That's why I kill 1.

22. května 2010 v 23:01 | Scuroen |  SC; That's why I kill
Tohle mě napadlo dneska dopoledne... Nevím, jestli z toho udělat jednorázovku, nebo kapitolovku. Rozhodněte sami!
Věnování: Miwako (ty víš za co...)
Upozornění: Ne, není to komedie (můj ty světe, věnovat Miwako komedii!?).
Ps: Název mě žádný nenapadl, beru návrhy!




 Když otevřel oči, spatřil temnotu. Nebyla to ta děsivá, venkovní temnota. Nacházela se pouze pod jeho víčky a dvěma vrstvami obvazu, ale byla to vůbec první věc, kterou si uvědomil. Poté to byly zvuky. Byl ve střehu, ačkoliv ještě netušil, co to slovo znamená. Byl spoutaný, ale protože nikdy nespatřil žádná pouta, nevšímal si toho. Jeho prvořadým impulzem byla obrana - a co je lepší obrana, než útok?
 On to nerozlišoval...

 Loď se pomalu vznášela nad zničeným městem a její světlomety ozařovaly trosky. Po nějaké chvíli dorazila na malé náměstí, pokryté jen rozbitými kusy okolních domů, na kterých se dalo přistát.
 Ještě než dosedla na zem, opustily ji hned čtyři jednotky v černomodrých uniformách. Každý voják měl ve své základní výbavě samopal, zaměřovač, revolver, přilbu s vysílačkou a sortiment granátů a zásobníků. Rozprchli se do okolních ulic a zmizeli mezi troskami. Tihle byly velmi dobře vycvičení... Ještě než vyšel z lodi, byli zpátky. Každý druhý vedl spoutané zajatce. Bylo mezi nimi i několik žen. Všichni otrhaní, zbídačení a unavení. Neprojevili žádný odpor.
,,Tihle jsou jediní!" ozval se jeden z velitelů.
 Zajatci před ním klečeli na chodníku, pokrytém střepy z rozbitých oken. Vždy ho zajímalo, co se jim asi tak honí hlavou...
,,Co s nimi, pane?" zeptal se další velitel.
 Rozhlédl se kolem. Boje sílily a bylo čímdál těžší všechny útoky odrážet. Pohledem sklouzl na ohořelé tělo v šedozelené uniformě, ležící jen pár kroků od nich. ,,Zbavte se jich."
 Jeden z velitelů, muž s výrazným předkusem, mu věnoval tázavý pohled. ,,Se vší úctou, zůstalo tu dost civilistů..."
 Přerušil ho. ,,A také spousta ukrytých vetřelců. Nemůžeme si dovolit ryskovat." Vojáci se po sobě váhavě podívali. ,,To byl rozkaz!" dodal zvýšeným hlasem.
 Vytáhli revolvery. Po tvářích zajatců stékal pot, špína, krev a slzy. Sledoval každého zvlášť a jejich výrazy nechápal. Svět byl tak velký a oni všichni v něm tak malí... tak malá obět pro celou společnost! Nikdy tomu nebyl schopný porozumnět a tak nad tím ani nepřemýšlel. Ozvaly se první výstřely. Těla se pomalu svalila k zemi, jedno po druhém. Zůstala z nich jediná. Ulpěl na ní prach a určitě měla nějakou modřinu, ale její šaty byly stále z větší části bílé. Držela si vypouklé, těhotenské břicho a hleděla do země. Voják za ní se třásl.
,,Jenom klid." řekl svým obvyklým, ledovým tónem. ,,Schovejte zbraň, vojáku."
 Mladík v uniformě se na něj podíval, jakoby se chtěl přesvědčit, že to myslí vážně. Okamžitě revolver schoval, s vděčným výrazem. Vzápětí ho ohodila sprška její krve.
 Zastřelil ji. Těhotnou ženu. Neudělal to z nenávisti, nebo z radosti. Sám netušil proč. Asi to bylo tím, že vždy plnil rozkazy a city pro něj byly velkou neznámou. Plnil i své vlastní rozkazy.
 Vojáci ho šokovaně sledovali, když se vracel zpět na loď. Jeden z velitelů se zahleděl na nehybné tělo na zemi. ,,Proboha..."
,,On ji... on ji..." vykoktal voják a pomalu si setřel krev z obličeje. Zdálo se, že jeho noční můry nabily konkrétní tvar.
,,Sheldne!" oslovil ho jeho velitel. Voják Sheldon, prohlížející si rudé krůpěje na prstech ruky, se k němu pomalu, téměř omámeně, otočil.  Velitel mu položil ruku na rameno. ,,Po návratu na základnu nastoupíte na dvoutýdenní dovolenou."
,,Ro-rozkaz..." odvětil Sheldon. Byla to ta nejmenší útěcha, kterou po tomhle mohl dostat.
 Vojáci nastoupili zpátky na loď. Nyní to pro ně bylo už těžší, když zjistili, s kým tam vlastně jsou... Velitelé se drželi za nimi.
,,Je tohle vůbec možné?" ozval se jeden z nich.
,,Není." odpověděl mu jiný.
,,Nemůže mu být víc, jak patnáct." okomentoval to třetí velitel. ,,Sice jsou tu ty šedivé vlasy, ale stejně... Mladší jak můj syn."
 Druhý z velitelů se k němu obrátil. ,,Ale tohle je válka. Kdoví, co si zažil. Dělá to z lidí zrůdy..."
,,Nejen válka." ozval se čtvrtý z nich. Oproti ostatním byl drobný a svým způsobem vyzáblý, s ostrými rysy v obličeji. ,,I lidé dělají zrůdy z jiných..."
 Vchod do lodi se se skřípěním zavřel. Měli by se teď rozejít ke svým jednotkám, dát slabší povahy dohromady a pochválit je za dobrou práci, jako fotbaloví trenéři po zápase, který skončil nešťastnou remízou. Ale promluva čtvrtého velitele je zaujala.
,,Co jsi tím myslel?" zeptal se první z nich, s úhledně zastřiženým plnovousem.
 Hubený muž si zapálil cigaretu. ,,Slyšeli jste o experimentech na začátku války?"
 Jeho společníci svěsili ramena. ,,Tohle se říkalo vždycky. Žádná monstra tu nikde nejsou!"
 Vydechl obláček namodralého kouře. ,,A co si myslíte, že jste tam venku viděli?"

 Vstoupil do rozlehlé místnosti s kulatým stolem. Za ním seděli "muži války". Nejmladšímu mohlo být tak čtyřicet osm. Jejich uniformy, v barvě půlnoční modři, byly osázené řády a vyznamenáními. Postavil se do jejich středu. ,,První důstojník zvláštního oddílu Gama 144809 s neomezenou pravomocí k..."
,,Děkujeme, důstojníku, to stačí." přerušil jej nejstarší z nich, jejich mluvčí. Ostatní se obvykle řídili podle něj.
,,Rozkaz, pane." Sledovali ho. Nechápal proč, byl to pro něj jakýsi rituál.
,,Mám tu hlášení o vaší poslední akci, důstojníku." První muž války přejel rukou po klávesnici, zabudované ve stole. Přímo před ním se objevila hologramová obrazovka. ,,Máte k tomu co dodat?"
 Zahleděl se na zrcadlový text. ,,Ne, pane."
,,Opravdu ne?" Obrazovka zmizela a první muž války se lehce předklonil. ,,Takže potvrzujete eliminaci šestnácti civilistů v centru Tirshi?"
,,Ano, pane."
,,Zabil jste těhotnou ženu."
,,Byla to eliminace, pane."
,,Ale ona je mrtvá."
 Ani na okamžik nezaváhal. ,,To je logické, pane."
 Na chvíli bylo slyšet jen občasné šeptání "mužů války". Pak nejstarší pozvedl ruku a všichni ztichli. ,,Od této chvíle jste přidělen k třicátému šestému oddílu. Hned zítra ráno s nimi vyrazíte do Anekonu."
,,Rozkaz, pane."
,,Můžete jít."
 Uklonil se a odešel.

 Zatímco Tirsha si boji už prošla, Anekon, přístavní město na hnanicích obou znepřátelených stran, se stal předměstím nejhorších bojů. "Muži války" nebyli soucitní. Posílali ho tam, aby přestal svůj talent využívat na tak zbytečné věci, jako je vraždění. Vždyť celá jeho existence tu byla jen kvůli nutné eliminaci vojáků nepřátelské armády.
 Bylo mu patnáct. Měl temně šedé vlasy, což byl následek jeho přeměny. Co bylo předtím, si nepamatoval. Čas pro něj fungoval zcela jinak, než u ostatních. Cítil jen přítomnost. Minulost ani budoucnost neexistovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miwako Miwako | 23. května 2010 v 19:28 | Reagovat

Pokračujte, slečno...

2 Ronnie Ronnie | Web | 23. května 2010 v 20:39 | Reagovat

skveléé!!

3 Peetra Peetra | Web | 3. června 2010 v 12:50 | Reagovat

Mám ráda když se něco děje, i třeba když někdo vraždí a tak :D ale jen jako tvorbu psanou, ne zkutečnost...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama