13. Weinder

9. listopadu 2009 v 10:00 | Scuroen |  SC; Stone and water
,,Co je to?" Weinder následoval Marca a Uncti přes velké zabahněné pole. Pamatoval si to místo, tady potkal Kahriho a Cassilyho. V dálce byl vidět pahýl uschlého stromu a za ním obrysy kopců, které se ztrácely v ranní mlze. Někde v jejich skrytu by měla být i ta zemědělská osada, kterou s nimi navštívil. Weinderovu pozornost nyní zaujal objekt, u kterého se zastavili. Vypadalo to jako několik obrovských kovových krychlí, naskládaných na sobě.
Uncti k němu pootočila hlavu a usmála se. ,,Jenom kousek toho, co je to ve skutečnosti." odpověděla.

,,Nechoď dál." rozkázal mu Marc. ,,Tohle není pro tvé oči." Weinder se k nim otočil zády. Uslyšel zvuk, jako když po sobě klouže ostří dvou mečů. Poté zřejmě něco vytahovali z té věci ven a pokládali to za Weindera. ,,Otoč se..."
Za Weinderem byly naskládané kovové předměty, jako malé lesklé rakve. Uncti jednu z nich otevřela. Vytáhla obrovský široký meč a zabodla ho do země vedle sebe. Z druhé bedny vytáhla široký bederní pás s malými nožíky a Marc jí ho zapl přes šaty kolem boků. V další bedně byly čtyři menší meče, v další dva štíty. Podala mu jeden meč a štít. ,,Doufám, že s tím umíš trochu zacházet..." dodala a vytáhla kovovou tyč s tlustými konci. Weinder jen doufal, že ovládat meč není o moc jiné než kyj.
Marc se mezitím posadil až nahoru, na ty kovové krychle, asi aby Weinder neviděl, co dělá. ,,Mám tu útržky signálu od Vecta, takže je zřejmě naživu..." zavolal dolů.
,,O co vám vlastně jde?" zeptal se Weinder ženy, stojící vedle něj.
Uncti cvičně máchla obrovským mečem, jako by to bylo pírko. ,,Vecto má u sebe zařízení, které nám říká, kde přesně je. A protože je zřejmě na nějaké lodi, tam nahoře..." Uncti ukázala prstem na nebe. ,,..., budeme taky vědět, kde jsou mniši. A pak je odtud zničíme."
Weinder si moc dobře nedokázal představit, co myslí tím 'na lodi, tam nahoře', ale nechal to plavat. Šlo mu jen o to, zachránit Orii a bylo mu jedno jak. Uncti prohlídla pár divných kovových věcí. Weindera nenapadalo, k čemu by mohly být. Na boj mu připadaly příliž malé. Posadila se na největší z těch kovových pouzder, které zatím neotevřela, a strkala do těch neznámých podivných zbraní malé tenké destičky. ,,Jak víte, že dokážete zničit Mnichy, ale nezabijete vašeho přítele?" zeptal se po delším uvažování. Pokud byl jejich přítel a Mniši na jednom místě, bylo to i pro Weindera dost pravděpodobné.
Uncti se nadechla k odpovědi, ale radši mlčky vzhlédla k Marcovi. ,,Vecto ví, do čeho se pouští..." odpověděl Marc. Uncti opět sklopila oči k práci. Od Marca se ozývalo nepřetržité klepání, ale Weinder netušil, co by tam nahoře mohl dělat. Pohladil svého psa po hlavě. Pořád mu ještě nedal jméno. Už to ale nebylo štěně. Uncti přestala strkat baterie do laeserových pistolí a zkoumavě ho pozorovala. Nevěděla, co si Marc slibuje od toho, že toho domorodce berou s sebou. Měla chuť mu říct, že ani netuší, jestli společně s Mnichy nepřipraví o život i jeho ztracenou ženu. Ale Marc jí to zakázal a Marc byl velitel. Nikdy jí nezbývalo nic, než poslouchat. ,,Uncti!" Marc vstal a ukázal před sebe. Mlha se už začala pomalu rozplývat, takže byly v dálce vidět přibližující se postavy.
,,Co je to?" zeptal se Weinder. Uncti neodpověděla, jenom si připravila zbraně.
Marc se naklonil nad okraj krychle. ,,Něco ruší Vectův signál... Jestli to objevili, tak..." Nemusel mluvit dál. Uncti se rozběhla k přibližujícímu se zástupu.
Weinder na chvíli strnul údivem, když těch 'divných věcí' v jejích rukou, začaly vybíhat svítivé modré čáry. Pak se rozběhl za ní. Nevěděl o těch dvou skoro nic, ale dokud mají ty divné věci oni, nic mu nehrozí. První člověk z toho zástupu, kterého zasáhl laeser z Unctiny pistole, se zhroutil na zem. Ostatní ho bez zájmu obcházeli. Čím byli blíž, tím víc se daly rozeznávat ospalé tváře a vyhaslé oči. Weindera to děsilo- jako kdyby se ty dětské pohádky o armádě mrtvých, staly skutečností. Ti, co se před chvíli zhroutili na zem, pomalu vstávali. Čím byla Uncti blíž, tím jasněji viděla, jak jim z ran teče finalový jed a zaceluje je. Zabrzdila na kluzkém bahně a zastavila i Weindera. ,,Laeser na ně nepůsobí..." zašeptala. Weinder nechápal, o čem to mluví. ,,Drž se vzadu..." rozkázala mu a vytáhla ten obrovský meč. Uvidí, jestli se jim budou i části těla pojit dohromady.
Weinder ji viděl, jak se vrhla do davu a rozháněla se mečem. Pochopil, že ty lidi chce úplně rozsekat. Někteří drželi zbraně, jiní zemědělské nářadí, někteří pobrali kusy dřeva ze země. Jiní šli s holýma rukama. Ale útočili všichni. Uncti šla jako první, Weinder ji následoval a dodělával to, co začala. 'Mrtví' lidé na ně bezmyšlenkovitě útočili, přímo se vrhali Uncti rovnou do rány. A přestože je Unctin meč okamžitě rozsekl na dvě poloviny, obyčejně ji stihli alespoň trochu zranit. Weinder jí kryl záda. Štít byl opravdu obrovský a podivného tvaru, jaký ještě nikdy neviděl. Meč byl zase docela krátký, než s jakým se bojovalo tady. Uncti si všimla Weinderova údivu nad těmito zbraněmi, až se musela pousmát. Ne pro nic za nic se na Zemi Atqintrium říkalo 'Nadzemský Řím'. S tím rozdílem, že ten Zemský Řím zanikl už dávno. Nadzemský Řím - Atqintrium, přetrval až do teď. I s jejich tradičními zbraněmi, které teď svíral v rukou ten hloupý domorodec z HabitatXXI. Uncti se probrala z myšlenek, když po jejím mečem padli ti poslední. S Weinderem se dostali dost daleko od Marca, který něco stále zuřivě vyťukával. V nastalém tichu, byli ty zvuky slyšet až k nim. Uncti schovala meč a s Weinderem se vrátili zpátky. ,,To bylo docela lehké..." řekla a začala meč čistit od fialového jedu, smíšeného s krví.
Weinder se obezřetně rozhlédl kolem. Pes zavrčel a chtěl se vrhnout k tělům na zemi. Musel ho chytit za obojek a držet na místě. ,,Uncti..." vydechl. Pes zakňučel a vyskočil nahoru k Marcovi. Ten si ho ani nevšiml, jak byl zabraný do svého díla.
Uncti zapřemýšlela, jestli se nemá cítit uraženě, že ji ten primitiv oslovil jménem. V té chvíli ovšem spatřila to samé, co on. Usekané ruce, nohy, hlavy... všechno kromě samotného těla se vypařilo. Vzduch ztěžkl a mlha opět zhoustla, takže viděli jenom na několik metrů před sebe. ,,Ta mlha... ne. Ne!" Uncti vzala jednu z těch kovových tyčí, zatímco se mlha jakoby smrskla a začala se rychle rozplývat. Těla na zemi sebou cukala, zatímco chybějící části těla znova pučely. ,,Zůstaň tady!" rozkázala Weinderovi Uncti. Hned nato se z jednoho konce tyče vysunul dlouhý kovový osten a za ním plno malých. Na druhém konci se objevili menší, jehlovité. Kosa byla dobrá zbraň, když jste s ní uměli mistrně zacházet. Weinder se jí neodvažoval nic říct, jenom nemě sledoval, jak ostřím kosy rozsekává 'mrtvé lidi'. Uncti byla jednoznačně mistr, v boji s touto zbraní. 'Mrtví lidé' se zřejmě ovšem poučili z dřívějších chyb. Weinder nemohl uvěřit, že se lidské tělo umí vyhýbat všem máchánutím kosy, tak mistrně a v takových neuvěřitelných pózách. Obyčejný člověk by měl už asi zlámané všechny kosti. Taky přišli na to, že když se k Uncti dostanou blízko, kosa na ně už neplatí. Uncti tedy držela kosu v jedné ruce, druhou rukou využívala vrhací nože, které ovšem moc nepomáhali. ,,Marcu!" zakřičela na svého velitele.
,,Ještě chvíli..." šeptl Marc. Na krku mu naběhly žíly a na čele vyrašily krůpěje potu.
Uncti ucítla bolest na pravé paži. Vedle ní stála černovlasá dívka s krátkou zrezlou dýkou, kterou ji strojově bodala. Uncti se obrátila, přičemž rozsekla těla několika 'mrtvých'. Ostří kosy se jistě přibližovalo k pasu dívky. ,,Ne!" Weinder se ji pokusil zastavit, ale bylo už pozdě.
Bezmocně sledoval, jak kosa rozsekla to tělo v půli. Byla to Orii... jeho Orii, mrtvá a přecejen živá. Teprve teď, jako nikdy dřív, si uvědomoval, že ji opravdu miluje. Nebylo to jenom děvče, které často vídal, a které se ujal. Opravdu ji miloval. ,,Orii!!" Uncti si ho nevšímala, byla příliž zaměstananá zbytkem útočících 'mrtvých'. Zastavil se nad ní. Ospalou tvář s vyhaslýma očima upírala k šedivému nebi. Weinderovi vytekly první slzy. Takhle to nemůže skončit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peetra Peetra | Web | 11. listopadu 2009 v 13:50 | Reagovat

Tývo, taková krutost. Proč všichni umírají, to má být nějaká nová inspirující složka??XD Ale líbí se mi, že ta láska se smrtí přerve-supr  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama