejně jako ty to rozebrat, jinak se v tom nejenom, že ztratím, ale jak jsi psala, už to nebude ta původní myšlenka. (I když v mém případě se stále měnícími se plány by to asi mohlo být jedno :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama