8. Sewla

17. září 2009 v 12:00 | Scuroen |  SC; Stone and water
Kolem zmateně pobíhali lidé, ve Vulku zavládl jeden velký chaos. Harry se zastavil a otočil se. Jeho zavalitá postava byla vidět široko daleko. ,,Neříkal jsem ti, ať za mnou nechodíš??" zavolal za sebe.
Z úkrytu vylezl hubený chlapec v černém plášti. ,,Nemůžu za to! Bál jsem se sám!" Norim se na něj rychle nalepil. ,,Řekl jsem si, že pudu raděj s tebou!"
,,Na to zapomeň!" zamítl Harry. Kolem nich proběhli křičící lidé. Opodál hořel dům. Harry tušil, že takhle bude za chvíli celý Vulk v plamenech, protože většina domů byla ze dřeva. Ozývali se rány a řev. Harry hmátl do davu a zastavil malou hubenou dívku s proutěným košíkem. ,,Co se tady děje!?" zařval, aby přehlušil hluk davu.
Dívka se pokusila vytrhnout, ale když dospěla k názoru, že to z Harryho sevření asi nepůjde, raději mluvila: ,,Jak to mám vědět!? Utíkám s ostatníma!"
,,Dám ti dva zlaté!" ozval se Norim.
Dívka se okamžitě usmála. ,,Tak to je jiná! Něco je u jižních hradeb... teda bylo. Teď už je to všude! Měli by jsme zdrhnout s ostatníma!" Harry dívku pustil a vydal se proti davu. ,,Hej! Tam je to nebezpečný!" varovala ho dívka.

,,Já vím." odpověděl krátce Harry, přestože pochyboval, že ho slyšeli. Minul několik hořících domů. Oheň přeskakoval z jednoho na druhý. Za chvíli byl sám, jenom v protější ulici viděl ležet mrtvé. Pak to šlehlo kousek od něj, jasně fialové plameny. Pak znova, ale dřív než ho to stačilo zasáhnout, někdo ho popadl a vtáhl do dveří jednoho z domů. ,,Co to do čerta je!?" zanadával. V místnosti za dveřmi stáli dva muži. Jeden svíral obojek neklidného ovčáckého psa. Druhý měl černé brnění a Harry si hned uvědomil, kdo je. Změřil si ho pohledem od nohou k obličeji. ,,Sy?"
Sy se usmál a naznačil mu, ať je zticha. Pootevřel dveře a podíval se ven. ,,Je pryč." kývl na muže se psem. Ten pustil jeho obojek a oba vyběhli ven. Harry je následoval, zřejmě proto, že neviděl jinou možnost. Proběhli na druhou stranu ulice a odbočili do jiné, kde je sebou strhl dav utíkajících lidí. Zahlédl mávajícího Norima. Pokusil se k němu dostat, ale utíkající lidé ho stáhli zase do jiné ulice. Tam se rozprchli, protože se před nimi objevil zřejmě zdroj celého zmatku. Mnich v bílé kápi. V celé ulici byla spousta mrtvol. Harry na jednu omylem šlápl. Otřásl se hnusem a zápachem. Těla mrtvých nebyla spálená, spíš mu připadalo, že je něco vysušilo, takže vlastně zemřeli na scvrknutí a nedostatek vody. Po příkladu ostatních i on utíkal. Na konci ulice vrazil do Norima. Dívka je minula a zmizela ve dveřích nějakého domu, proutěný košík pořád nesla sebou.
Norim se na něho usmál, jako kdyby se dva roky neviděli. Pak se jeho obličej protáhl hrůzou. ,,Pozor!" Popadl Harryho za klopy a smýkl s ním stranou. Zmatený Harry se odpotácel o několik kroků dál, zatímco Norima zasáhli fialové plameny.
Zabralo asi tři vteřiny, než z něj zbyla úplně vysušená kostra. Oheň zmizel. Harrymu netrvalo dlouho, než si to uvědomil. Norim je mrtvý, zabil ho mnich. Ten pomalu procházel mezi ostatními mrtvolami. Harry vytáhl svůj meč. ,,Vrazi..."
Dívka s košíkem to pozorovala ze svého úkrytu. ,,Blázne! Uteč!" zakřičela, ale Harry ji nevnímal. Rozběhl se na mnicha v bílém. Ten se jenom zastavil a čekal. Harry byl od něj asi dva metry, vyskočil a dal meč nad hlavu. Mnich lehce nadzvedl ruku. Harry se ve výskoku zastavil a začal hořet. Bylo to trochu jako oheň, ale cítil z toho chlad. Chtěl křičet, ale plíce se mu snad scvrkly a krev vyschla. Na zem před mnicha spadlo jen vysušené tělo. Pak se mnich obrátil na dívku. ,,Ale ne..." šeptla a rychle zavřela dveře. Ty zasáhli fialové plameny. Proběhla několika místnostmi, dokonce se na chvilku zastavila, když spatřila nějaké mince na stole. Shrábla je a hodila do košíku. U zadních dveří, vedoucích na dvůr se studnou, popadla bílý bavlněný plášť a přehodila si ho přes ramena. Proběhla dvorem a zadními dveřmi se dostala na další ulici. Připojila se k zástupu vyděšených lidí. Zastavila se. Na zemi viděla kus uschlé ruky, nebylo poznat jestli patřila muži nebo ženě. Ale zlatý náramek a prsteny s drahokami byli nepoškozené. Překonala odpor a dupla na ni. Seschlé kosti zakřupaly a prsty se oddělili od zápěstí. Přišlápla je, aby mohla šperky snadněji stáhnout. Naházela věci do košíku a běžela dál. Zabočila do další ulice. Cestu utíkajícím lidem zahradila postava v černé kápi. Lidé se začali vracet zpátky, takže v úzké ulici vznikla dost velká vřava. Dívka se odpojila od zástupu a zapadla do dalšího domu. Prudce zavřela dveře. Dům byl malý, ale zato dost bohatý. Dívka prošla kolem dvou křesel, pohladila koberec na podlaze. Dům zdobili obrazy a měděné sošky. Položila košík a začala prohledávat zásuvky. Našla stříbrnou tabatěrku, zlatý pečetní prsten a sponu do vlasů. Dala věci do košíku, rozhodnutá hledat dál. Dveře do domu se otevřely a zase přibouchly. Do místnosti vběhl ovčácký pes a začal na ni skákat. Zvedla košík nad hlavu. Za psem přišli dva muži. Jeden měl dlouhé rozcuchané vlasy, druhý je měl kratší, plavé. ,,Hej! Tohle je můj úkryt!" zakřičela.
Plavovlasý si ji prohlédl a pak jí vytrhl košík. ,,A zřejmě taky způsob obživy!" dodal.
Vrhla se na něj ve snaze mu košík zase vzít. ,,Zloději! To je moje! Dej mi to!"
Druhý muž z toho všeho vypadal otráveně. Držel psa za obojek, aby se nemohl přidat do rvačky a protáčel oči vsloup. Taky se nervózně díval po dveřích. Pak popadl plavovlasého za rameno a dívku za košili a odtrhl je od sebe. Při tom musel pustit psa, který se nadšeně vrhl ke košíku. Brunet ji odstrčil dál do místnosti a dal jí lehkou facku. ,,Buďte zticha!" rozkázal a odešel ke dveřím. Věci z košíku se rozsypaly. Dívka si uraženě klekla a začala je sbírat. Pes nadšeně pobíhal kolem. Brunet opět otevřel dveře. Dovnitř vběhli dva muži, jeden z nich byl Sy. Opět dveře zabouchl. ,,Tak co?"
,,Jsou jenom dva, ale už dokázali udělat úplnej masakr!" odpověděl černovlasý mladík. Pak si všiml dívky, klečící na zemi. ,,Kdo je tohle?" zeptal se zmateně.
,,Nevím. Kradla tady." odpověděl plavovlasý.
Brunet s krátkými vlasy se k ní sklonil. ,,Ahoj! Já jsem Cassily!" s úsměvem jí podal ruku. ,,Co dělá tak nádherná dívka jako ty, v tomhle blázinci?"
,,Jsem Sewla!" rychle vstala, košík schovala za záda. ,,Rozdávám nabídky, což je úplně poctivá práce!" ospravedlnila se.
,,Sewla? To je ale krásné jméno!" usmál se a chytil ji za ruku.
,,Cassily! Na to teď není čas!" okřikl ho plavovlasý.
Cassily mu něco odpověděl, ale Sewlu spíš než on, zajímal Sy. ,,Ty jsi opravdovej Sy?" zeptala se nadšeně. Přikývl. ,,Tak to se nemám čeho bát!"
Sy od ní otočil hlavu a zahleděl se ke dveřím. Ale spíš než na ně, hleděl skrz. ,,Sy..." řekl s očima upřenýma do prázdna. ,,Lidé umírají, přicházejí Sy." Vydal se ke dveřím.
Plavovlasý mu zahradil cestu. ,,Neblázni! Tam venku zabijou všechny, Sy nebo lidi!"
Sy ho jemně odstrčil. ,,Právě proto. Musím je varovat." Sy otevřel dveře. ,,Raději zůstaňte tady." dodal a zmizel venku.
,,Co chce dělat? Zabijou ho!" ozvala se Sewla.
,,Taky si myslím." přidal se Cassily.
Plavovlasý zakroutil hlavou. ,,Myslím, že Jayilen se o sebe umí postarat. Navíc, je to jeho věc!"
,,Kahri! Jak tohle můžeš říct?? Vždyť jsme ho poslali na smrt!" protestoval Cassily.
Brunet, jehož jméno Sewla ještě neznala, popadl Cassilyho a taky mu dal facku. ,,Teď můžeme umřít všichni! Rozumíš!? Tady nebo venku, kdekoliv!" Cassily na něj zaraženě koukal. Brunet ho pustil a vrátil se ke svému psovi. Vytáhl kyj. ,,Jdu odtud! Jestli je nějaká možnost jak najít Orii, tak je tam venku!" Minul je a přešel ke dveřím.
Kahri ho ještě zastavil. ,,Hodně štěstí."
,,I tobě." Otevřel dveře a i se psem zmizel venku.
,,Au..." Cassily si pohladil tvář. ,,Proč to udělal?" zeptal se plačtivě.
,,Abych to nemusel dělat já!" odpověděl Kahri, zatímco se mu podařilo objevit zadní dveře. ,,Pojď odsud! Tady opravdu nic nezjistíme!"
Cassily ho následoval ven. ,,To už jsme rovnou mohli jít s Jayilenem nebo s Weinderem! Tahle gilda moc dlouho nevydržela!"
,,Žádná gilda ani nebyla!" odpověděl Kahri a jinými dveřmi proklouzl do jiného domu. ,,Jenom jsme spolu šli do Vulku! Mohli odejít, kdykoliv se jim zachtělo!"
,,O co tu vlastně jde?" ozvala se Sewla, která běžela celou dobu za nimi.
Otočili se po ní, jako kdyby nečekali že tu ještě bude. ,,Dlouhá historie!" odpověděl Kahri a vběhl do dalšího domu. Tam je překvapila vyděšená žena s dítětem v náručí. ,,Omlouvám se, jenom tudy procházíme!" řekl zběžně Kahri a vyběhl hlavními dveřmi ven. Venku bylo prázdno, až na několik mrtvol na kamenné dlažbě. Kahri se rozhlédl kolem. ,,Slyšíte?" zeptal se.
Slyšeli. Byla to ale spousta kroků, takže to nemohl být mnich. Přesto se opřeli o stěnu, aby se vyhli zmatenému davu. Místo zmateného davu to byli vojáci. A rozhodně nebyli natolik zmatení, aby do sebe naráželi jako v případě lidí. Někteří táhli zraněné. Kahrimu došlo, že musí utíkat jenom před jednou věcí. Směrem k nim se přibližoval mnich v bílé kápi. Kahri se odtrhl od stěny dřív, než ho Cassily mohl zastavit. Cassily nechápavě sledoval, jak kličkuje mezi vojáky směrem k mnichovi. Že by byl takovej blázen a chtěl ho zabít? Cassily neměl čas na rozmyšlenou. Prostě se rozběhl za ním. ,,Ty jeden blbče, co chceš dělat?" řekl si pro sebe.
Kahri zabrzdil kousek od mnicha. Cassily si až teď všiml zraněného vojáka, co se snažil odplazit pryč. Mnich se zastavil. Kahri zraněného popadl a vláčel pryč, Cassily mu pomohl. Připadalo mu, že si je ten přízrak, nebo co to vlastně je, pamatuje, jinak by už Kahriho dávno zabil. Sewla se odtrhla od stěny a rozběhla se pryč, sotva ji minuli. Mnich se dal opět do pohybu. Připadalo jí, že musí existovat nějaká hranice, se kterou ta bytost zabíjí. Košík jí vypadl a věci z něj se rozsypaly po zemi. ,,Néé!" zaúpěla a rozběhla se zpátky.
Cassily ji chytil a vláčel pryč. ,,Ty hloupá! Nech to tam!" Sewla sebou smíkala a snažila se mu vytrhnout, takže měl za chvíli nejeden škrábanec. Cassilyho tohle utíkání brzo přestalo bavit. Ujistil se že je Kahri zaměstnaný zraněným vojákem a pak Sewle zasadil ránu do ramene. Sewla se mu sesunula do náruče. Přehodil si ji přes rameno a utíkal pryč.
Všichni čtyři zapadli do jiného z okolních domů. Opět proběhli na druhou stranu, až se dostali do dalšího domu. Byl docela skromě vybavený, ale byla tam poznat pečlivá ženská ruka. Cassily svůj náklad složil na zem před dveřmi, Kahri vojáka položil na stůl v kuchyni, kterou někdo udržoval v absolutní čistotě. Až mu bylo líto, že ji pošpiní potem a krví. ,,Vodu!" Voják zvrátil hlavu na zad. Kahri po chvíli bádání objevil kalich i vodu a dal mu napít. Voják si sám roztrhl šaty a sundal vystuženou koženou broj. Kahri se podíval na jeho zranění. To bylo po celém rameni a půlce hrudníku. Vyznačovalo se jako zhnědlá, suchá kůže. Vojákovi se třásly ruce. ,,Jako kdyby mě to vysávalo. Mám hroznou žízeň..." Kahri mu kůži polil vodou. Voják nepřestával pít.
Cassily se k nim připojil. ,,Pamatuješ na ty kobylky? Všude kolem bylo to bláto, ale když se objevil ten mnich..."
Kahri ho přerušil. ,,Není to mnich. Ale jinak myslím na to stejné. Bere to vodu."
,,Tak jak tomu mám říkat? Příšera v kápi?" zeptal se Cassily otráveně.
Voják si znovu nasadil zbroj a pomalu slezl ze stolu. ,,Zachránili jste mi život. Děkuji." řekl a odcházel.
,,Počkejte!" Kahri ho zastavil. ,,Nemůžete jít ven! Proti tomu nemáte šanci!"
,,Možná. Ale nemůžu opustit své lidi. Musím se vrátit!" Voják vyběhl ven. Kahri ho následoval. Cassily si povzdechl, protočil oči vsloup, ale přesto se rozběhl za nimi.
Sewla se probrala v nějakém domě. Nevěděla kde je a byla úplně sama. Zrovna se jí podařilo postavit na nohy, když dovnitř vešel zavalitý muž s rezavými vousy v copech a malá žena. ,,Hej! Co děláš v našem domě!?" Sewla zůstala na chvíli vyděšeně stát, ale než ji obr stihl popadnout, vyběhla zadními dveřmi ven. Slyšela, jak za ní křičí, ale jen co se ocitla venku, už ji nepronásledoval. V téhle situaci musí člověk se zloději počítat!
Prudce zabrzdila. Vběhla do ulice, kde stál mnich. Vedle něj se objevil druhý. Pomalu se otočili směrem k ní. Obrátila se, rozhodnutá zapadnout do jakýchkoliv dveří. Jenomže si je asi vybrala špatně. Majitelé se narozdíl od ostatních poučili a zamkli. Začala křičet a bušit na ně, zatímco ji mniši stále sledovali. ,,Pomoc! Otevřete! Prosím!" Dveře se zázračně otevřely a čísi ruka ji vtáhla dovnitř.
,,Už zase ty??!!" Brunet dveře opět zamkl. Jeho pes ji radostně očichával.
,,Taky neskáču radostí." začala si z kůže pomalu vytahovat třísky. Musela do těch dveří asi dost mlátit. ,,Kdo je Orii?" zeptala se náhle. Podle jejího očekávání, Weinder se prostě zastavil a strnule hleděl před sebe. Vyndala další třísku. ,,Řekl jsi, že jestli je nějaká šance jak najít Orii, tak je tam venku."
,,Kdybys sem tak nevtrhla, mohl jsem to zjistit snadněji!" Dírou ve dveřích se díval ven. ,,Ale teď zřejmě vědí, že jsem tady!"
Mávla rukou do prázdna. ,,Pche, myslím, že je jim to úplně jedno! Tak kdo je teda Orii?"
,,Do toho ti nic není!" odvětil a zapískal. Pes se mu usadil u nohy. Weinder začal otevírat dveře.
Chytla ho za ruku. ,,Počkej! Nejsi snad takovej blázen, abys jim šel rovnou do rány??"
,,Jediná šance je..."
,,Tam venku, já vim! Ale nedovolím ti to!" odstrčila ho a opřela se o dveře. Povzdechl si a vytáhl kyj. Rozmáchl se. Sewla v poslední chvíli zaváhala a pak uskočila stranou. Kyj narazil do dveří. On by to vážně udělal!! Weinder je rozrazil a vyšel ven. Chytil obojek psa a držel ho u sebe. Sewla mu nakoukla přes rameno. ,,Nějaký jiný plán?" Sewla už zažila spoustu věcí, včetně následků té krvavé bitvy u Casie, takže měla pořádně tuhý žaludek. Mniši, masakrující Sy, ji tedy nijak zvlášť nevzrušovali. Ovšem, narozdíl od lidí, mniši Sy zabíjeli ručně, nevysušovali je. Weinder se nehýbal. Tak ho popadl za límec a vtáhla zpátky do domu.
,,Ona má pravdu." Sewla i Weinder se otočili od dveří. V sousední místnosti, rovnou na proti nim, seděl Sy. Vypadal skoro jako Jayilen, kromě tmavě červeného brnění a vlasů. Jayilen je měl víc do platiny, tenhle Sy je měl stejně světlé, ale ve zlatém odstínu. Jayilen se následně objevil vedle něj. Sewle vrtalo hlavou, jak se tak tiše dostali dovnitř. Oba Sy měli kamenné výrazy, jako ostatně vždycky Sy mají, ale tentokrát nevěstili nic dobrého.
,,Co se tu děje?" Weinder přešel až k nim.
Neznámý Sy mu pokynul hlavou na pozdrav. ,,Jsem Ieren. Přišli jsme varovat ostatní, ale je už pozdě."
,,Co?? Tím chcete říct, že je tam necháte!!?" zeptal se Weinder. Svého psa stále držel za obojek. Sewla netušila, jestli se chce na Sy vrhnout radostí, nebo je zabít.
Jayilen měl něco víc než jen kamenný výraz. Tvářil se, jako kdyby se snažil z obličeje sloupnout kamennou masku. Vykročil trochu dopředu a sevřel jílec svého meče. Ieren mu dal ruku na rameno a stáhl ho zpátky. ,,Už není čas. Musíme jít." rozkázal mu. Sewla si dosmyslela, že to brnění bude asi podle hodnosti. A Jayilen je zřejmě níž, než Ieren, takže musí poslouchat. Bylo jí ho líto.
,,Jít? Kam teď chcete jít?!?" zeptal se Weinder naštvaně.
,,Máme své povinnosti." odvětil Ieren a odcházel.
,,Jayilene!" Weinder ho ještě zastavil. ,,Pamatuj na to, cos mi slíbil!"
Jayilen ho chvíli pozoroval. V očích mu byla vidět lítost, i když jenom ta trocha, kterou nechal odejít přes kamenou masku. Dotkl se Weinderovy ruky a pomalu ji dal dolů. ,,Lituji, že tento slib není nejpřednější. Doufám, že mi odpustíš..." Jayilen i Iren odešli, Weinder zůstal stát uprostřed místnosti.
Pes začal znuděně běhat po domě a značkovat nábytek. Pak Weinder našpulil rty a zapískáním přivolal psa k sobě. ,,Taky utíkáš?!" ozvala se Sewla.
Přišel až k ní a vzal ji za ruku. Do dlaně ji vtiskl kožený měšec. ,,Tobě se asi budou hodit víc, než mě..." řekl. ,,Sbohem..." Nechápavě se za ním dívala, jak mizí ve dveřích. Když vyšla ven, mniši byli pryč. Jenom na zemi ležela těla asi pěti Sy. V duchu zamumlala větu pro mrtvé a nahlédla do koženého váčku. Na dlaň se jí vysypalo několik krásných, podivně zbarvených kamínků. Netušila, jak je takový primitiv jako Weinder mohl získat, ale litovala, že ho nemůže objemout a políbit. V hlavě měla jenom ten děsivý konstrast. Mrtvé Sy u svých nohou a zářivou budoucnost ve své dlani.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama