Part 3

19. června 2011 v 15:48 | ElfMaya |  KAP - Lucien


"Všechno v pořádku?" Kai vešel do místnosti oděn pouze v ručníku zakrývající pouze intimní partie. Na bledé pokožce září mnohočetné modřiny a šrámy. Lucien pohlédne na příchozího. Fantazie se začíná projevovat na plné obrátky. Rudé tváře jsou jasným důkazem.

"Jo. Támhle jsem ti připravil nějaké oblečení." Blonďatý Incubus co nejrychleji pozmění téma. Prstem ukáže na hromádku věcí vybledlých barev. Kai s díky přijme odcházející se do koupelny obléknout.


Hej ty tam nahoře na nebesích. Ty jsi ze mě děláš srandu. Proč? Kdy jsem zardousil nějaké štěně, že si zasloužím takovýto trest. Jestli to takhle půjde dál tak na něj skončím a dopadne to naprostou katastrofou. Dávám tomu maximálně dvě hodiny. Takhle nějako jsem si to v duchu říkal. Touha zžírající mé tělo se stala naprosto nekontrolovatelnou. Hold úděl nás incubů. Tím nastává otázka číslo dvě. A byla vůbec otázka číslo jedna? Jak by zareagoval, kdyby to zjistil. Ono totiž incubi prozradí větší vzrušení - zežloutnou oči. Říct na rovinu: Hele Kai já nejsem člověk, ale urostlí, sexy a pěkně nadržený incubus. - asi taky není zrovna nejlepší nápad. Mohl by si myslet, že jsem magor nebo hůř, že on sám je magor. Radši o tom zkusím teď mlčet a jako prevenci si do trnek nasypu led.

Jakmile vešel už oblečen do pokoje, opět se zeptal, zda jsem v pořádku. No nejsem, mám chuť na tvůj zadek - pomyslel jsem si.

"Neboj se, jen jsem přetaženej. Poslední dobou toho bylo na mě moc." Blonďák se podiví nad lží, kterou pronesl.

"Omlouvám se. Jenže jsem nevěděl kam jinam jít. A ty ses ke mně choval tak hezky."

"Jo, jo, to je moje nevětší slabost. Vždy se snažím všem pomoci." Lucien se přátelsky usměje. "Když se furt omlouváš, tak chci vědět pro. Vyklop, proč máš takový vztah s rodinou? Přísahám, ať jsou důvody jakékoliv, nic se nezmění." Kaiovým tělem prolítne nepříjemný mrazík. Zhluboka se nadechne. Doufá, že jak Lucien slíbil tak to i bude.

Když mi vyprávěl jak a hlavně proč. I když jsem nechtěl, poskočilo mi srdce radostí. Ale i tak mi vyprávění zanechávalo zježené chlupy po těle. Nenávidět své dítě jenom pro svoji orientaci by mělo být trestné. Zavřít je do kriminálu až zčernají. Přes svůj vztek jsem se na tváři pokoušel držet masku nevyjadřující žádné emoce. Pozorně jsem sledoval chlapce naproti mně. Typuji si, že byl rudý i na místech kam slunce nesvítí. Ramena se třásla potlačovanými vzlyky. Už bylo na čase přestat. Prsty jsem mu překřížil přes rty. Pak mé paže samy od sebe obejmuly ten roztomilý uzlíček nervů. Utěšitelské houpání ze strany na stranu utěšily vzlyky.

Ani nevím, co mě to popadlo. Slova mi šla z úst úplně sama. Mozek přestal fungovat - přešel do režimu spánku a já díky tomu vyžvanil naprosto, ale úplně všechno. Snad jsem se mu snažil dokázat, že ne jenom on je na tom špatně, nebo mu dát důkaz, že rozumím. Flákněte mi jednu přes hubu, až už mlčím. Už je pozdě. Hnědé oči na mě hleděly, jako kdyby se před nimi zhmotnil samotný satan. No a samozřejmě mi vůbec nevěřil.

"Nech toho. Sice jsem buzerant a chudák, ale pořád mám zdraví rozum. Tak buď tak laskav a přestaň se ke mě chovat jako kdybych měl patřit do nějaké léčebny pro mentály. Žádná taková kravina jako incubus neexistuje." Černovlasý mladík zuří. Prudce od sebe odstrčí druhého mladíka. "Jestli mám věřit té tvé lehce prohlédnutelné lži tak mi dej nějaký pádný důkaz." Lucien si povzdechne.

"Jenže já svoji incubí podobu nesnáším." Snaží se blonďatý mladík co nejrychleji odbočit od tématu.

"Lháři!" Slovní potyčka pokračuje.

"Fajn, ale za újmu na zdraví neručím." Lucien si odloží své třičko bokem - letí do nejbližšího kouta místnosti. I když právě proběhla dosti nepříjemná výměna názorů, si všimne chtivého pohledu druhého mladíka.

Cítil jsem se dosti nepříjemně. Svoji incubí podobu výsostně nesnáším - a to je ještě slabí výraz. Vypadám jako kozel křížený s vypelichaným irským setrem. Proměnil jsem si. Jen podotýkám - každou přeměnu doprovází hnusný loupavý zvuk - to jak se některé kosti mění. Sledovat Kaiovu vyděšenou tvář mi rvalo srdce na kusy. Ne, jen se na mě tak nedívej, jsem, co jsem. Už jsem se tak narodil. Nemohu za to. Že já blbec si nedal pozor na pusu. Teď si o mě myslí, že jsem monstrum. Schválně kdo se vsadí. Je mi zle.¨

Před Kaiem se zhmotnilo mytické stvoření. V záplavě šedých vlasů dominuje pár černých rohů. Na zádech se objevil pár blanitých křídel. Jinak nebesky modré oči nyní mají barvu slunce. Incubus si povzdechne.

"Chtěl jsi to, máš to mít. Už mi věříš?" I hlas zní hruběji než normálně. Černovlasý mladík zděšeně uskočí. Nevěřícně kroutí hlavou. Po čtyřech se vzdaluje od Luciena.

Trochu se mi ulevilo, když jsem v jeho očích nevil ani náznak pohrdání. Strach jsem chápal, kdo by taky nebál, i strašák do zelí je proti mně miss Word. Natáhl jsem k němu ruku. A on utekl. Pche, když se daří, tak se daří. Ihned jsem se vydal za ním. Svršky na svršky prostě oblečen do roztrhaných džínů - ani spodky nenosím, ale to nikdo nemusí vědět. Minul jsem nechápající máti a hurá do ulic.

Hledal jsem ho přibližně dvě hodiny. Slunce dávno zapadlo za obzor a v ulicích předměstí ani živáčka. No nevím, co by si pomysleli, kdyby mě viděli, polonahého a ještě v incubí podobě. Jo, jo kličkování v uličkách mi jde - málem jsem se ztratil. Konečně jsem ho našel tři bloky od našeho baráku - no jo ale na opačný straně než jsem hledal na začátku. V klubíčku hledal oporu v kamenném chrliči zdobící přibližně metr vysokou zídku. Jen pro pořádek furt jsem v tý hnusný Incubí podobě.

"Všechno v pořádku." Lucien se postaví přímo naproti mladíkovi. Kai pokrčí rameny. Vzhlédne na incuba. Hnědý pohled se střetně s jantarovým.

"Měl bych se asi omluvit." Hnědý pohled uhne stranou. "Choval jsem se jako ten nevětší srab pod sluncem." Lucien nic nenamítá, pouze pokrčí rameny. "Jo a ještě jedna věc. Přeměň se zpátky, vážně nevypadáš nic moc." Incubus se usměje.

"No jo máš pravdu. Jsem obluda. I když u tebe jsem čekal hysterickou scénu a ne zběsilí útěk."

Nakonec se vše urovnalo. Při cestě domů jsem o sobě prozradil několik málo informací. Ne fakt nejsme všichni nebezpeční.

Doma jsme usnuli v jedné posteli. Doslova jsme odpadli. Vstávání z mého pohledu bylo dosti zajímavé. Probudil jsem se jako první. Kai byl schoulen v mém náručí. Tiskl se k tělu a nasával teplo. Vlastně takto spal celou noc. Jak dlouho dychtil po takovém gestu. Asi celou věčnost. Okolnosti této situaci mi nedali a provedl jsem takovou malou zákeřnost. Jemně jsem v zubech stisk jeho ušní lalůček. Neprobudil se, pouze se přitiskl ještě blíže. V tu chvíli se incubus ve mně probudil. Dychtivě jsem ho tlačil na své tělo, prsty zajížděl tak kam měly zakázáno. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Cítil jsem jeho vzrušení, a to stačilo jenom tak málo. Mysl zase - ta mrcha jedna - úplně vypnula. Iniciativu všeho počínání vzaly na sebe incubí instinkty a touha po sexu. I on však tohle něhu oplácel. Dělal, že spí, ale i tak jeho prsty bloudily po mých zádech. Jak snadno prokouknutelný. Prsty jsem sevřel tu roztomilou dětskou bradičku. Kai semkl víčka blíže k sobě. Prozradil se chlapeček jeden. Políbil jsem ho dlouze a dychtivě. I tak Kai chtěl více. Takovou dravost jakou si osvojoval mé rty bych spíše připsal k incubovi nebo k sucubě ale ne k člověku.

A pak jsem dostal facku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nosferatu Psiren, blahé paměti Nosferatu Psiren, blahé paměti | E-mail | Web | 20. června 2011 v 19:36 | Reagovat

tož já nemam ve zvyku číst psanice ostatních bloggerů, až na pár výjimek, no, a tohle jsem doslova sežrala, skvěle napsaný, a efektivní konec xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama