Z posledních dnů jednoho Soldiera

13. dubna 2010 v 19:18 | Scuroen |  Povídky na přání
Povídka na přání, pro Chinatsu.
Pár/Anime: Zack a Cloud/Final Fantasy
Žánr: tragédie + cynismus
Dodatkové přání: konec stejný, jako příběh, tragický



Když otevřel oči, okamžitě je zase zavřel. Jednak mu velice vadilo světlo, řezající poklidnou temnotu pod jeho víčky, jako světelný meč Luka Skywalkera. A za druhé to byla záda a blonďatá kštice Clouda Strifa, jeho chráněnce, dlouholetého přítele a nyní i nejvíce nenáviděnou osobu v jeho životě. Ovšem, zřejmě se nějak špatně pohnul, nebo Cloud prostě zachytil pohyb Zackových nadočnicových oblouků.
Zatřásl s ním. ,,Zacku? Jsi vzhůru?"
,,Teď už ne." zavrčel Zack a převalil se na druhý bok.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se Cloud naléhavě. Zack se přitiskl ke stěně a dělal, že tu není. Cloud však zcela ignoroval jeho ignoranci a dál dorážel svými dotěrnými otázkami, typu: ,,Není ti špatně? Mám ti donýst kýbl? Nechceš si vzít prášky?"
Zack zařval.
Cloud zůstal nakloněný v nemožném úhlu do strany, ještě pár vteřin poté, co vzduchem přeletěl polštář a málem mu usekl hlavu. Nyní byl napůl zaražený v protější stěně a od okrajů se mu lehce kouřilo. Oba Soldieři na něj chvíli tiše hleděli.
,,Skutečně jsi v pořádku?" otázal se Cloud se zmateným výrazem.
Zack se prudce nadechl: ,,Nééé!!"
Ozvalo se "pfunk" a z připáleného polštáře vyletěl gejzír prachového peří.
Cloud zvedl ruce. ,,Dobře, mluv!" Zack se k němu naštvaně otočil zády. ,,Proč jsi včera vypil všech osm lahví?"
,,Proč ne?" odvětil Zack cynicky.
,,Protože i blbce by napadlo, že potom poblije půl základny..." Cloud udělal ladnou otočku a uhnul dalšímu polštáři. ,,Tak dost! Buď mi řekni, co se děje, nebo už nejsme kámoši!"
,,Co se děje!?" Zack na něj vrhl ostrý pohled svých krví podlitých očí. ,,Ty víš dobře, co se děje!"
Cloud v duchu napočítal do pěti. ,,Ne, nevím, Zacku." Soldier Fair na to cosi zavrčel a svou pozornost opět obrátil ke stěně. Cloud si povzdechl. ,,Nechceš mi dát nápovědu?"
,,Přestaň si hrát na andělíčka!" odsekl Zack. ,,Dobře víš, co děláš!"
,,Tak se na to podíváme..." Cloud se podrbal na hlavě. ,,Včera jsem vstal, vyčistil jsem si zuby svým kartáčkem, oblíkl jsem se do svýho oblečení, vzal jsem si svůj meč, šel jsem cvičit..."
,,Vypadni!" odpověděl Zack.
Clouda tato odevzva poněkud zaskočila, ale tentokrát nepovolil. Samozřejmě, každý měl své rozčilené období, ale takhle zuřit svého kámoše ještě neviděl. ,,Ne! Budu tady, dokud mi neřekneš, co se děje!"
Zack se zvedl, vyšel z pokoje a práskl za sebou dveřmi.
Cloud si lehl na postel a díval se do stropu. Zack byl jeho nejlepší kamarád. Tak co se stalo? Cloud už měl tu čest s lidmi, kteří nenáviděli ostatní, protože se na ně někdo křivě podíval (nebo se na ně ani nikdo nijak dívat nemusel - oni si to prostě mysleli). Dokonce i s lidmi, kteří se neustále cítili ublížení. A lidi, kteří se radovali (a někdy i dost viditelně) z cizího neštěstí, ale jsou naštvaní ze svých problémů, potkával snad na každém kroku. Jenomže Zack nepatřil ani do jedné z těchto, nebo jim podobných kategorií. Vždycky byl optimista, co vidí vše růžově... a Cloud je teď očividně zdrojem jeho vzteku a ani neví proč. Ale Zack si myslí, že to ví, což je vlastně ještě horší...
S těmito myšlenkami se Cloud zvedl a šel ven. Tréningem si vždycky dokázal vyčistit hlavu a alespoň na chvíli zapomenout na všechny starosti.
Zack se mu snažil po zbytek dne vyhýbat. Hlava ho ze včerejška ještě pořád bolela, ale přesto zvládl dojít až ven a praštit sebou na schody. Nechtěl vidět Clouda Strifa, nechtěl slyšet jeho hlas a nemohl ho teď ani cítit! A nejvíc ho štvalo, že se Cloud choval, jako by se vůbec nic nestalo a on o ničem nevěděl! Rukama si podepřel hlavu... Z myšlenek ho vytrhlo pípání mobilu. Došla mu sms...
Ahoj lásko, proč nebereš telefon? Zavolej mi, prosím, co nejdřív!
Přejel prsty po tlačítkách. Mohl by zavolat a říct o všem, co cítí. Mohl by odepsat, že je vše v pořádku. Mohl by všechno ztratit a mohl by se dál přetvařovat. Ale on měl toho dost! Rozmáchl se - mobil proletěl vzduchem a tvrdě dopadl na chodník několik metrů od Zacka. Rozpadl se na několik částí. Asi jako Zackovo nitro...
,,Jsi v pořádku?"
Kdyby tohle byl Cloudův hlas, Zack by po něm s radostí hodil první věc, co měl po ruce. A tentokrát to nebyl polštář, ale jeho meč. Vstal a obrátil se na Sephirotha. ,,Jsem v pohodě."
Sephiroth jej chvíli tiše sledoval. ,,Co se děje?"
Zack založil ruce na hrudi. ,,Měl jsi někdy nejlepšího přítele, který tě úplně bez výčitek zradil?"
,,Se mnou se přátelí všichni a nikdo. Stejně tak je to se zradou." odvětil Sephiroth.
,,Tak to o tom nic nevíš..." přikývl Zack.
,,Jde o Clouda?"
,,To je moje věc!"
,,Co udělal?"
,,Něco jsem řekl!"
Sephiroth zmateně odstoupil. ,,Takhle jsem tě ještě nikdy neviděl."
Zack ho nakvašeně minul. ,,Tak to je čas si na to zvyknout!"
Jen co se Soldier Fair ocitl zpátky vevnitř, uvědomil si, že to nebyl nejlepší nápad. Chodbou přicházel Cloud. Nesl si cvičný meč a šel trénovat. Zack se na poslední chvíli pokusil zmizet, snad si ho nevšimne...
,,Zacku?"
Pozdě.
,,Podívej, nemám ani ponětí, co ti je! Tak co kdyby jsme..."
Cloud tak tak vytáhl svůj tréningový meč a bránil se Zackovu nenandálému útoku. Do teď tichá chodba náhle ožila. Ke dvojici se seběhli hned čtyři kolemjdoucí vojáci. ,,Hej, dost! Přestaňte!"
Cloudův meč dlouho nevydržel. Jeho zkušenější soupeř mu navíc podrazil nohy a kdyby ho neodtáhli ostatní, včele se Sephirothem, asi by Clouda přinejmenším zmrzačil.
,,Uklidni se! Chceš, aby tě za tohle zavřeli!?" zařval Sephiroth.
Cloud se vyšvihl na nohy. ,,Co proti mně máš!?"
Zack se vymanil ze Sephirothova sevření. ,,Ty víš dobře, co to je! Celou tu dobu se na vás dva dívám a já nejsem slepej, Cloude!"
Cloud přimhouřil oči. ,,Na vás dva?" zopakoval.
Zack si odplivl. ,,Na to, jak ti nosí kytky, jak jí vždycky hned nabízíš pomoct! Jo, všiml jsem si toho!"
Cloud svěsil ramena. ,,Ty žárlíš?"
,,A zřejmě k tomu mám důvod!" Zack znova pozvedl meč, ale Sephiroth mu ho šikovným chmatem vyrazil z rukou. ,,Nepleť se do toho! To je jen moje věc!" okřikl ho Zack.
,,Zacku, přestaň!" odpověděl Cloud. ,,Já s Aeris nic nemám!"
Zack zakroutil hlavou. ,,No, vážně! Ještě abys mi řekl pravdu!"
,,Říkám ti pravdu! A co je vlastně na tom, že jí občas pomůžu?"
,,To jsi přesně ty, Cloude! Přirozená nevinnost!"
,,Jsi můj kamarád, nikdy bych ti nelhal!"
,,A to je na tom to nejhorší! Ani se mi to nestydíš říkat do očí!"
Cloud se otočil se vydal se pryč. On měl toho taky dost!
,,No jo, jdi si! Jdi si za tou děvkou a všechno jí to řekni!"
Cloud se zastavil. Trvalo asi vteřinu, než zaťal pěsti, přiskočil k Zackovi, rozmáhl se a uhodil ho.
Zack si olízl krev si rozbitého rtu. Zasmál se. ,,Aha, tak teď jsi vážně hrdina, co?"
Cloud chvíli tiše zíral do země. ,,Víš co, Zacku? Vyřídíme si to večer!"
,,Cloude..." začal Sephiroth, ale Cloud ho přerušil.
,,Jen ty, já a dva meče!"
Zack se zatvářil podezíravě. ,,Co tím sleduješ? Chceš, abych ti zpřelámal kosti?"
Cloud už měl jistou představu. Zack byl starší, silnější, zkušenější... Cloud proti němu neměl moc velkou šanci. ,,Ne. Jeden z nás zemře." Byla to jediná možnost, jak přesvědčit Zacka, že to myslí vážně.
Zack se usmál. ,,Dobře, souhlasím!"
,,Zbláznili jste se!?" vyjekl Sephiroth.
,,A ty budeš u toho!" dodal Zack. ,,Jen dva meče!"
,,K tomu mě nemůžeš donutit..." začal Sephiroth, ale opět byl hrubě přerušen.
,,A vy ostatní přísahejte - o tomhle se nikdo nedozví!" dodal Cloud.
,,Všichni jste zešíleli!" Sephiroth pustil Zacka a odkráčel pryč.
Nikdy nikoho nemiloval. Jeho život se točil okolo jeho práce. Pracně si vydobil respekt a všichni ho poslouchali. Ale jakmile v tom byla žena, všechna úcta šla stranou. V té chvíli se cítil tak neautoritativně...
Nastal večer. Zack na svého protivníka čekal marně. Cloudovi došlo, že nic z toho vlastně nemá cenu. Vybavil si všechny jejich společné okamžiky, od začátku až do konce. Řekl si, že tohle celé je, jak řekl Sephiroth, šílenost. Proto schoval meč a rozhodl se na celou záležitost prostě zapomenout...
... Ale tak to nebylo.
Aeris byla krásná. Velmi krásná. Cloud neklidně přecházel po pokoji. Měl oči a i představivost. Ale Zack byl jeho nejlepší přítel a ona byla jeho! Proto se o ni snažil nezavadit ani okem, byl před ní nesmělý a choval se k ní co nejuctivěji. Jak ho mohlo napadnout, že právě tahle odtažitost Zacka přesvědčí o jeho zradě!? Napadlo ho, že má Aeris rád. Hodně rád! Ale nikdy by na to nepřišel, kdyby ho Zack nezačal obviňovat... Ale ikdyž do ní byl skutečně zamilovaný, ikdyž tento souboj vyhraje, přece by nedokázal Zacka...
Někdo zaklepal na dveře.
,,Dále."
Neslyšeně se pootevřely. Cloud zprvu ani nedokázal zaregistrovat, kdo to vlastně vstoupil, nebo lépe řečeno vplul dovnitř. To už ho Sephiroth popadl za límec a přitiskl mu ruku na pusu. ,,Teď musíme šeptat, rozumíš?" Cloud přikývl a stříbrovlasý ho pustil. ,,Sice bych vám za tohle nejraději namlátil oběma, ale musím ctít pravidla!"
,,Co chceš?" zeptal se Cloud tlumeně.
Sephiroth zalovil v kapse kabátu a vytáhl krabičku. ,,Chci, aby sis vzal tohle."
Cloud nadzvedl víko. ,,Chceš, abych podváděl?"
Sephiroth mu věnoval trpělivý pohled. ,,Chci, aby jsi to přežil."
,,Myslíš, že mě Zack porazí, že?"
,,A ty?"
Cloud mu krabičku vrátil zpátky. ,,Mám nějakou čest, Sephe!"
Sephiroth si povzdechl. ,,Co si myslíš, že se stane, až tam přijdeš? Zack je starší, zkušenější, rychlejší, silnější a hlavně zuřivější!" Přistoupil ke Cloudovi a vtiskl mu krabičku do rukou. ,,Nechci vás mít na svědomí, Cloude." dodal a zmizel za dveřmi.
Cloud se opět zadíval na její obsah a povzdechl si.
***
Zack Fair. Soldier první třídy. Byl zabit přesilou vojáků Shinri, když se snažil zachránit Cloudovi život...
Cloud se pousmál a zabodl Zackův meč do země. ,,Tak vidíš, Zacku. Měl jsi tak krásnou smrt."
... Ale tak to nebylo.
Domluvili se, že souboj bude za Midgarem. Zacka tu nezabila přesila Soldierů. Byl to Cloud. Byl to podvod. A v neposlední řadě to byla Zackova vlastní žárlivost. Jeho úpěnlivá láska k Aeris.
Cloud se tenkrát rozhodoval dlouho. Nakonec tu materii, Sephirothův tajný dárek, skutečně použil. Vložil si ji sám do sebe, přímo na srdce. Proto ho Zack nedokázal porazit. Byl čím dál vysílenější, zraněný...
Cloud mu tehdy řekl: ,,Možná ji miluju."
A zuřivý.
Kdyby Cloud nezvedl svůj meč, Zack by ho zabil. Kdyby Cloud nechtěl zvednout svůj meč, mohl uhnout. Mohl počkat, až se Zack porazí sám. Ale Cloud zvedl meč. Jeho trpělivost byla u konce a jeho touha po květinovém děvčeti vzplála růžovým plamenem.
Ostří projelo Zackovým hrudníkem, jako hroudou másla, co měl Cloud k snídani.
Zack neměl žádnou materii, která by ho vyléčila. Neměl žádnou naději, že se meč vyhl jeho orgánům. Neměl žádnou šanci to přežít.
Sephiroth tohle nečekal. Cloud ostatně taky ne. Všechno se to semlelo tak rychle... Ale tak jako tak, ani Sephirothovi nevyčítal, že se k němu od té doby choval odtažitě a podezíravě.
Zackova poslední slova nebyla: ,,Moje čest a sny jsou teď tvoje."
Spíš to znělo jako: ,,Ty zatracenej podrazáku... tak tys to dokázal! Tys mě zabil! T..." A dále už Cloud moc nerozumněl. Držel umírajícího Soldiera v náručí a sledoval, jak mu pootevřená, chvějící se ústa zaplňuje krev. Zack mohl říct: ,,Tys mě porazil." nebo: ,,Teď si to dorazil."
Ale potom, co si Zack odplivl, Cloud slyšel jasně. Slova, na která nemohl nikdy zapomenout: ,,Hlavně to neříkej Aeris..."
Neřekl. Rozbrečel se nad svým zabitým přítelem. Jako dítě, co si uvědomí, že hodit kotě do studny nebyl zrovna nejlepší nápad.
Aeris se dozvěděla samozřejmě tu nejkrásnější verzi:
Zack v ní zesnul na stejném místě, ale o několik měsíců později. Mezitím plnil mise, nebo byl zavřený v laboratoři Shinri. Cloud nad celým sfalšovaným nekrologem strávil několik dnů, aby seděly všechny detaily.
Nakonec tu byl vysněný Zack. Ušlechtilý, silný a odvážný voják, co svou dívku do smrti miloval. A ona to vlastně nebyla zas tak velká lež...
Cloud se posadil vedle Zackova meče. Teď tu skutečně chyběl někdo, kdo by mohl říct: Ale tak to nebylo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chinatsu chinatsu | 13. dubna 2010 v 23:59 | Reagovat

Snad to bude mou zálibou v povídkách tohoto charakteru. Nádherné.. ehm, děkuji *vysouká ze sebe poslední slovo namáhavě.*

2 Scuroen Scuroen | 14. dubna 2010 v 9:54 | Reagovat

[1]: Není zač ;)

3 Peetra Peetra | Web | 18. dubna 2010 v 10:17 | Reagovat

To je dobrý ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama