Prosinec 2011

Česko v Hetalii

27. prosince 2011 v 20:57 | Scuroen |  Jednorázovky - Humorné
Dobrá, myslím, že bych o tom měla něco říct dřív, než si to přečtou skalní fanoušci zmíněného komixu, profesoři historie, hlavy přítomných států a původní autor sám. Tohle je parodie.
Z mangy jsem četla jen trochu (stranu a půl, myslím) a ne, že by se mi tolik fešných borců nezamlouvalo, ale... nějak jsem se neorientovala v neustálém ohýbání času a prostoru, takže radši ne. Co mě ovšem dožralo, je ta velká díra, zející v místech ČR hned na první straně knihy! To jsme tak bezvýznamní, že nemůžeme být ani v takové pito... satiře?
Tak jsem se rozhodla, že to napravím a našim sousedům také trochu vytmavím... a Česku vlastně taky, protože stěžovat si umí :).
A nakonec - prosím shovívavé občany Slovenského štátu, aby mě nezabíjeli.

Akt 2 - Part 6

23. prosince 2011 v 18:56 | ElfMaya |  KAP - Lucien


Na sraz jsem přišel přesně, to Kate měla půl hodinu zpoždění. Venku vládl opravdu chladný podzim, ani teplá bunda nepomohla proti vlezlému ledovému větru. Do tváří se nahrnula krev v marné snaze zahřát obličej. Uši na tom byly podobně, i když jsem si pohrával s myšlenkou, že kdyby se někdo těch uší dotkl, roztříštily by se na prach. Nehodlal jsem se však vzdát, to nemám v povaze. Ale kdyby, jste stáli třicet minut na autobusové zastávce a čekaly, než se uráčí jedna nejmenovaná zemní nymfa dorazit, by snad každý zahodil ručník do ringu a odcupital do nejbližší hospody na horký svařáček. Nakonec jsem se přeci jenom dočkal. Zase přitančila. Pomněnkově modrá bunda dokonale ladila s barvou očí.
"Tak jdeme?"

Jak píše dráče! (1) - Než začneme

10. prosince 2011 v 14:30 | ElfMaya |  ..::Jak píše dráče::..

A odstartovávám menší projekt s názvem: Jak píše dráče! V několika dílech se seznámíte s tím jak ElfMaya vytváří svá slavná rádoby veledíla. Samozřejmě byla bych ráda, kdyby jste se zapojili do konverzace a napsali v čem se vaše psaní liší.

Díl 1. Než začneme psát


Akt 2 - Part 5

10. prosince 2011 v 14:24 | ElfMaya |  KAP - Lucien

Při častých procházkách ulicemi jsem si začal uvědomovat pár věcí. Ta nejdůležitější byl pocit, že už nadále nepatřím mezi lidskou rasu. Dívám se už na ně jinýma očima. Jenom, co za to může? Je to snad ta nehoda? Nebo to, že jsem mnoho času v poslední době strávil spíše s mýtickou rasou? Sám nevím a nehodlám v tom dlouho šťourat, nechci další deprese.

Před všemi jsem zatím o tom menším či větším, problému mlčel. Stejně to mamka a její dedukční schopnosti dávno ví, nebo to aspoň tuší. Přestala totiž mluvit o svém životě. Zajímavé, ale tím ji jenom přidělávám starosti. Nezaslouží si takového syna, jako jsem já. Kdy vůbec ten starý Lucien zemřel? A dost už. Nemyslet na to.


Okresní Nemocnice Ravenwood, nesnáším tu budovu plnou bílých stěn a nesnesitelného pachu od dezinfekce. Po týdnu stráveného doma se musela má maličkost dostavit na kontrolu. Snad poslední na dlouhou dobu. Komplikace ustaly. Oko přestalo hnisat a bolesti taky ustaly.

Recepční na informacích byla dosti nepříjemná. Slušně jsem pozdravil, ohlásil svůj příchod, a poprosil o informaci, kde se pan doktor nachází. Sestřička trpící asi přechodem či nepříjemnými ženskými problémy, nepříjemným štěkotem odpověděla třemi slovy. Slušně jsem poděkoval, slušné chování na prvním místě. Odešel jsem tedy do čekárny ve druhém patře. Sestřička pronesla ještě něco ve smyslu nevychované mládeže a nadále se věnovala pro ni jistě záživné četby. Pro mě blesk není čtení.

Akt 2 - Part 4

3. prosince 2011 v 19:36 | ElfMaya |  KAP - Lucien
Opět bez korektury.


"Ehm Luciene? Máš tu návštěvu, asi tvoje mladší sestra." Zase jedna z učnic. Nakoukla do pokoje. Jako každou hodinu. Střídají se pravidelně. Já fakt nemám moc ani jemu podobnou věc. Moment, neříkala náhodou mladší sestra. Ale já nemám mladší sestru. O tom bych musel něco vědět. Pak to může být jenom…
"Lucíku!" Dovnitř se vřítila jako řízená střela sovětské armády. Dívka o něco málo menší než já. Dnes se objevila v jednoduchých letních šatech bílé barvy doplněné černým kabátkem. V ruce držela menší sportovní brašnu. Blond vlasy divoce tančili kolem jejích tváří. Pomněnkové oči se neustále usmívaly. Jakmile vstoupila vše v okolí jako by se probudilo k tanci.