7. Gan-dalv uniká

18. února 2011 v 14:07 | Scuroen |  SC; Gan-dalv
 Tak, a tady jsem ve své skřetí báji skončila. Takže, jestli máte někdo nějaký nápad, jak pokračovat, sem s ním - já jsem (mírně řečeno) v koncích.
 Přeji příjemné do/počtení :)



Gan-dalv v duchu uvažoval, jestli jsou elfové těžší něž Skurut-hai. Elfice Valarion byla sice štíhlá, ovšem na výšku měla nějaké úctihodné dva metry, možná víc. A její červené šaty, skrývající pod sebou alespoň patero spodniček, její váze nikterak neubíraly. Skurut-hai nemohl mít víc jak metr osmdesát a přestože bývali všichni Skurut-hai napěchovaní do tmavých hadrů (Mordorská forma zbroje), působili dostatečně sportovně. Gan-dalv se mohl utěšovat leda tak tím, že tento Skurut-hai sebou neustále házel a vykřikoval věci na způsob: ,,Zkáza! Zemřeme!"
,,Takhle mluví pořád?" zeptal se pták (zakrslá harpie), usazená na Bubově hlavě.
V jednom okamžiku dokonce popadl Bubu (svého nynějšího nosiče) za ruku, kterou mu následně urval. ,,Jsme ztraceni!"
Gan-dalv musel přiznat, že má pravdu. Nacházeli se v lese kdesi uprostřed Lothorienu a neměli šajna, kudy dál. ,,Kudy dál?" zeptal se Buby, který složil Skurut-hai na zem a spravoval si končetinu.
,,Nemám šajna." Z pod ghůlova hábitu se ozvalo křupnutí. Buba zkusmo zahýbal rukou a znova se snažil Skurut-hai přehodit přes rameno. ,,V týhle tmě se nikam nedostanem!"
Gan-dalv se zaposlouchal do zvuků lesa. Nočním tichem se neslo i něco jiného... ,,Mám pocit, že nás pronásleduje linčující dav." Představa hordy elfů, majestátně sprintujících na svých dlouhých nohách a řvoucí výhružná hesla svými jemnými hlasy, působila dost komicky. Ovšem, po citovém výlevu lady Galadriel bylo možné všechno.
Skurut-hai zřejmě usoudil, že věštby totální destrukce se teď nehodí a ukázal někam do lesa. ,,Ehm, tudy."
,,Proč?" Ghůl a skřet se na něj otočili.
,,Je tam řeka. A taky loďky."
Buba, obtížen navygujícím Skurut-hai a Gan-dalv, nesoucí elfici Valarion, doběhli na břeh. Skutečně tam bylo několik elfých lodiček. ,,Jedna stačí!" usoudil Buba.
Z lesa se ozval zvuk (alespoň několika seti) nohou a hlasy. Všichni (kromě omráčené Valarion) tedy popadli pádla a začali zuřivě veslovat pryč po proudu. O chvíli později Gan-dalv zaúpěl. ,,Ne!! zapomněli jsme odvázat ostatní lodě! Teď nás budou pronásledovat!"
,,Nemyslím si." odpověděl Buba a ukázal směrem na břeh. Zástup zuřících elfů tam jen tak postával, ale nevypadali na to, že by se chystali nalodit a začít malou námořní bitvu. ,,Asi si Valarion nevšimli."
,,Cože se mnou?" Valarion si rukou ohmatala hlavu a pomalu vstala. Kupodivu, zmapování situace jí zabralo jen několik vteřin. ,,Moment, vy mě jako unášíte?"
Nikoho nenapadal důvod, proč lhát. ,,No, jo..."
,,Tak proč zpomalujeme!?" vykřikl elfka, vyrvala Skurut-hai pádlo a pořádně se do toho opřela. ,,A proč na mě tak civíte!?"
Skřet a ghůl se otočili dopředu a se zmatkem v hlavách (v Bubově případě lebkách) pokračovali v činnosti. Alespoň do chvíle, než se Gan-dalv zarazil. ,,Přestaňte!!" okřikl pádlující.
,,Co?" nechápal Buba.
,,Před náma je asi vodopád." Toto oznámení vyvolalo spoustu nesouhlasných ohlasů.
,,Jak to vodopád!!?"
,,Tak proto nás ušatci nepronásledovali..."
,,To jste si ani nepřipravili pořádnej plán!?"
,,Já říkal, že zemřeme..."
,,Vodopád jako vodopád!" zařval Gan-dalv naštvaně, rozhodnutý zemřít jako správný skřet (se vztekem a řevem). ,,Je to přírodní útvar, ze kterýho těče voda a při naší smůle určitě padá z alespoň kilometrový výšky! Elfové jsou chytří, my jsme hloupí! Zemřeme! A plán by byl, kdyby sis oblíkla světle modrý šaty!"
,,Já měla světle modrý šaty!" ohradila se Valarion. ,,Převlíkla jsem se až na ples!"
,,Přežijeme." oznámil Skurut-hai s nepřítomným výrazem.
Ostatní se na něj s nadějí otočili. ,,Vážně?"
,,Jo. Když vylezeme z lodi a zachytíme se toho naplavenýho dřeva na okraji." dodal piják Galadrielina zrcadla.
Skřet, ghůl, harpie a elfice se pokusili prohlédnout temnotou a spatřit onen náplav. To se jim sice nepovedlo, ale jelikož zvuk padající vody v nich probudil pud sebezáchovy, za chvíli byla loď prázdná a oni unášeni proudem.
Gan-dalv kolem sebe cítil jenom ledovou vodu, ale pak do něčeho narazil. Rukama nahmátl dřevo a pevně ho objal. Ale to do něj narazilo něco jiného, připomínající rybářské sítě a zcela ho to sejmulo. Nebyl to nikdo jiný než Valarion, které se v zoufalství chytil za kotníky, protože mu připadalo, že jeho spodní část už přepadla přes okraj vodopádu. Podle ohlušujícího hukotu a "ničeho" pod jeho nohama, tomu bylo tak. Někde nad ním se mezi naplavenými větvemi objevila Bubova zářivě bílá lebka. ,,Gandalfe?"
,,Gandalf!?" ozvala se Valarion.
Gan-dalv nějak neměl sílu vysvětlovat taje svého jména. Za jiných okolností by Buba ve tmě vypadal dost strašidelně. ,,Ani nevíš, jak rád tě vidím!" zařval skřet, aby hukot přehlušil. ,,Mohl bys nás vytáhnout!?" Kolem Gan-dalva proplula prázdná loď a pomalu se zřítila dolů.
Buba se sklonil a natáhl ke Gan-dalvovi ruku. Ten ji popadl, ale současně mu volně zůstala v ruce a on se propadl o nějaký ten metr níž. ,,Promiň!" řekl ghůl a svou utrženou ruku zachytil druhou rukou. Ta se mu ale utrhla taky.
Gan-dalv si už připravoval zoufalý jekot svých poslední okamžiků, ale řetěz rukou zachytil Skurut-hai. ,,Gandalfe, velice pravděpodobně zemřeš."
,,O tom už nějakou chvíli uvažuju!" přisvědčil skřet. ,,Nemohl bys třeba zavolat nějakýho ze svých starších bráchů!!?" Zařval směrem k harpii.
,,To si myslíš, že je vyrábím!?" odpověděl zakrslý pterodaktil.
,,Může tu kdokoliv z vás něco udělat!!?" ozval se Gan-dalv (předpokládaje, že naposled).
Chvíli bylo trapné ticho (vyjma vodopádu), ale pak se ozvala Valarion. ,,Pevně se držte!" A pak okamžitě pokračovala (než si kdokoliv stihl zažádat o bližší vysvětlení): ,,Ëa ëala ehtelë! Ela! Elda equë ettul et ettë etil!"
Gan-dalv několik vteřin na to vzlétnul a upadl do bezvědomí. Jenom ho ještě napadlo, jestli se mu to zdálo, nebo z okraje vodopádu skutečně vyčníval obrovský hýbající se břečťan?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama