Part 16 - Přijde někdo? Část 1.

9. října 2011 v 12:01 | ElfMaya |  PN - Nemesis - Lovec Noci
Blížíme se do finiše. Nemesis nám pomalu končí. Popravdě díky bohu.


Ležela omámená na znečištěné zemi. Omamné látky tlumily mozkovou činnost. Nebyla schopna racionálně uvažovat i panikařit. Jediné na co se zmohla, bylo vzpomínat. Oprostit mozek od reality. Vzpomínat a vytvořit si iluzi něčeho krásného. Vracet se do časů bez starostí, bez bolesti. Zavřela oči, stejně byla zrak rozmazaný tudíž k ničemu. Zvuky i pachy postupně ustupovaly. Podzemní kobka, jež se stala vezením, aspoň na chvíli neexistovala. Nic už nebylo jenom ona a vzpomínky.


***

"Scade? Co to je?" Černovlasý mladík se usměje. Pohlédne do tváře s očima barvy oceli. I když dívka vypadala na více, než sedmnáct let v očích hráli jiskřičky mladí, z poznání něčeho nového.

"Ty jsi ještě neviděla pečené kuře?" Dívka zakroutila hlavou. "Klidně to sněz celé, určitě budeš mít velký hlad." Prstíky kost a kůže se ostýchavě dotknuly pokrmu. Bála se, přesto vůně pokrmu byla tak lákavá. Nakonec byla hlad silnější než strach. Hltala každičký kousek křehkého masa s čím dál tím větší chutí.

Scad byl naprosto pobaven nad chováním mladé dívky. Před týdnem ji našel mezi hromadami odpadků, jak se zimou krčí ke stěně. A jediné co si pamatovala, bylo její jméno.

***

Na tváři mladé lovkyně hrál pobavený úsměv, tato a další vzpomínky dokázaly zvednout náladu, příjemně zahřát u srdce kdekoliv a kdykoliv. Teď si všimla slabého měsíčního světla, pozvedla svůj zrak. V místnosti veliké přibližně devět metrů čtverečných se světlo stalo jiskřičkou naděje. U kraje hrubě otesané zdi tak kde se křížila se stopem, bylo vsazeno malé zamřížované okénko. Zdroj světla.

"Musím to vydržet, přece se jenom tak nevzdám." Hlas byl slabí sotva slyšitelný.


***
"Nemesis dovol mi představit ti tvého nového učitele Drejka." Před mladou dívkou stál černovlasý muž. Zelenýma očima pohlédl na Nemesis. Usmál se, nastavujíce ruku.

"Moc mě těší, mladá slečno." Nemesis jakoby na povel zrudla jako dozrálé rajčátko.

"Mě…mě taky."

***

"He, nikdy se nevzdát. To jsi vždycky říkával. Pamatuješ si?" Drogy, jež únosci indikovali do těla lovkyně před necelou půl hodinou, začaly účinkovat. Nemesis vnitru zmatená netušila co dělat. Do dnešních dní si myslela, že žádná z látek neúčinkuje díky jejímu vyvinutému imunitnímu systému. Mýlila se. Někdo nebo snad něco vytvořilo tohle a bylo to sakra účinné.

"Pamatuješ si, jak jsme šli poprvé společně na misi? A jak dopadla? Ksakru proč tu nejsi." Drogy otupují mysl.

***

"Tak tohle se nám moc nepovedlo co?" Drejk stojíce vedle Nemesis a dalších dvou lovců z aliance se suše zasměje. Jejich mise skončila tak, že doupě upírů, jež měli vyčistit, spolu s celou čtvrtí se proměnilo v sutě. Aspoň, že se to stalo v neobydlené části města.

"Že by vůbec?" Odpoví otázkou Nemesis.

"Za tohle nás vedení jistě roztrhá na kousky."

"Kousky? Ti nás rovnou rozemelou na krmivo pro rybičky, co tam mají v akvárku."

"Děsná představa, být sežrán neonkou."

***

"Dvacet čtyři hodin a Nemesis nikde. Uznej Scade, že tohle už je fakticky divný." Nervózní vlkodlak pochoduje z místa na místo na volném prostranství před úkrytem. Kolem dvou hodin netrpělivě očekává příchod své partnerky Nemesis, nic se však neděje.

"Už jsem obvolal několik členů lovecké aliance, se kterými by se eventuelně mohla setkat. Ani tam není." I mladík lidské rasy začal pochybovat o dané situaci. Pohled na nervózního vlkodlaka pocit nejistoty umocňoval. Byla pravda, Nemesis se takové zpoždění vůbec nepodobalo. "Zkusím ještě obvolat hlídky. Snad ji někde spatřili."

***

"Tak myslím, že už tě nemám čemu naučit." Drejk přizná svoji porážku. Po cvičném boji skončil v leže na zádech. Nemesis vítěz tohoto kola sedí pohodlně usazena na soupeřově břišních svalech. S mečem v ruce výhružně přiloženém k mužské krční tepně.

"Tak tohle neříkej, vždy bude něco, co se budu moci naučit." Drejk se usměje.

"Jednoho dne budeš na všechno sama."

"Ale ty tu budeš pro mě pořád? Ne? Slib mi to." V Nemesiných ocelových očích blýskne strach. Do doby před rokem byla sama, bála se lidí. Teď má přátele a neví co by dělala kdyby o ně přišla.

"Dobrá dám ti slib." Svůj a její malíček propletl v jeden. "Slibuji, že tu budu pro tebe, napořád."

"Děkuji."

***
Omamné látky přestávají působit jako již po několikáté. Nemesina mysl se začala vyostřovat. Poprvé za dobu věznění se pokusila vstát. Sice nohy i ruce ze začátku odmítaly poslušnost, však po neúprosném přemlouvání poslechly. Celková dezorientace opadla rychle. Až teď měla možnost si pozorně prohlédnout svoji celu. Hrubě otesané zdi, některé kameny by ostrostí dokázaly i prořírnout kůži. Ve výšce šesti metrů čnělo jediné zamřížované okénko. Dveře byly mohutné ocelové, dříve jistě patřili nějakému sejfu.

"Tak tomu říkám díra." Odfrkne si lovkyně pro sebe. Zaposlouchá se do zvuků okolí. Jediné co uslyšela, byl tlumený hlas jejich věznitelů. "Kluci, a´t jste kde jste koukejte naklusat. Z tohohle se sama nedostanu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | Web | 9. října 2011 v 13:55 | Reagovat

Mhm, toľko pohľadov. Zmätené, ale dobré!!! Pekný diel, rýchlo ďalej! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama