Duch

16. října 2009 v 22:39 | Scuroen |  ...::FanFikce
Konečně přichází víkend- doba, kdy si člověk může ráno trochu přispat a v noci být dýl vzhůru a něco sesmolit! Co se týče tohoto díla: na začátku trochu komedie, na konci docela tragédie. No jo, jsem expert na slučování neslučitelného xD
Věnování: Věnovala bych to Peetře, ale tý strkám všechno (chudinka). Na druhou stranu, neznám nikoho, kdo by si v tragyckých žánrech liboval... tak mi nejzbejvá, než si to věnovat sama sobě! xD



Bylo tři čtvrtě na dvanáct, když se Reevovi zjevil. Reev, jakožto zaměstnaný veřejný činitel seděl každou noc v kanclu, kouřil a utápěl se v hromadě formulářů (devadesát procent byly běžné pitomosti) a ještě větším počtu kelímků s kafem. Onen duch se snesl odněkaď ze stropu v podobě zeleného jiskření a složil se dohromady na podlaze před Reevovým stolem. Jednalo se o mladého muže s delšími stříbrnými vlasy. Na sobě měl normální košili a kalhoty. Usmál se a zdvořile řekl: ,,Dobrý večer." Reev dal najevo, že zaregistroval jeho přítomnost otevřenou pusou, ze které mu vypadla cigareta a málem podpálila hlášení o stavu pneumatik na dodávkách zásahové jednotky. Duch se zatvářil nesměle. ,,Omlouvám se, měl jsem zaklepat."
Reev se vzpamatoval natolik, že byl sto popadnout vázu se zvadlými tulipány a vodu z ní vylít na stůl. ,,Ehm, to nic. Nemáte kapesníky, nebo tak něco?" požádal. Duch prohledal kapsy a následně mu podal balíček papírových kapesníků. ,,Díky! A co si vlastně přejete?" zeptal se Reev, zatímco rozhazoval kapesníky na louži na stole.
,,Dlouho jsem hledal vhodného člověka, než jsem si vybral vás. Myslím totiž, že jste ten pravý, kdo by mě měl vyslechnout." odpověděl duch. ,,Mimochodem, mé jméno je Yazoo."
Reev nahrnul hromadu mokrých kapesníků do odpaďáku. ,,No, když myslíte... posaďte se." řekl a pokynul Yazoovi k židli před stolem. Počáteční hrůza a rozpaky ho téměř opustily. Třeba se mu to navíc jenom zdá! Co když měl jen mžitky a Yazoo ve skutečnosti přišel dveřmi?
,,Díky..." Yazoo se posadil. Reev se snažil přesvědčit sám sebe, že lehká průsvitnost Yazoova těla je jenom optický klam. Yazoo se rozhlédl po Reevově stole. ,,Napřed bych vás chtěl požádat... víte, byl bych rád, kdyby jste moji výpověď nějak zdokumentoval, nebo tak něco."
Reev nadzvedl hromadu vlhkých papírů, ve snaze najít něco méně promáčeného. Nakonec se prohrabal zásuvkou a vytáhl diktafon. ,,Dobře, můžeme začít... Dnes je dvanáctého devátý, tři čtvrtě na dvanáct v noci. Na záznamu Reev Tuesti a..." Reev položil diktafon před sebe. ,,Jakže se to jmenujete?"
,,Jmenuji se Yazoo. Jsem bývalý člen organizace Turks, zaměstnávaných společností Shin-Ra."
Reev vyprskl kafe, které právě pil. ,,To, nic, pokračujte..." vybídl Yazoa a snažil se najít další kapesníky.
,,Taktéž to všechno začalo, když jsem začal v Shin-Ře pracovat. Já a můj přítel Loz." Na Yazoově tváři se ukázal zamyšlený pohled. ,,Ovšem, Loz nepatřil mezi Turks, pracoval jako Soldier druhé třídy a měl být povýšen. Z řad Turků tu jde hlavně o jejich nejmladšího člena, jménem Kadaj, kterého jsem zaučoval. Ačkoliv byl dost podceňovaný, ukázal se jako velmi nadaný žák. Navíc se z nás stali dobří přátelé. Jeho výkonnost vyrostla natolik, že mu stejně jako mně zvedli dávku maka- tou se dřív očkovali jak Turks, tak Soldiers."
,,Promiňte, že vás přerušuju..." řekl Reev a vytasil se s krabičkou cigaret. ,,Nevadí doufám, že budu kouřit?"
Yazoo zavrtěl hlavou. ,,Ne, klidně."
,,Chcete taky?" nabídl Reev.
,,Ne, děkuji. Od jisté doby nekouřím."
,,Vážně? Tak to vám teda fandím!"
,,Díky." usmál se Yazoo. ,,Po krátké době mě i Kadaje zavolali na nějaké lékařské testy. Dodnes nemám tušení, kdo mohl ten výzkum vést. Pamatuju si jen jméno doktora Hollandera. Testy počínaly odběrem krve, vzorků vlasů a kůže... extrémem byl odběr kostní dřeně. Později jsme s Kadajem na jedné z prohlídek potkali Loze, kterého jsme už dlouho neviděli. Potvrdil nám, že jemu dělali ty samé testy. Ještě nějakou dobu šlo všechno jako dřív. Kadaj si dokonce našel přítelkyni, taky z Turks..." Yazoo se krátce zasmál. ,,Poté nás požádali, abychom se stali předměty experimentu. Každý z nás dostal lékařskou smlouvu, která vypovídala o bezpečnosti projektu a tak podobně. S Lozem jsme ji celou prostudovali a nenašli na ní nic špatného. Jenom Kadaj se dlouho rozmýšlel, než ji podepsal."
,,V čem měl spočívat ten experiment?" zeptal se Reev.
Yazoo pokrčil rameny. ,,Podle smlouvy nic vyjmečného, než jsme uměli díky dávce maka. Představovali jsme si jenom zlepšení našich schopností." Yazoo se odmlčel.
,,A byla to pravda?" Vyzval ho, aby pokračoval.
,,Nevím. Možná měla- pravděpodobně to tak být mělo. Ale vymklo se to z rukou. Experimentu jsme se zůčastnili všichni tři najednou. Vzpomínám si, že se to odehrávalo v laboratoři- na její zadní stěně bylo tmavé okno. Myslím, že odtud to všechno sledoval doktor Hollander, protože během příprav odešel. V předsíni laboratoře jsme se museli všichni vysléct a projít dezinfekcí. To znamená, že nám zdravotníci vydezinfikovali všechna potřebná místa na těle, kam píchali jehly. Bylo jich opravdu hodně a měli jsme je snad všude. Když jsem se na to zeptal, jenom mě ujišťovali, že se nemám čeho bát. Taky nás připravovali na nějaké vedlejší účinky, které můžou nastat- křeče, halucinace, únava a podobně. Ještě před dezinfekcí nám všem vyholili hlavu. To bylo kvůli elektrodám, nebo to alespoň vypadalo jako elektrody. Hotová laboratoř byla úplně vyklizená."
,,Úplně?" zopakoval Reev.
,,Když pominu tři křesla." vysvětlil Yazoo. ,,Byla to vlastně jakási kovová konstrukce s řemeny na zápěstí, kotnících a pasu. Místo sedadla a opěradla byly jen dva napnuté kožené popruhy. Vypadalo to hodně zlověstně, ale vysvětlili nám, že je to kvůli případným křečím a aby měli přístup ke všem jehlám. Na stropu nad křesly bylo cosi jako nádrž. Z té vedly všechny hadičky, které se připojily k jehlám, které nám píchli. Elektrody měly dlouhé kabely, vedoucí k přístroji za námi. Víc v laboratoři nebylo a sami přístroje nám neukazovaly nic- jejich a tedy i náš stav zřejmě viděli jenom v místnosti za tmavým sklem."
,,Budu hádat." ozval se Reev. ,,Něco se přitom zvrtlo."
,,Ano." Yazoo přikývl. ,,Dostavily se všechny vedlejší účinky. Nevím, jak dlouho to trvalo. Ale byli jsme tam připoutaní zhruba čtyři hodiny. Ta bolest byla nesnesitelná. Za chvíli nám všem tekla krev z nosu a třásli jsme se. To bylo zřejmně to, co očekávali, nebo to alespoň spolkli. Ale pak zkolaboval Kadaj. Viděl jsem jen, jak mu klesla hlava. V té chvíli se muselo něco změnit, i uvnitř mě a Loze. Nevím jak to bylo se mnou, všechny vzpomínky se mi od té chvíle zdají jako sen. Ale Loz měl zelené oči. Předtím byly hnědé. A začal křičet, myslím, že jsem ho v tom následoval. Do laboratoře vedly velké bílé dveře s mechanickým zámkem. Když byly odemčené, svítilo na nich zelené světlo. Pak se rozsvítilo červené. Když jsme viděli, jak se po celém obvodu laboratoře otevřely skryté zamřížované šachty, zapomněli jsme na bolest. Netušili jsme, co přijde."
,,Šachty? K čemu byly?" nechápal Reev.
,,Pustili jimi plyn." Yazoo se opřel a opěradlo židle bylo skrze něho docela jasně vidět. ,,Poznali jsme tu vůni a došlo nám, o co jde. Loz přetrhal řemeny a slezl z křesla, až se mu vytrhly z těla jehly a elektrody. Začal bušit do dveří. Bylo na nich takové malé okýnko neprůstřelného skla. Viděl jsem za nimi někoho stát a myslím, že se je snažil otevřít. Třeba to byla jenom chyba systému. Ale později stejně odešel, takže to asi vzdali a nechali nás tam. Já se snažil rozbít sklo. Kdyby se mi to povedlo, asi by všichni za ním zemřeli, ale v tu chvíli jsem nedokázal jasně myslet. Pak jsme oba dva ztratili sílu a spadli jsme na zem, jako by nám něco podrazilo nohy. Pamatuju si krev na podlaze, protože rány po jehlách krvácely. A to, že se Kadaj probral a taky měl zelené oči. Nevím, jak dlouho byl pak vzhůru, protože jsem ztratil vědomí já.
Reev si povzdechl a užasle se podrbal na hlavě. ,,To je všechno?"
,,Ne." Yazoo si poposedl. ,,Probudil jsem se v nádrži něčeho zeleného. Nemohl jsem dýchat. Tak jsem začal histericky mlátit do skla, přes které jsem stejně skoro nic neviděl. Pak se sklo konečně rozbilo a všechno to vyteklo ven. Spatřil jsem dvě velké nádrže, jedna z nich byla taky rozbitá. Před ní ležel Loz, vypadal jako by zvracel. Trvalo mi docela dlouho, než se mi povedlo vůbec nadechnout. Nakonec jsem i vstal. Poslední, co jsem viděl, byla čtvrtá nádrž. Byla větší než ostatní a stála trochu nahnutá, na kamenech. Všude byly kameny a strašná zima. V té nádrži bylo něco modrého. Potom jsem znova usnul. Víc si nepamatuju. Předpokládám, že to byla doba mé úplné smrti." Yazoo domluvil.
Reev popadl diktafon. ,,Konec záznamu." řekl a vypnul nahrávání. ,,Dobře, a co vlastně chcete ode mě?"
,,Chci, aby jste to donesl do Shin-Ri, aby se zodpovídala ze svých činnů. Chci, aby jste zjistil, co přesně to bylo za experiment a proč." Yazoo vstal a couvl ke dveřím.
,,Počkat!" zastavil ho Reev. ,,To je trochu málo informací! Kdo byl v té době velitel Turks? A Kadajova přítelkyně?"
,,Velitel byl myslím Tseng. Na jeho příjmení si nevzpomínám. A ona..." Yazoo si hmátnul rukou do vlasů, ale ta mu doslova prošla skrz hlavu. ,,Myslím, že se jmenovala Elena."
Reev si obě jména zapsal, než si uvědomil, že dotyčné zná, i po dalších dvou letech, co se Sephiroth naposled objevil. ,,Počkejte ještě! Jak jim mám říct, aby..." Reev zvedl hlavu od stolu, ale zahlédl už jen nějakolik zelených jisker u stropu.
Zůstal udiveně sedět v křesle. Asi po pěti minutách přetočil záznam na diktafonu a pustil ho. ,,Jmenuji se Yazoo..."
***
,,...
Předpokládám, že to byla doba mé úplné smrti. Konec záznamu."
Elena vypla diktafon a podala ho zpátky Reevovi. ,,Je to už pět let." řekla smutně.
,,Nechci to nosit do Shin-Ri. Alespoň ne do doby, než zhotovím kopii." odpověděl.
Upřela na něj unavený pohled. ,,Proč jsi to teda donesl zrovna mně?"
,,Co všechno jsi věděla o tom experimentu?" zeptal se.
,,Jinými slovy, proč jsem Kadajovi nezabránila v podpisu?" odpověděla otázkou. ,,Věděla jsem tolik, co on. A byla jsem věrná společnosti. Víc jsem se dozvěděla, až když byli všichni tři v laboratoři. Nesla jsem něco pro Hollandera, ale jeho kacelář byla prázdná. Na stole ležely dokumenty. Tak jsem si přečetla, o co jde. Snažili se naklonovat Sephirotha..."
,,Co!?" zeptal se nedůvěřivě.
,,Jak si myslíš, že vznikají klony? Jen tak? V počátcích experimentů to byli nemocní lidé, později zdraví a chudí, aby tak rychle neumírali. Kadaj, Loz a Yazoo byli ti správní kandidáti. Věřili, že alespoň na jednoho z nich zabere genová terapie. Ale experiment se nezdařil, hrozilo, že jejich těla začnou mutovat- dřív se to občas stalo. Systém laboratoře reagoval tak, že do ní pustil plyn. Chtěli tomu možná ještě zabránit, ale už nebylo jak. To já byla ten člověk, co se snažil otevřít dveře. Šla jsem tam hned z Hollanderova kanclu." Znechuceně si povzdechla. ,,Celou tu dobu jsem se obviňovala, dokud jsem ho nespatřila znova."
,,Miluješ ho pořád?" Najednou s ní soucítil.
,,V severním kráteru mě..." Zasekla se. ,,Trvalo dny, než jsem se z toho dostala. Nejhorší bylo ho vidět, jak ke mně mluví jako by mě neznal! A vlastně to byla pravda, ten Kadaj mě už neznal." dodala a chystala se odejít.
,,Hodně štěstí." řekl za ní. Tázavě na něj pohlédla. ,,Myslím tvoji svatbu."
,,Díky..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peetra Peetra | Web | 22. října 2009 v 17:33 | Reagovat

Tohle jsem pořád nějak odkládala a četla jen přez přestávky ve škole a pak to bylo tak rozkouskovaný, až to bylo hnusný :D Ale to se o téhle povídce říct nedá, ta je dobrá :) Sice jsem se do toho kapku slepila, ale pak mi to dovaklo  :-D

2 Scuroen Scuroen | 23. října 2009 v 16:18 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se líbí (že to vůbec někdo čte) xDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama