Láska je hold láska

30. října 2009 v 14:54 | ElfMaya |  Jednorázovky - Shonen-ai/Yaoi
Předem upozorňuji: Konec povídky je náznak na začínající Yaoi, které v této povídce není XD

Originálovka. nic moc nejraději bych se za ni šla zakopat, ale no co? máte ji zde. A chci komentáře

PS: A taky patří mezé nejdelší jednorázovky...

Je ráno, slunce pomalu vyplouvá na modrou nebeskou klenbu. Už uplynulo mnoho východů slunka, kdy se sotva dvacetiletý Nikolas naposledy probouzel po boku své milované Saiko. Teď je tmu jinak. Každé ráno se probouzí sám. Mnoho dní uplynulo od doby, kdy mu jeho milovaná zemřela v náručí. Její prafém však je stále cítit ve vzduchu tohoto malého bytečku. Stejně jako parfém neopouštěli Nikolase vzpomínky na krásnou Saičinu tvář.
Slabé zaťukání na okno. Nikolas se neotáčí, ví, co tento zvuk způsobuje. Každé ráno, při rozbřesku, klepe na okno bílá holubice. Na noze má uvázanou bledě modrou stužku. A den co den sype holubici trochu zrní, ale nikdy ji nepohladil. Pokaždé uletěla, když se o to pokusil. Další nepříjemný zvuk rušící ticho v bytě, byl to budík oznamující čas jít do práce. Jako pokaždé nevrle zabručí a odkráčí se přestrojit.
"Dobrý den, pane Nikolasi, jako pokaždé jste přišel o pět minut později."
Přivítá ho ihned nevrle mezi dveřmi paní vedoucí. Ihned
"Pět minut snad nic není, když tu stejně pokaždé končím jako poslední." Odpoví stejně nevrle Nikolas.
"Také pravda, ale nejsem z tohoto důvodu. Vyslyšela jsem vaše prosby a najala vám spolupracovníka." Vedoucí ihned odvede Nikolase do své kanceláře.
Cesta vede dlouhou chodbou po stranách lemované několika dveřmi od různých místností. Opatrně, jako kdyby se bál toho nejhoršího vejde, do šéfovi kanceláře.
"Ráda bych vám představila Lukase Nageshika, bude vaším novým pomocníkem." Nikolas byl naprosto v šoku. Ten, ten kluk byl velmi podobný jeho lásce Saiko.
"Ahoj, velmi mě těší." Pronese prostě zelenooký blondýn. Bázlivě natáhne ruku ke svému novému nadřízenému. Jeho obavy opadnou ve chvíli, kdy Nikolas stiskne nabízenou ruku.
"Také mě těší, a doufám, že budeme spolu dobře vycházet." Bylo to velmi zajímavé setkání, myslel jsem si, že se Seiko vrátila. Jenomže to bohužel nebyla ona. Co se to proboha se mnou děje. Když se mé oči střetly s těmi jeho, projelo mím tělem mrevenčení jako když jsem objímal Saiko. Už asi blázním, vede svůj vnitří boj Nikolas.
"Hej co je s tebou?" Hluboký mužský hlas probere Nikolase zpátky do světa živých. Omluvně se na spolusedícího muže podívá.
"Omlouvám se." Nikolas sklopí svůj pohled k talíři s jídlem. Nádražní jídelna, ve které se nacházení je skromně zařízena, a hlavní bylo, že tu jsou sami. Téměř nikdo jsem, nechodí, ale přesto tu vaří velmi dobře.
Byl tu jenom on a jeho spolupracovník a nejlepší přítel Alexej.
"za tu čtvrt hodinu co tu sedíme, ses jídla ani nedotkl."
"Nevím co se to se mnou děje. Mám nového pomocníka a normálně jsem si myslel, že je to Saiko."
"No jo no, vzpomínky jsou hold svině. Dokáží s člověkem pořádně zacloumat. Dej tomu čas a ono se to samo vyřeší. Já vím, ztráta Saiko to hodně zasáhla, ale musíš žít dál a ne na ni pořád dokola myslet." Tyto slovíčka rozžehnuly malý plamínek naděje v Nikolasových očích. Doufá, že se to po čase zase zpraví, on zapomene a začne opět žít aspoň trochu normálním životem.
Dny ubíhaly jako voda. Nikolas se ani nenadál a už se svým pomocníkem strávil celý dlouhý měsíc. Jejich přátelství se stalo pevným, tak pevným až to začalo být dosti podezřelé.
A také uplynulu jenom pár dní co si Nikolas konečně přiznal, že se do Lukase zamiloval.
Nikomu však nic neřekl. Nikomu se ani nesvěřil se svými city. A ani nechtěl zničit to přátelství s temperamentním Lukase, který se dokáže zasmát jakékoliv maličkosti.
Jedno se však za tu dobu nezměnilo. Sněhově bílá holubice každé ráno přilétá k oknům od Nikolasova bytu.
Mladík ji pokaždé nechává na parapetu misku se zrním. Vypadá to, jako kdyby ten malý ptáček byl Nikolasovým andělem strážným.
Dokonce i Nikolas se změnil, opět se začal usmívat, vtipkovat i chodit do společnosti.
Ale i tak smutek nad ztrátou Saiko pořád bolel.
"Ehm Nikolasi? Už dlouhou dobu bych se chtěl na něco zeptat."
"Ano ptej se." Odpoví jednoduše Lukasovi. Sejně teď nemají nic na práci. Blonďáček opatrně ukáže na fotku dívky, která mu je dosti podobná.
"To, tvoje tvoje přítelkyně?" Nikolasovo srdce nad vzpomínkou na Saiko opět zabolí.
"Bohužel bývalá, před dvěmi měsíci zemřela. Nějaký ožralý magor ji srazil a ihned ujel." I když se Nikolas snažil ze všech sil, jeho hlas selhával.
"To je mi líto."
"Ani být nemusí, neznal jsi ji." Nikolas se zhluboka nadechne.
"Už je hodně hodin. Pro dnešek to zabalíme."
Pokusí se změnit téma rozhovoru, aby nemusel déle trpět.
"Máš pravdu, zabalíme to tady." Lukas jako na povel vyskočí ze židle. Chňapne po svém kabátě pověšeném na stojanu hned vedle dveří. Nikolas naopak nikam nespěchá pomalu vztává a i stejně se pomalu obléká.
"Boha jeho tobě to ale trvá." Lukas nevrle, jako tygr v kleci, přešlapuje z místa na místo.
Z čista jasna protne potemnělou oblohu blesk. A hrom zaduní. Čistá předzvěst blížící se bouřky.
Z temně černých mraků začínají padat kapky vody. Nejdříve zlehounka pak se jejich intenzita zvýší.
"Téda, tam se ale rozpršelo. A já jsem zrovna dnes musel přijít pěšky." Postěžuje si Lukas. V Nikolasovi hrklo. Vnuknulo mu to nápad.
"Mám pro tebe návrh. Odvezu tě domů, ale ještě předtím se stavíme v pizzerii, mám totiž ukrutnej hlad." Lukas je zaskočen tímto návrhem, ono se totiž nevidí, že vás vlastní šéf doprovodně odveze domů.
"Děkuji, to budu moc rád, bydlím totiž na druhém konci města."
A jak Nikolas slíbil tak i vyplnil. Odvezl Lukase domů, ale ještě před tím se stavili v pizzerii na večeři. I tato nepatrná maličkost dokázala ještě více prohloubit jejich přátelství.
"Nikolasi?" Lukas se rozpačitě zeptá. "Když na tebe doma nikdo nečeká. Nechtěl by jsi zajít ke mně na skleničku?"
"No … Rád."
Nikolas bez ostychu vstoupí do Lukasova skromného bytu. A když skromného tak skromného. Byt o jedné místnosti, kuchyně a sociálního zařízení i nábytek byl skromný s ještě jednodušším gaučem. Postel chybí. Asi spí na gauči, zamyslí se Nikolas.
"No máš to tu opravdu útulné."
"Děkuji. To víš, když někdo žije sám, vystačí si i s málem."
Lukas se rozpačitě porozhlédne po místnosti a Nikolasovi to přijde dosti podezřelé.
"Lukasi?" Nikolas pomalu přistoupí k blonďatému mladíkovi. "Děje se něco?" Položí mu ruku na rameno. Lukasovi přejel příjemný mrazík po těle. Lukas se otočí čelem k němu. Do jeho tváří se nahrne až moc krve, pomalu ale jistě začíná rudnout. Jeho srdce bije jako na poplach, ne Lukas už nemůže dále čekat nebo se zblázní. Přitáhne si svého vedoucího blíže k sobě a políbí ho.
Jazykem si opatrně žádá o vstup dovnitř. Dosti ho překvapí, že Nikolas spolupracuje. Dokonce se snaží o nadvládu. Přitlačí nebohého Lukase ke zdi, nepřestávajíce ho líbat. Jejich rty se rozpojí, až oběma mladým mužům rapidně došel tan životodárný kyslík. Ani jeden se však nemá ke slovu, spíše se snaží uklidnit svá divoce bijící srdce a hluboký dech. Ale i tak v tuto chvíli nejsou potřeba žádná slova. Opět spojily své rty v polibek nejdříve jemný a váhavý jako kdyby se měl ten druhý každou chvilku rozplynout. Až později se polibek opět prohloubil.
I oblečení ze sebe začali strhávat. Nic neříkaly, jenom se oddávaly těm překrásným vlnám touhy.
Lukasovi nezbedné ruce putovaly po Nikolasově obnaženém hrudníku. Prstíky se zastavily a polaskaly bradavky. Pak je rty zlehka políbil. Nikolas vzrušeným vzdychl. Už nerozlišuje co je realita a co slast. Obě mužská těla se navzájem tlačí na ne zrovna moc prostorný gauč. Jako první dopadl Lukas. Nikolas sekundu po něm. Jejich rty se opět spojily.
"Chci tě." Zasténá slastí Lukas. "Prosím chci tě, cítím v sobě."
Nikolase toto vyzvání krapet zaskočilo. Ještě nikdy nic s mužem neměl. Nebyl si jist, jestli to zvládne.
Lukas jako kdyby vycítil jeho obavy. Naklonil se k jeho uchu a slabě touhou zastřeným hlasem zašeptal: "Neboj, pomohu ti." V tuto chvíli zábrany obou mužů opadly. Teď si plně užívaly rozpáleného těla toho druhého. A vše přestalo existovat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scuroen Scuroen | 7. listopadu 2009 v 11:46 | Reagovat

Ty jo, kdyby se tak zjistilo, že to Lukas srazil Saiko autem!

2 ElfMaya ElfMaya | 8. listopadu 2009 v 15:13 | Reagovat

[1]: Vidíš a to mě nenapadlo XD  O_O

3 Naruko Uchizumaki Naruko Uchizumaki | Web | 9. prosince 2009 v 21:47 | Reagovat

wow tak to bylo senzační... celkem by mě ani neudivilo, kdyby Lukas byl Saičiným bratrem když ji byl tolik podobný =)
jinak staršně krásně napsaný =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama