Listopad 2011

Akt 2 - Part 3

26. listopadu 2011 v 12:00 | ElfMaya |  KAP - Lucien
Za chyby v textu se předem omluvuji.


Dvanáctý listopad devět hodin ráno. Dnešní vizitu řídil doktor Maveric, mimochodem ten tlustý páprda příjemný jako osina v levé půlce zadnice mě operoval oko. Ne, nejsem proti němu nijak zaujatý. A dnes měl ke všemu ještě dobrou náladu. V jeho závěsu stálo stádečko sestřiček učnic. Soudě podle toho, že jsem ani jednu neznal a ony by rudostí mohly konkurovat čerstvě vařenému humrovi. Shlukli se do hloučku. Nepříjemně štěbetali, řešili můj neodolatelný jednooký inkubí šarm. Vsadím na to svoje boty. Pohlédnu na své chlupaté papuče modré barvy - dárek od mamky. Víte co? Zapomeňte na to. Nic jsem neřekl.
"Tak, jak se Vám vede, pane McDorman?"
"Vede se mi celkem skvěle. Už se nemohu dočkat, až odtud vypadnu." Doktor se usmál. Pokynul jedné ze sester, aby mi sundala obvazy jak z ramene, tak i z oka. Z doktorova výrazu jsem usoudil, že byl spokojen. Opatrně prohmatával okolí rány na rameni - stejně to bolelo jak sto čertů, ale jsem odvážný chlapeček, nebrečel jsem. Abych to ujasnil Do masa se mi zasekl kus čelního skla zanechal po sobě škodu širokou jeden centimetr šest dlouhou a pět hlubokou. Pak se doktůrek přesunul k oku. Pokynul další učnici, aby mi očistila hnis, aby se neušpinil citlivka jedna. Copak neviděl, že všem těm děvčatům bylo na omdlení. Hádejte, kdo za to mohl. Ano já. Zase. Dívka, která se o mě teď starala, neustále rudla.

Odkud přišli po druhé

24. listopadu 2011 v 17:38 | ElfMaya |  ..:: Odkud příšli::..
ElfMaya opět přínáší ve chvílích naprostého nic nedělání aspoň toto: Stále pečlivě zapisuji všechna hesla díky, kterým mohl stýček google vyflusnout náhodným kolemjdoucím náš bloček.

A teď trochu vážněji. Opravdu nechápu a nestačím se divit jaké výplody choré mysli mi to našlo.


Prosím, přesvědčte se sami.


Zajímavé časy na Akatsuki základně

23. listopadu 2011 v 21:05 | Scuroen |  Povídky na přání
Pro: Kazumi Samae
Autor: to je jedno komu se bude lépe psát na tohle téma
Anime: Kazumi a Deidara Shippuuden (warning Kazumi je moje Oc)
Žánr: komedie,romance (něco jako že jsou do sebe zamilováni stydí se říct si to a on ji jednou naněštesí vběhne do koupelny a pak jenom ta tpická reakce holky na kluka co ji práve přistihnul ve sprše)
Dodatkové přání: šťastný konec a přes povídku i nějaký rejpání od Hidana. Do deie newím ale Kazumi nesnáší když jí říkají lištiško (nebo Yoko-chan co se ti bude lépe hodit) a ať jsou tam i polibky mezi těma dvěma ( Dei a kazumi..)

Poznámka autora: než se do toho někdo pustí, ráda bych něco ujasnila - tuhle FF píšu jednak, že jsme na ni tak trochu zapomněli a jednak, že mám dobrou náladu a chci stvořit něco netradičního. A právě proto je třeba upozornit, že jakožto autor jsem celkem nevyzpitatelná a vůbec netuším, jestli mě za tuto verzi nikdo nezlynčuje.


New Galerie - Přebaly Knih

17. listopadu 2011 v 20:43 | ElfMaya |  ..::Dračí Plky::..
Jedna menší sázka se proměnila v zálibu. Sázka spočívala - teda ještě spočívá v tomto: Vytvořit v grafickém programu gimp přebaly série knih - ta ještě není hotová chybí mi u ní vytvořit zadní texty. Ale už dnes Vám mohu předvést dva mé výtvory pro povídky jež jsem si oblíbila. Postupně budou přibívat jak se mi bude chít.

První příspěvek je obal na "knihu" Život je krutý, ale náš! od autorky Sax.

Druhý s názvem Bloody World zase od milé Ronnie-chan.

Zdraví Vaše ElfMaya

Akt 2 - Part 2

12. listopadu 2011 v 12:00 | ElfMaya |  KAP - Lucien

Přál jsem si být mrtví, nebo aspoň v bezvědomí. Vzpomínky se neustále vraceli a trhali mi myšlenky na kousky. Bezmoc a beznaděj k sobě moc nejdou, to se pak vážně člověk cítí mizerně. Hodně mizerně. Jediným zpestřením jinak nudných dní strávených tak, že jsem jak nějaký postižený chovanec nedaleké psychiatrické léčebny civěl na bíle vymalovanou zeď, se stala máma a sestřička jménem Kate.
Kate, celým jménem Kate Kira, vlastně taky nebyla člověk. Byla to zemní nymfa. Drobná dívenka měřící sotva metr šedesát a vážící tak padesát kilo víc ne. Vypadala jako panenka. Pokaždé jakmile vešla do pokoje, vzduch se naplnil vůní čerstvě posečené trávy. My bájní - tak si s oblibou říkáme - se poznáme ihned a to bez výjimky. Vystřídala v ošetřování hodnou babičku, která jak se mi doneslo, si teď užívá zaslouženého důchodu. Ze začátku se chovala trochu rozpačitě, asi před tím nikdy neměla možnost mluvit s inkubem. Asi po třetím setkání ji otrnulo. Dokázala mě tím svým jemným hláskem pokárat za každou maličkost typu: Zase jsi nesnědl oběd, málo piješ, měl bys více cvičit, aby ses rychleji uzdravil. I přesto, byla velice milá. No to jsou nymfy pokaždé - pokud neznečisťujete prostředí, to se potom máte na co těšit.

Příteli, Děkuji! - Part 3

11. listopadu 2011 v 16:19 | ElfMaya |  EM,LU; Příteli, Děkuji!

Od Mikeho jsem odcházel kolem páté odpoledne. Domů to zas tak daleko od něj nemám asi patnáct minut chůze. Zeptal jsem se na rodiče a on mi řekl, že tu bydlí sám. Rodiče má ve velkoměstě a ta chata patří jim, kam jezdili vždy na prázdniny, a když se přihlásil na školu, začal zde bydlet, aby nemusel být na internátu. Docela jsem mu na jednu stranu záviděl mít soukromí, ale trpět samotou bych vůbec nechtěl. I když mám rád svoje soukromí tak někým doma nebo v mém okolí neopovrhnu. Nedokážu si představit, jak tam musí být sám. Co bylo teďko pro mě nejdůležitější byla sprcha, kterou potřebuji. Krásně studenou, která by zchladila všechny rozbouřené myšlenky jednou pro vždy. Dotrmácel jsem se domů. Jako každý den po otevření zámku se linula krásná vůně jídla z kuchyně.


Akt 2 - Part 1

5. listopadu 2011 v 12:00 | ElfMaya |  KAP - Lucien
Máme tu první část druhého akrtu povídky Lucien. V tomto díle nečekejte moc veselých scének, přeci jen se Lucien probere z kómatu po autonehodě. A už mlčím nebo Vám prozradím celej děj.



Probudila mě šílená bolest hlavy. Pak mé tělo ovládla panika. Mysl nefungovala. Nevěděl jsem své jméno, kdo jsem, co se stalo. Vše bylo zamlžené. Všude tma. Otevřel jsem oči, teda aspoň si to myslel. Jediným zvukem v okolí bylo rytmické pípání. A to mi lezlo na nervy.

Snažil jsem se pohnout, nešlo to. Žádný sval nechtěl poslouchat, a když ano tak protestoval nesnesitelnou bolestí. Ani si už nepamatuji, jak dlouho jsem bojoval s beznadějí a ztrátou paměti.

Ulevilo se mi, teda jen z části, když se myšlenky jedna po druhé opět ukazovali na povrchu. Z hloubaní nad sebe samým a marnému pátrání po příčině proč ležím v bílém něčem - s rozmazaným obrazem jde opravdu ale opravdu špatně určit kde - a proč nemohu pohnout ani rukama i nohama, mě vyrušil až hlas nějaké mladé slečny.

Příteli, Děkuji! - Part 2

4. listopadu 2011 v 12:00 | ElfMaya |  EM,LU; Příteli, Děkuji!

Dalšího dne ráno, byla to středa. Vím to jistě, protože jsme museli protrpět dvouhodinovku matematiky s učitelem, který by dokázal uspat i kofeinem nadopovaného běžce maratonu. Nic horšího mě snad, co se týče učení, nepotkalo. Seděl jsem ve své lavici v počmárané třídě a uhrančivě sledoval novou rytinu na rámu okna, kterou tu jistě zanechal jiný ročník. Právě nás čekala matematika. Jistě si každý dovede představit, jak jsme byli všichni nadšeni. Zazvonil zvonek, kéž by byl školy konec, ale ono ne, ona začínala Matematika. Postarší plešatý muž s oblekem z dob dinosaurů, ano pan Hejkal náš učitel matematiky.