FK - 4. díl

25. května 2010 v 21:25 | Lumieree
Ehm... zase po dlouhé době mě napadlo jak to všechno skonfiskovat. Další hlod na stole se objevil.

"Promiň, tohle jsem dělat neměl." Pustí ji a ustoupí.
Sophie se podívá do země. Nedalo se nic jiného čekat a i Akira tušil, že mu nic neřekne. Vydá ze sebe jednu tlumenou větu: "Neodpustím ti to."
"A proč ne?" Zvědavě se na ni podívá.
"To, moc dobře víš." nakloní hlavu do strany a zajímavě Akiru sleduje.
 Ten se jen ušklíbne a opět se k ní přiblíží. "Už vím proč." Položí jí ruce na pas a začne ji pomalu líbat. Chvilku ho nechá a poté se k němu přidá, přitom ho obejme jednou rukou okolo krku a přitáhne si jej k sobě ještě víc. Je tma a kolem nich není skoro žádná lampa.

            Čas plynul. Ten večer se nestalo nic závažného. (krom všech událostí předchozích kapitol ;))

 Sophie se pomalu probouzí ve své posteli. Vedle ní sedí Daiki. Opatrně si hraje s kapesním nožíkem. Sama se podívá na Daikiho a potichu ze sebe vymluví. (Tuhle větu jsem nepochopila)
"Dobré ráno, bratříčku." Sophie se mile usměje.
 Daiki opětuje pohled a pohladí po tváři: "Pěkné ráno sestřičko." K včerejšímu chování Sophie a Akiri ho už něco napadlo. (Jako každého správného bratra)
"Sophi?."
"Ano?." V hlase jí zazněla zvědavost.
"Chceš si trochu zavzpomínat?. Na to jak jsi vypadala, když jsi byla malá a jaké jsi měla kamarády?" (To je ale dotaz - nikdo rád nevzpomíná, jak blbě vypadal v dětství!)
"Ano ráda bych. Stejně jsem to už chtěla udělat. Dřív nebo později..." (...krom Sophie) Sleduje svého bratra s trochou zájmu.
"Tak dobrá. Jen co přijdeš dolů, můžeš začít. Omlouvám se, že tam nemohu být s tebou, ale musím ještě něco zařídit." Mile se usměje. Poté ještě dodá: "Našel jsem tvůj deník. Dozvíš se v něm něco dost zajímavého. A na stole máš snídani." (On četl její deník!?) Nakonec se zvedne a jde pomalu pryč. Asi někam do města.
 Sophie ještě zatím jenom leží. Nestihla už nic říct a hlavně ani poděkovat. Ještě chvíli přemýšlí, než vstane a jde se umýt a poté nasnídat. Když přijde do kuchyně, na stole spatří deník a spoustu fotek. Na každé z nich je Akira, jako malý. Docela ji to zarazilo, ale měla takový pocit, že ho odněkud zná a že ho už jednou musela vidět. Sedne si ke stolu a vezme jednu fotku. Vypadá ní velice šťastná a Akira naopak smutný. Začne z toho mít nešťastný pocit. Stále se dívá na fotku. Pak jí odloží a zakroutí hlavou - nechce se jí věřit, že ho zná už od mala. Ale proč si na něho vůbec nevzpomíná? Že by úplně zapomněla nebo jí ho schválně vyhnali z paměti? Na tu to otázku už odpovědi nenajde. Do rukou si vezme deník. Je otevřený na dni jejích narozenin, když jí bylo 8 let. Začne číst...
Deník - 29. 7. 2002
"Dneska jsem potkala úžasného kamaráda. Akorát byl stále smutný a nevěděla jsem, jak mu mám pomoct. Chtěla bych, jen nevím jak. Jsem ještě malá nato, abych mu pomohla. Na druhou stranu jsem inteligentní a už jako malá toho vím hodně. Akorát se stále nevyrovnám dospělým. Abych přešla k tomu hlavnímu - Akira na mě udělal dost velký dojem a hlavně ho mám hodně ráda. Neumím popsat ten pocit, ale vím jen to, že ten pocit hřeje na srdci. To mě hodně těší. Taky se mi hodně líbí! Je roztomilý, když to řeknu jako říká moje maminka. Prožila jsme s ním hodně hezkých chvil. Je jako můj druhý bratr, i když mám radši Daikiho. A nikdy na něho nechci zapomenout. Bude stále v mém srdci, i kdybychom se už nikdy neviděli…"

 Nic víc tam nebylo. Sophie měla náhle pocit, že tam něco chybí. Ta poslední slova, která tam chtěla napsat. Koukne naposledy fotku a poté jí vloží do deníku a zavře ho. Všechny zbylé fotky dá na kupičku. Zatímco snídala, začala opět přemýšlet. Dosnídá a před sebe si přisune deník. Po tváři jí steče slza, že na něj zapomněla.
 Nakonec potichu řekne: "Už vím, jak jek se jmenuje ten pocit. Je to láska. Celou dobu jsem ho milovala, ani jsem si to neuvědomovala a do dnes ho miluji. Byla velká chyba na něj zapomenout…"

Edit. + pozn. Scuroen
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scuroen Scuroen | 26. května 2010 v 10:49 | Reagovat

Nuže, překonám své výukové metody a trochu tě pochválím: nejen, že jsi měla několik čárek na správných místech, ale vytvořila jsi i větu rozvitou o dvou větách hlavních a jedné vedlejší! :-D
Ale konec srandy! Dovol mi tě poučit o shodě přísudku s podmětem:
"Na každé z fotek co tam jsou je Akira když byl malí." - chybějící čárky tentokrát nebudu komentovat. Co musíš v této větě udělat, je zeptat se. JakÝ byl Akira? Akira byl malÝ! Jaký-malý! Y na konci.
Správně by to tedy mělo být - "Na každé z fotek, které tam jsou, je Akira, když byl malý."
Dále by sis měla kontrolovat mezery u dialogů - máš tam několikrát po sobě uvozovky nahoře a po nich mezery před slovem. Ale to bude asi překlep...
A přejdeme ke slohové stránce díla! :-D Podle mě píšeš moc krátkých vět. Bylo by lepší, používat víc souvětí.
A co se týče Sophiina deníku - no, já si deníky nikdy nepsala, ale jako malá jsem o sobě nikdy netvrdila, že jsem moc malá, jako Sophie. Zdá se mi to divné, ale budiž.
:-) Ps: Mám začít s editací?

2 Lumieree Lumieree | 26. května 2010 v 16:35 | Reagovat

Jo to víš, seděla jsem s naší na češtinu nad tím trochu a ta mě to trochu vysvětlovala (kde co a jak). A co se týče vět rozvitých atd… to se učíme právě v češtině. Takže něco málo jsem pochytila :-D. My ve škole jedeme pomalu, takže kdybych to měla už za sebou tak to mám možno v pořádku. Ještě nikdy žádný učenec z nebe nespadl. No to tak jsou překlepy. A na i/y  í/ý si dám příště větší pozor. A jinak děkuji za uznání, že tam mám prvně něco dobře :-D.
PS: Až budeš mýt čas tak můžeš ;-)

3 Scuroen Scuroen | 26. května 2010 v 18:23 | Reagovat

[2]: U věčných finálovišť!! MÍt čas, ne mÝt čas! xD Já ten čas nebudu umÝvat! xD
"Jo to víš, seděla jsem s naší na češtinu nad tím trochu a ta mě to trochu vysvětlovala." - asi jsi chtěla říct: "Jo, to víš. Seděla jsem nad tím s naší češtinářkou a ta mi to trochu vysvětlila."
- pravopisné chyby nejsou zas tak špatné (to jen pro moc velký rýpaly - jako jsem já!). Ale sleduj svůj slovosled, jinak čtenáři nepochopí, co jim chceš vzdělit.

4 Lumieree Lumieree | 29. května 2010 v 21:43 | Reagovat

[3]: Já jsem blbá na češtinu. Za jedno jsem disgrafik a mě to dělá problémy zato se na mě nezlob. Já to zrovna lehký nemám. Vezmi si to že ty jsi skušenější a lepší... Já nejsem ty a na rýpání do lidí teda nejsem. Už tak kvůli tomu mám problémy ve škole tak nechci ještě tady.

5 Scuroen Scuroen | 30. května 2010 v 9:46 | Reagovat

[4]: Um, tím rýpalem jsem myslela sebe, ale to je fuk. Disgrafik nejsem, ale jeden můj spolužák jo - kupodivu, hodně jeho slohovek se mi zdá dost dobrých (nebo alespoň originálních), a to má problémy už jen se svým podpisem. :-D
Nejsem si teda jistá, jak to u vás funguje, ale když člověk chce, myslím, že se to dá zvládnout. Fantazii máš, na pravopis se můžeš z větší části vykašlat, ale ten slovosled by měl být popořadě.
Working Hard! ;-)

6 Lumieree Lumieree | 30. května 2010 v 15:52 | Reagovat

[5]: Každý je jiný... jakého si nás udělal Bůh takovými jsme (neboj nejsem věřící). A já na češtinu mám občas si nechuť a když vezmu v potaz že je konec školního roku tak už to nemá moc cenu se snažit. Snahu si nechám na další školu kde se mě bude kouřit z hlavy. A co se tíče slovosedu tak to každou chvilku nějakou pěknou perličku (např.: kompresátor = kompresor, statečné víno = stáčené víno).

7 Scuroen Scuroen | 30. května 2010 v 17:38 | Reagovat

[6]: Já se nebojím :-D (jsem věřící)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama