Vampire-Hunter Knight V.

29. dubna 2011 v 18:30 | Scuroen |  SC; Vampire-Hunter Knight
No, tentokrát je to poněkud delší (i když, předchozí kapitola nebyla na délku nic moc). Myslím, že psaní téhle šílenosti začíná být vážný, tak jsem jí založila vlastní rubriku. Snad někdy dojde konce a neskončí jako pár jejích předchůdců.
Ps: Nejezte u toho topinky ;)



Hluboko v děsivých skalách, obklopených temnými kopci, porostlými hradbou všemožných jehličnanů, nepříštil žádný úžasný pramen, jehož by leckteré sodovkárny velice rády zneužily k výrobě chemicky upravených patoků. Místo něj tu totiž bylo něco mnohem lepšího, jménem Cross Akademie, rozlehlý pseudogotický areál nedaleko novodou zářící asfaltky, kam se běžně normální lidé nedostávali a poslední dobou by se tam nedostali ani ti nenormální, jelikož se most - jediná spojnice mezi akademií a civilizací - ocitl pod hladinou rozvodněné říčky.
Což byl mimoděk důvod, proč nový profesor etiky, Yagari Toga, zatoužil po nějakém rádoby přírodní-cestou-získaném nápoji. A ani by mu nevadilo, kdyby shodou okolností vytrystl přímo pod ředitelnou a odplavil celou budovu někam jinam, třeba na nějaké příhodné místo uprostřed Amazonského pralesa...*
"Nad čím přemýšlíš, Yagari?" ozval se hlas Kainena Crosse, jediného člověka na světě, jenž byl ochotný vyměnit naostřený kolík za snížený učitelský plat.
Cowboy, zaujímající pohodlnou pozici pod košatou jedlí, zaostřil svůj zamyšlený pohled na noční třídu. Vzhledem k tomu, že jsou upíři zvyklí zachovávat nějaké to dekorum, to nebylo moc poznat, ale Kainen by se bez váhání vsadil, že Hanabusovi tepou žilky na spáncích a s tou velkou kládou za krkem nedělá dřepy, nýbrž je právě umačkáván.
"Ale nic," odpověděl lovec po chvíli ticha a lokl si ze své placatky**. "jen mě napadlo, jestli na ně nejsem moc tvrdej..."
Ředitel Cross jej odměnil vřelým úsměvem. "Vážně? A na co jsi přišel?"
"Nejsem." odpověděl Yagari a zatleskal. "Končíme mládeži! Kdo chce, může si dát několik koleček lesem, ostatní zůstanou tady a posvačí se mnou topinku!"
Bylo otázkou sekundy, jak rychle dokázala noční třída zmizet za oponou nejbližšího křoví.
Kainen nechápavě zavrtěl hlavou. "Od kdy jsou na ten česnek tak hákliví?"
"Chceš ochutnat?" otázal se Yagari, rozbalující něco, do teď úzkostlivě střežené třemi vrstvami staniolu. To něco byly dvě topinky, svírající bílou vrstvu čehosi neidentifikovatelného, ale o to víc páchnoucího.
"Můj ty smutku!" vykřikl Kainen a rychle si zacpal nosní dírky (než se mu stáhnou automaticky a natrvalo). "Hádám, že je to ta část učebny chemie, kterou jsem označil motivem lebky se skříženými hnáty a velkým nápisem Žíraviny."
"Seznam se se strouhaným česnekem, krájenou cibulí, mletými chilli papryčkami a nějakou exotickou zeleninou, název si už nepamatuju." vypočítal Yagari a spokojeně se zakousl.
Asi po pěti minutách, kdy bylo Kainenovi jasné, že se jeho společník nezhroutil z následků vnitřních popálenin třetího stupně, se odvážil přiblížit. "O chuť jsi přišel taky při té nehodě?"
Yagari schroustal poslední sousto. "Že by se Kanamtamy konečně ozvaly?"
"Snad je ti jasné, že ti tu trapnou historku ani trochu nevěřím!" dodal Cross odmítavě.
"Hmm, vlastně je mi to jedno."
Cowboy s úsměvem pozvedl placatku. Tehdy dospěl ředitel Cross k názoru, že by bylo příhodné nachystat nějaký pytlík "kdyby něco".
"Mimochodem, kde jsou Zero a Ichiru? Nevšiml jsem si, že by se účastnili tvé výuky..." řekl, zatímco procházeli vedlejším vchodem do útrob školní budovy.
Yagari se zarazil, několikrát soustředěně zamrkal a pak si hlasitě odříhnul. "Uff, to je síla!"
Kainen raději odvrátil tvář. Kdyby měly vůně svou barvu, kolem cowboyovy hlavy by se právě vznášel olivově zelený opar. "To věřím..."
"Naše dvojčata?" ušklíbl se lovec a pokoušel se vyšťourat ze zubů uvízlý kus česneku. "Nevím. Asi si teď někde dávají soukromou lekci střelby na blízko..."
Vzhledem k tomu, že byl Yagariho pedagogický postup praktickou ukázkou "ztráty třídní knihy", nebylo divu, že nekypěl přílišným zájmem o další jedince, které bude muset zaúkolovat...
"Cože!?"
... zato Kainen byl jiného názoru.
"Hned teď za nimi půjdeš a s oběma promluvíš!" přikázal rozhodně.
Yagari mu věnoval trpělivý pohled. "Fakt? A jak mě k tomu chceš donutit?"
Poprvé za několik měsíců se na tváři ředitele Crosse objevil arogantní výraz. "Ještě pořád tě můžu degradovat na uklízečku. Ta poslední nás zažalovala za nekalé praktiky a duševní újmu - ještě že to vláda dodnes drží pod pokličkou..."
Yagari se nad tím zamyslel. "Tak proto tolik křupe ten koberec na chodbě?"
"To kvůli noční třídě - spát ve své domácí hlíně je tradice sice neškodná, ale ne příliš hygienická. Trvalo mi je přemluvit, aby si na ní alespoň ustlali, ale znáš to. Zrníčko sem, kamínek tam..."
"Nikam nejdu!" odsekl lovec a stáhl si krempu klobouku víc do čela, na znamení, že domluvil.
Kainen spojil ruce za zády a předstíral, že si znuděně prohlíží strop. "No, a taky je tu ta záležitost s jejich rodokmeny. Víš přece, že je musím přiložit k evidenci a vyplnit tu spoutu birokratických blábolů..."
Yagari ustrnul a pomalu začínal blednout. Tohle na něj doopravdy zabíralo. Kainen na něj obrátil svůj nevinný pohled.
"Copak? Snad se ti neudělalo nevolno?"
Ještě štěstí, že Yagari v tuto chvíli nekouřil - jeho okolí by mohlo poznat, jaká dokáže být tabák třaskavina v ústech zuřivého jedince. "Jak - to - víš!?" vyhláskoval rozechvělým hlasem.
"Moje věc." zakřenil se Cross. "A teď, když dovolíš, půjdu to s nimi osobně probrat..."
"Dobřejdutam..."
"Cože? Říkal jsi něco?"
"Žetamjdu..."
"Promiň, ale pořád tě neslyším!"
"Řekl jsem, že jdu s tebou!"
Za chvíli už Kainen s úsměvem sledoval, jak si to cowboy rázuje ke studentským ubykacím. Sice to nebylo to chybějící oko, ale i tak - slabé místo Yagariho Togy odhaleno!
A tak vypadal současný den na Cross Akademii, kde ještě před nějakými tři sta lety neměl nikdo podobný problém s upíry. Asi proto, že se tu lidé potýkali s lesními šelmami, vysokými daněmi. každoroční neúrodou a šlechtou se sklonem k masochismu. Tak zvaným řešením upíří otázky bylo obvykle pár kolíků v rukávu a velmi tvrdé náhrobní kameny. Žel, momentální osazenctvo akademie ještě netušilo, že k nim míří nový problém a bude zatraceně velký...

Je všeobecně známo, že netopýři mají stejně dobrý zrak, jako Esmeralda na okraji strží, bazénů a dalších míst, kam by bylo příhodné šlápnout. Takže to, co jim brání narážet hlavou do skal, stromů a lidských sídel, nejsou jejich zakrnělé zraky, ale citlivý sonar. Díky tomu nemají netopýři - a jak název napovídá, upíři jim jdou příkladem - naprosto žádný problém s orientací v prostoru i v té největší tmě. Na druhou stranu, v psaných dokumentech se nevyznají ani v pravé poledne a s baterkou.
To byla právě doba, kdy se Radowann Kananeus Kuran jr. ocitl (po dvouhodinovém bloudění lesem) u něčeho, co kdysi bývalo poklidnou říčkou, přehrazenou mostem. A vůbec nemohl přijít na to, proč je na jeho kapesní mapě zakreslen nepřerušený pruh asfaltky? Jako hrdý nositel titulu upířího parazita byl od přírody poněkud puntičkářský, takže netrvalo dlouho a už si spokojeně zakresloval vlnky v místech, kde modrá čára protínala červenou***. Jeho mapy byly vždy aktuální!
Ale protože ani ta nejpodrobnější mapa, s elekronickým ukazatelem počasí na příští týden, nedokáže pomoci cestovateli překonat přírodní překážky, Rido neochotně přokřupal klouby na rukou, zopakoval pár protahovacích cviků a pak se ladným skokem přenesl na druhou stranu říčního koryta.
Usmál se. Je pravda, že upíři nemohou překročit tekoucí vodu... pokud do ní spadnou.

Kiryuuovic klan byla ve skutečnosti početná rodina, jejíchž padesát osm členů trávilo svůj volný čas lovem všeho možného a, kupodivu, zdařilou snahou být co nejdál od ostatního příbuzenstva. Jak už staré klanové rčení napovídalo, strčte dva Kiryuu do jedné místnosti a za pět minut po nich zůstanou jen červeně vymalované stěny - a to v případě, že jim zabavíte zbraně.
Zero a Ichiru byli tentokrát vyjímkou, potvrzující pravidlo. Přestože je Kainen nechal ze zlomyslnosti nastěhovat do jednoho pokoje, zmohli se jen na menší zápas s polštáři a židlemi. Poté je napadlo, že bude mnohem výhodnější sehnat nějaké cihly a připravit maltu. Takže ve chvíli, kdy oba rádoby pedagogové vstoupili do místnosti, její střed už pomalu ale jistě zdobila nová stěna. Ředitel Cross u dveří málem zakopl o kolečka s pískem.
"Zero? Ichiru? Co to má znamenat!?" zařval na úvod.
Nedobrovolný drákula a upír-sympatizant mu věnovali objasňující pohled, což by normálnímu člověku stačilo (zejména, když ho dostáváte dvojnásobné množství). Jenomže Kainen nebyl zrovna empatik. Proto raději odložili zednické lžíce, jakožto potenciální zbraně, a připravili se na srdce rvoucí projev.
"Nazdar kluci." ozval se Yagari chápavě, jen co se usadil na hromadě pytlů s vápnem.
"Máte to vůbec zapotřebí? No tak, vždyť jste bratři! Copak tou stěnou něčeho docílíte? Myslím, že je načase vyhlásit příměří a všechen hněv svrhnout na hlavy našich skutečných nepřátel!" pronesl Cross hrdě.
"To myslíš Kanameho a spol?" otázal se lovec.
"Žijeme v těžké době - level E se nám množí před očima, spousta krásných mladých dívek se bojí vycházet**** a vy jste jediní, co tomu mohou zabránit!" pokračoval Cross bez vyrušení (a vědomí, že má jeden "skoro-level E" před sebou). Pak se obrátil na svého společníka, který se zřejmě neměl moc k řeči. "Yagari, řekni taky něco!"
Yagari - rozvalený na pytlech s bolestnou grymasou - malátně zvedl hlavu. "Au..."
"Toga-sensei?" oslovil ho Zero.
"Je mi špatně." prohlásil cowboy. Mezitím stihl pohotově zezelenat.
Kainenovi poklesla ramena. "To ta tvoje unikátní topinka, že jo?"
"No, taky je tu možnost, že jsem tam omylem přimíchal síru... au!" Bylo vidět, že se lovcova žaludku chopily křeče.
Ředitel Cross si s povzdechem vyhrnul rukávy. "Tak jo - Zero, Ichiru, pomocte mi ho zvednou. Musíme na ošetřovnu!"
"Ne!"
Vzhledem k tomu, že byl Kainen Cross krom mgr. také jediným dr. na škole, provizorní ordinace v přízemí zůstávala po většinou prázdná a studenti se tam vydávali jen tehdy, když už bylo potřeba ukrást nějaké flastry.
"Teda, mám pocit, že jestli se ocitnu v vzpřímeném postoji, tak to bude naposledy v mým životě!" ospravedlnil se Yagari.
Dopadlo to tak, že dvojčata popadla Yagariho v podpaží a vláčela jej akademií k ošetřovně.
"Co to bylo za exotickou zeleninu, co jsi o ní mluvil?" zeptal se Kainen, s připraveným notýskem.
"Světlá, strouhaná... myslím." odvětil cowboy v přestávce mezi steny.
"To je všechno?"
"Bylo to pikantní?"

Bylo těžké dostat se nepozorovaně do akademie. Samozřejmě, nemohly za to ohromně vysoké hradby a neexistující zadní vchod. Jak Rido brzy zjistil, pro vysokého bruneta není možné proklouznout nepozorován kolem lelujícího studenctva, které jako obvykle nemá co dělat.
"Zdarec! Jak je, vole? Parádní uniforma, číčo!" trousil kolem sebe Rido v domnění, že tímto způsobem mluví dnešní mládež.
Asi proto se za ním tolik otáčeli, když si to zamířil k hlavní budově a snažil se zamaskovat, že je mu ta školní uniforma (ukradená z prádelní šňůry vzadu na zahradě) malá.
Když se konečně ocitl na akademické půdě, upoutala jeho pozornost velká tabule s rozpisem tříd přímo před vchodem. Ředitelna, páté patro.
Kolem prošel hlouček studentů a za nimi několik profesorů. Nikdo si ho nevšímal, což bylo jasné znamení, že převlek funguje.
... tedy, až na jednoho, ale to Rido nevěděl.

Alarm v ředitelně Kainena Crosse byl skutečně důmyslná věc. Tak tomu ovšem nebývalo těsně poté, co ho nainstalovali z bezpečnostní firmy, kdy jediným hlídačem byla fotobuňka u dveří. Pak se do toho ale vložili studenti z programátorského kroužku profesora Izunayi a od té doby si místnost osvojila náviky trezoru. Nebylo tedy nic zvláštního, že tíhový spínač lustru spustil alarm právě ve chvíli, kdy se na něj Rido zavěsil.
No, co už... alespoň nebude muset na hlavu akademie čekat dlouho.
Jen na to Rido pomyslel, dveře do ředitelny se rozlétly a dovnitř vstoupila hlaveň brokovnice, následovaná Kainenem Crossem. Tomu chvíli trvalo, než si ujasnil kam mířit, načež se trochu zmateně zeptal: "Co děláte na mém lustru!?"
Upír se zářivě usmál a pomocí elegantního salta zaujal místo na podlaze. "Omlouvám se, mělo to být překvapení! Jmenuji se Radowann Kananeus Kuran jr. Velice mě těší!"
Obezřetný Cross mu jen naznačil koncem hlavně, že by měl nechat ruce nahoře. "To je sice pěkné, ale co tu chcete!?"
"To bych vám rád vysvětlil, ale nemohl by jste pro začátek odložit tu prokovnici a vypnout alarm!? Mám velmi citlivý sluch!" Upír rozpačitě pokýval hlavou.
"Přicházím v jedné docela citlivé záležitosti..." objasnil, když alarm utichl. Kainenovi v tu chvíli připadalo, že se postava před ním zahalila do stínů, přestože v okolí nebylo nic, co by je vrhalo. Rido Kuran na něj upřel svůj odzbrojující pohled a jeho oči se maniakálně zaleskly. "... a tou jsou třídní schůzky!"



* ... a taky mu vyplavil jeho klíče.
** Jejím obsahem byla čistá, pramenitá voda, odcizena z kostela svatého Kryšpína, den před Yagariho příchodem na Akademii. Tedy, nechal jim ve sbírce nějaké drobné (a nedopalek cigarety)...
*** "... proč červenou, když jsou asfaltky tmavě šedé!?" pomyslel si Rido a zakroutil hlavou nad lidskou neschopností.
**** Vlastně se moc vycházet nebály (od doby, co v tom novém kině viděly Twillight - ale kvůli jednomu filmu nehodlal Kainen měnit zavedenou tradici).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miwako Miwako | 1. května 2011 v 18:00 | Reagovat

*Umírá pod stolem.* Tř...tř...třídní schůzky!!! :DDDDDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama