1. Gan-dalv

12. ledna 2011 v 21:40 | Scuroen |  SC; Gan-dalv
Nuže, kdosi po mě chtěl, abych něco napsala. Tohle je moje stará fanfikce (asi dva roky zpátky) na Lord of the rings. Není to nic moc, ale musím přiznat, že když si to čtu, tak se směju :)
 Poznámka na začátek: Příběh se odehrává po zničení Saurona.



Malý skřet, který se nevyznačoval naprosto ničím (zkrátka vypadal jako ostatní skřeti), nervózně přešlápl na místě. Stál v zástupu ostatních skřetů jako byl on sám, v ruce držel zrezivělou (nebo zabahněnou nebo jen tmavou, či jakou jinou) šavli (mačetu, nůž, dlouhou dýku - ono je to vlastně jedno, ostatní to měli taky) a snažil se vyskočit a dohlédnout na konec dlouhé fronty, která se táhla od Mordoru až... až někam do háje (nebo k Mrtvým močálům, ale to náš skřet nevěděl). Znuděně si povzdechl. ,,Na co tu vlastně čekáme?" zeptal se sám sebe. ,,Tvrdnem tu už hodinu a půl a ani se to nehne!"
,,Nestěžuj si jo!" odpověděl skřet po skřetově levici. ,,Mnohem lepší je tvrdnout tady, než čekat u Minas Tirith, až tě armáda duchů rozseká na kaši."
,,Možná!" řekl skřet. ,,Ale není divný, že tu musíme stát? Proč každýho, kdo má trochu rozumu a napadne ho se posadit, zabijou jako přítěž?"
,,Kdo nevydrží stát, je přítěž... to je přece úplně jasný!" odvětil skřet nechápavě. ,,Já nechápu, co vlastně řešíš!?"
,,Radši nic." povzdechl si skřet.
Kolem zástupu prošel velkej zelenokožec (ork) velitel (to se dalo poznat podle přehršele kostnatých piercingů a lepší výzbroje- tj. nepadala z něho). Zastavil se a ukázal mezi skřety. ,,Ty! Skřete!" zahulákal.
Skřeti se po sobě zmateně podívali. Několik se zeptalo: ,,Já?"
,,Ne! Ty!" řekl velitel.
Skřet si konečně uvědomil, že ten zelený prst se žlutým nehtem (ne, nebyl to lak na nehty) ukazuje na něj. ,,Já?"
,,Jo! Předstup!" přikázal ork.
,,Uhněte!" Skřet se prodral zástupem a stanul před zelenokožcem.
Ten si ho jedním svým funkčním okem (místo druhého měl piercing) prohlédl. ,,Umíš střílet?"
Skřet si uvědomil, že ona scéna s výberem byla jen proto, aby se neřeklo. Jinak si mohl vybrat jakého koliv jiného skřeta. Ohlédl se na svůj černý luk (jak jinak, než černý). ,,Řek bych, že jo." přitakal.
,,Tak to jdeš se mnou!" dodal ork a pokračoval na konec fronty. Skřet jej rozmrzele následoval. Kdo by nebyl naštvaný, že stál hodinu a půl zbytečně ve frontě? S orkem šli jen pár metrů a zastavili se u nejbližšího stanoviště. Tím byl nestabilně vyhlížející stan (několik svázaných klacků a na nich naházené kůže všeho, co zrovna běželo kolem a nestačilo zdrhnout). Ze stanu vylezl ještě větší ork, velitelův velitel. ,,To je on!" řekl ork velitel.
,,Dyk je to přece jedno." zavrčel velitelův velitel. ,,Přiveďte ghůla!" houkl do stanu.
Zahulákal to proto, aby se neřeklo. Ghůl přišel sám. Vypadal skoro jako Nazghůl, akorád měl pod černou kapucí divnou lebku (rozhodně nebyla lidská), která měnila výrazy, měla bradu až k hrudi, a kterou se očividně nebál vystavit na obdiv. Na zádech měl kosu, ale ne tu obyčejnou, kterou se kosí tráva, ale bojovou kosu. ,,Přiveďte Skurut-hai!" zavelel opět velitelův velitel.
Tentokrát žádaného opravdu přivedli (nebo spíš přivlekli). Jednalo se nepochybně o nefalšovaného Skurut-hai, dokonce s rozmázlou bílou rukou na ksichtě (obličejem se to nazvat nedalo), ale ve značně sešlém stavu. Vysvětlením byl omlácený džbán piva a jeho opilecké blábolení. Než stačili skřet s překvapeným ghůlem (jeho lebka měla velice zmatený výraz) něco říct, přicválal k nim jiný ork. ,,Už se to pohnulo!" oznámil veliteli a velitelově veliteli.
,,Bezva, konečně můžem zvednout zadky a přestat ztrácet čas..." zavrčel velitelův velitel a posunky velkých tlap (rukama se to nazvat nedalo) udělil pokyny a odcházel. Dva orkové hodili opilého Skurut-hai na zem před skřeta a ghůla a šli zbalit stan.
,,Mo-moment..." vykoktal skřet. S orky nikdy moc řečí nevedl a ani to nevyžadoval. ,,Co s ním máme dělat?" Velitelův velitel si jich nevšímal a cválal podél fronty kupředu.
,,Nějak ho proberte a počkejte na černokněžného krále!" odpověděl velitel a zmizel v zástupu. Fronta se opravdu pohnula a zástup skřetů, orků a několika málo Skurut-hai, kteří přežili pád oka, se vydal na pochod.
Skřet a ghůl se po sobě podívali. Skřet se s moc ghůli a už vůbec ne nazghůli nesetkal, ale obával se, že s nima moc velká řeč nebude. Zkrátka další existence (člověkem se to nazvat nedá), co do něho bude v jednom kuse kopat. Kupodivu, podivná lebka se usmála a ghůl mu podal ruku v železné rukavici. ,,Já jsem bubák, ale říkají mi Buba!" představil se s dobrácným hlubokým tónem.
,,Ehm..." Skřeta tím uvedl do velkých rozpaků (s jakým pakem to zase skončil). ,,Já jsem Gan-dalv... a říkají mi Gandalf." odpověděl.
,,Gandalf?" zopakoval Buba (jeho lebka vypadala zhrozeně).
,,Ne Gandalf, ale Gan-dalv! Je tam pomlčka a V na konci!" vysvětlil skřet.
,,Aha! Sorry." odpověděl Buba.
,,To nic. To se mi stává furt." řekl Gan-dalv.
Nastalo ticho, přerušované jen tichým opileckým zpěvem Skurut-hai (zpěv to moc nebyl, protože Skurut-hai žádné písně nemají a žádné neznají) a Bubou, který rozpačitě kreslil kosou obrázky do hlíny.
,,Ty, Gandalfe..." ozval se Buba. ,,Jak ho máme probrat?"
Chrstnutí vody nepřicházelo v úvahu. Kousek od nich byl Mordor i se sopkou (leda by začali kopat a postavili rovnou lázně s horkými prameny) a kolem pustina. Navíc, skřeti ani ghůlové sebou vodu nenosí. Gan-dalv tedy poklekl vedle Skurut-hai a po krátké výzvě: ,,Vstávej!" ho začal fackovat. Nepomohlo to.
Víc už ani nestihli udělat, protože se ozval řev a přímo vedle nich přistál černokřežný král, velitel nazghůlů. Přitáhl svému pterodaktilovi (či jak se to jmenuje) otěže a spustil kotvu. S pružností atleta seskočil dolů a zamířil k trojici. Gan-dalv s Bubou se sklonili k Skurut-hai a pokusili se jej zvednout, ale to už zahřměl nazghůlův hlas: ,,Odkud přicházíte!?"
,,Od Sarumana, pane!!" Gan-dalv a Buba se rychle narovnali.
Černokněžný král se uchechtl. ,,Dvojčata?"
Skřet a ghůl se po sobě podívali. ,,Žádná přízeň, pane!" odpověděl Gan-dalv.
Nazghůl zase zvážněl (jeho přilba sice neměla schopnosti Bubovy lebky, ale celá jeho osobnost vyjadřovala jeho pocity). Kývl k Bubovi: ,,Co to máš s bradou?"
Buba se dotkl brady lebky, která mu dosahovala až k hrudi a trochu vyčnívala. ,,To mám od narození, pane."
,,Tak to moc nevystrkuj, ještě tím trkneš o meč!" přikázal černokněžný král a zkoumavě kopnul do opilého Skurut-hai. ,,Tak tohle je váš velitel..." řekl.
,,Cože!?" vyjekli skřet a ghůl zároveň.
,,Pánové!" Černokněžný král k nim vážně přistoupil. Z jeho očí přímo šlehaly plameny. ,,Jsem černokněžným králem teprve dva týdny, potom co toho předchozího zabila holka, ale i tak vám musím svěřit tento velice těžký úkol - poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat!" Oba se ke králi tázavě přiblížili a král zašeptal: ,,Jedná se o přísně tajnou misi!"
,,Kam máme jít?" zeptal se Buba.
,,Půjdete daleko a daleko, až do země elfů Lothorien! A tam unesete elfici jménem Valarion!"
,,Lothorien?" zopakoval Gan-dalv. ,,To je strašně daleko!"
,,Valarion? Kdo to je?" zeptal se Buba.
,,To vás nemusí zajímat." odpověděl černokněžný král. ,,Serberte si tohle... ehm..." Další kopnutí do Skurut-hai. ,,... a jděte. Až ji budete mít, přivedete mi ji. Já se s ní ožením a stanu se králem! Nějaké otázky?"
Gan-dalv zvedl ruku. ,,Hodíte nás přes močály?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peetra Peetra | 17. ledna 2011 v 7:46 | Reagovat

Hej promiň, ale tohle je hnus (v tom slova smyslu, že nemám ráda skřety XD) ale jinak chválím za "to něco". 8-)

2 Scuroen Scuroen | 17. ledna 2011 v 13:57 | Reagovat

[1]: A já už se vzděšeně chytala za hlavu :D

3 Peetra Peetra | 18. ledna 2011 v 8:56 | Reagovat

...ještě by si chválou zbrunátněla XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama