5. Kahri

13. září 2009 v 10:00 | Scuroen
,,No..." mladík s tmavými vlasy a zelenýma očima, se drbe na hlavě a nahlíží do mapy. Hustě prší.
,,No!!?" zeptá se blonďatý mladík, s modrýma očima, výhružně ho probodávajíc pohledem.
Brunet se nevinně usměje. ,,Asi jsme se ztratili..." Blonďák chytne tik do oka a zatne pěsti. Brunet se pod jeho pohledem výrazně zmenší. ,,Jenom klid, jo! Zhluboka se nadechni a uvolni se! Já tu cestu najdu!"

,,Cassily!!" zakřičí blonďák a vrhne se na svého druha.
,,Oou..." utrousí Cassily a dá se na útěk. Oba jsou uprostřed velké zabahněné pustiny. Jediné co tam roste, je suchý osamělý strom, který oba následně obíhají, jako by přivolávali déšť podle prastaré tradice. To ale nesedí, protože hustě prší už dva týdny. Blonďák ze sebe vydává bojové výkřiky a pronásleduje Cassilyho kolem stromu. Občas se oba zastaví a změní směr běhu. Blonďák se za chvíli unaví a zůstane zuřivě stát na místě. Cassily se zastaví opodál. ,,Podívej Kahri, já tu cestu skutečně najdu, jenom mi dej trochu času, jo!" Cassily se optimisticky usměje. Kahri se nehýbe. Stojí v blátě, jako kdyby zarostl do země. Cassily si jeho mlčení vyloží jako souhlas a začne luštit promočenou mapu.
Kahriho od zatínání pěstí už začnou bolet svaly. Přejde o kousek dál a ze svého koženého vaku vytáhne kus sušeného sama. Žvýká a dívá se do pustiny. Nikde nic. Jenom z povzdálí se line divný zvuk, postupně přehlušující déšť. Kahri se otočí po směru zvuku. Na obzoru spatří divný zelený pruh. ,,Cassily?" Kahri zapomene, že ještě před třemi minutami ho chtěl zabít. ,,Vidíš to co já?" zeptá se.
Cassily odloží mapu s zamžourá před sebe. ,,Nejsou to náhodou kobylky?"
Kahri udělá několik kroků zpátky. ,,Sarančata!" načež se otočí a utíká pryč. Cassily ho následuje. Zvuk milionů křídel rychle zesílí, zelená vlna se zvětšuje. Oba jsou v nevýhodě- bláto pod nohama jim drasticky klouže a po několika hodinovém pochodu, zakončeném honičkou, jsou unavení. Zelená vlna mega velkých srančat pohltí osamělý strom a jako lavina se valí dál. Oba dva ještě zrychlý, ale nemají kam utéct- kde nic, tu nic. Cassily v nepříhodné chvíli uklouzne a skončí na zemi. Kahri, ovládaný adrenalinem, se obrátí na podpadku a rychle se vrátí. ,,Ty se vždycky musíš složit v tu nejpříhodnější chvíli!!" zakřičí a táhne svého druha pryč.
,,Taky tě mám rád..." odpoví Cassily ublíženě a hopsá po jeho boku. ,,Asi jsem si vyvrtnul kotník!"
,,Kašli na to, že ho máš!!! Mysli jen na ty sarančata, co nás brzo sežerou!!" Kahri, ovládaným už jen pudem sebezáchovy, ho v zápalu boje o přežití popadne a běží s ním pryč.
Nejrychlejší srančata jim už dýchají na záda. Cassili se rozkřičí. A pak se ozve bzukot. Cassily si pod ním představí ohromnou sarančí královnu, zatímco Kahri zůstane u představy druhé sarančí vlny, která se objeví na proti nim. Místo toho se na nebi objeví černá tečka a pak záblesk. Kahri to nesleduje. Čelo má orosené potem a přímo letí po zabahněné ploše. Cassili na jeho zádech vidí zářivou, padající věc. Žeby padala hvězda, teď ráno? Zářící věc zmizí pod zvětšující se zelenou vlnou, za zdrhajícím Kahrim. Pak se ozve rána a celý prostor se rozzáří. Kahri ani to nevnímá. Vnímá jen to, že najednou je Cassily lehčí a běží se mu mnohem snadněji a rychleji. Kahri se už jenom odráží a skáče pořád dál. Pomalu si uvědomuje, že už to ani neovládá. Něco velkýho ho tlačí před sebou. A Kahri je dost chytrý na to, aby věděl, že to asi nebudou sarančata. Kahri už nedokáže ovládat své nohy. Uklouzne a svalí se na zem. Přesto jeho i Cassilyho, tlačí podivná síla pořád dál. Cassily se rozkřičí ještě víc a pustí se Kahriho zad. Oba se ocitnou ve vzduchu, spoolečně s rozvýřeným prachem, a spoustou sarančat, které se ještě z posledních sil snaží ovládat směr letu. Neviditelná síla je všechny vhodila do jednoho víru a tlačí dál a dál. Oba dva se proberou na zemi. Leží od sebe skoro dvacet metrů. Kolem se třepotá spousta umírajících sarančat, ale většina už je stejně nožičkama nahoru. Cassily rychle vyskočí a s odporem ze sebe hmyz zklepe. Oba se k sobě zase vrátí. Osamělý strom to vydržel, zato je teď lehce vyvrácený a oba ho vidí, jako malou čárku. Přestalo pršet. Na nebi je mezi mraky vidět velká kulatá díra, kudy svítí slunce. ,,Jsme živí!" odtuší Cassily a s uchváceným výrazem, zaměřeným na díru v oblacích, poklekne do bláta.
,,Co to asi bylo?" Kahri vytáhne z vaku další kus sušeného sama a přemýšlí.
,,Třeba spadla hvězda." navrhne Cassily. Kahri neodpovídá. ,,Tak jako tak, jsme furt na stejným místě!" Cassily znova vytáhne mapu. Oba vypadají jako před chvílí. To, že se nejedná o de-ja-wu, zaručuje jenom spousta mrtvých sarančat kolem.
,,Vítejte, cizinci!" ozve se přátelsky za jejich zády.
Oba se otočí. Za nimi stojí zemědělec. ,,Brý den!" pozdraví Cassily.
Muž popochází kolem, holí rozhrnuje mrtvá sarančata. ,,Neuvěřitelné! Neuvěřitelné!" brblá si pod vousy. Pak se otočí a zamává rukama nad hlavou. Na obzoru se objeví nějaké postavy a rychle se přibližují. Kahri a Cassily nechápavě stojí opodál. Zemědělec k nim přijde blíž. ,,Jsme tady zvyklí na každoroční migraci kobylek, ale tohle jsem ještě nikdy nezažil!"
Cassily strčí loktem do Kahriho. ,,Vidíš? Já říkal, že to jsou kobylky, ne sarančata!"
,,Proč jste nás nevarovali?" zeptal se Kahri, sledujíc přibíhající lidi.
,,Byli jste moc daleko. Navíc, o těch kobylkách tu ví skoro každý!" vysvětlí zemědělec. ,,Ale řeknu vám..." poplácá Kahriho po rameni. ,,Takovou rychlost jsem jaktěživ neviděl!"
Kolem už je spousta lidí. Dívají se po mrtvých kobylkách, nebo je sbírají. ,,Co to vlastně bylo?" zeptá se Kahri, s pohledem upřeným k nebi.
,,Vypadalo to, jako padající hvězda. Myslel jsem, že padají jen v noci, ale na tom už nezáleží. Myslím, že příští migrace kobylek už nebude, alespoň ne tak velká..." Zemědělec ukáže po směru, odkud přiběhli lidé. ,,Tam máme zákopy. Skladujeme tam nářadí a jídlo, aby se tak rychle nezkazilo, a občas se na tu migraci přijdem podívat!" pokýval směrem k několika dětem. ,,Posiluje to charakter. Mimochodem, já jsem Ull." Kahri i Cassaly se taktéž představili. ,,Ještě jednou se omlouvám, že jsme vás nevarovali včas, ale už bylo pozdě. Zato vás teď zvu do vesnice, po tom dnešku bude určitě velká hostina!" Ull je odvedl od narůstajícího počtu žen s proutěnými koši, které s živým zájmem sbíraly mrtvý hmyz.
Vesnice byla malá, ale lidé se zdáli být přívětiví a pohostinní. Oba poobědvali talíř kukuřičné kaše s pečeným hovězím. Museli Ullovi slíbit, že tu zůstanou alespoň do zítřka. Odpoledne se oba rozdělili. Cassily vyrazil za skupinkou mladých dívek, které se při pohledu na ty dva neustále hihňaly. Kahri měl jiné starosti. Velice ho zajímalo, co vlastně spadlo a zabilo ty kobylky. Nechal Cassilyho osamotě a vydal se na ono místo. Podle vesničanů je tam stejně hodně lanýžů pod zemí, takže se jich kobylky ani nedotknou. Díra v mracích se už dávno stáhla a začalo mrholit. Došel až ke stromu a rozhlédl se. Mezi tmavou plochou bláta viděl světlou skvrnu. Rozběhl se tam. Doběhl až k místu, o průměru dvou metrů. Bláto postupně vysychalo, uprostřed toho kruhu bylo úplně suché a popraskané. Kahri vešel doprostřed kruhu. Došlo mu, že se v tom místě hlína svažuje do malé mělké jámy, jako kdyby ji někdo stlačil dolů. A to co spadlo zhůry, zřejmě úplně vyšušilo mokré bláto. Kahri se zastaví a poslouchá. Slyší něčí kroky. Otočí se. Vidí jenom velký, ohněm zpěvněný kyj, který mu letí na hlavu. Rychle uskočí. Jenomže jak stojí v té jámě, podjedou mu nohy a spadne na záda. Pak se ozve: ,,Weinder!"
Kyj v rukou rozcuchaného chlápka pomalu klesne. Vedle útočníka se objeví mladík v tmavém, stříbrem zdobeném brnění. Kahri tomu chvíli nemůže uvěřit, ale vzhledem k okolnostem už věří všemu. ,,Sy?" vydechne. Sy se mile usměje. Podá mu ruku a pomůže mu vstát.
Chlápek s kyjem se tváří nedůvěřivě. ,,Je to jen člověk. Ten tvoji ženu neodvedl." řekne Sy. Weinder jen rozmrzele pohodí hlavou. Hvízdne a vydá se pryč. Odněkud se vyřítí ovčácký pes a kluše mu vedle nohy. I Sy ho následuje.
,,Počkat!" Kahri ho zastaví. ,,Kdo jste?"
Weinder se k němu otočí. ,,Do toho ti nic není!"
,,Myslím, že je." trvá Kahri na svém. ,,Málej jsi mě zabil!" připomene naštvaně.
Weinder neodpovídá, jen se k němu obrátí zády. Sy se vloží do jejich rozhovoru. ,,Mé jméno je Jayilen. Tohle je Weinder... Bytost z oblohy mu odvedla ženu."
,,Bytost z oblohy?" Kahri nechápavě zdvyhne obočí. ,,O co tu jde?"
Sy ukáže prstem nahoru. ,,Nejdřív je slyšet ten zvuk, když je na obloze černá tečka. Pak světlo, jako když padá hvězda." Kahri se tváří ještě víc zmateně.
Weinder se vrátí o několik kroků zpátky. ,,Nějaká příšera prostě spadla na zem a odvedla mi manželku! Stejně jako tady!"
Kahri konečně přikývne. ,,A ty jsi myslel, že ta příšera jsem já?"
,,Světlo jsme viděli před několika hodinami. Předpokládali jsme, že se sem ještě vrátí." vysvětlí Jayilen. ,,Ale jsi tu jenom ty." Kahri konečně pochopí. Pak jim popíše, co se mu stalo s Cassilym a zavede je do vesnice. Tam panuje čilý ruch, při přípravě večeře.
Cassily mu vyjde naproti. ,,Kdo je to?" zeptá se, při pohledu na dva neznámé hosty.
,,Ví pár užitečných věcí o tom, co spadlo z oblohy. A myslim, že by to měli říct i vesničanům..." odpoví Kahri.
Setmělo se, nadešel čas večeře. Vesničané se sesedli venku. Podávají se kobylky, připravené na mnoho způsobů, kukuřičná kaše, hovězí maso, ryby, zelenina a chléb. Ull všechny čtyři návštěvníky pozval do svého domu- chatrče. Kahri a Cassily snědli vše, ale odmítl kobylky. Weinder do sebe nacpal úplně všechno- bylo vidět, že má velký hlad. Jayilen jedl klidně a rozvážně. Nejprv v něm zmizela pouze kukuřičná kaše. Pak následovala krátká pomlka, kdy jenom seděl a díval se kolem. Poté v něm zmizela ryba. Další pomlka, kdy vypil misku vody. Následovali kobylky a zelenina, pak vypil druhou misku vody. Hovězí a chleba odmítl. Weinderův pes běhal po vesnici a loudil zbytky. Ull všechny se zájmem sledoval. Po večeři přišel na řadu hovor: ,,Takže vy říkáte, že to co spadlo z oblohy, je nějaký člověk nebo příšera?" zeptal se Ull.
,,Tak nějak." přikývl Weinder. Jeho pes se zrovna vrátil a spokojeně mu ulehl k nohám. ,,Nevím co přesně to je, ale uneslo to moji ženu, někam tam nahoru..."
Cassily se usměje. ,,Buď to budou fakt přízraky, nebo se k nám stěhují lidé z Luny a..." úsměv na Weindera. ,,Promiň, ale napadá mě spousta věcí, co s tvojí ženou mohli udělat."
Weinder ho probodne očima. ,,Je však i možné, že si budou brát více lidí. To se týká i této vesnice." dodá Jayilen. ,,A nemusí to být jen vaše ženy."
Ull se zamyslí a podrbe ve vousech. ,,Co máme dělat?"
,,Nejlíp bude, když si dáte pozor. Nic jiného se dělat nedá." odpoví Kahri. Přes noc všichni zůstanou v Ullově chatrči.
Cassily počká, až budou všichni hluboce spát. Pak se vyplíží ven. Ze svého vaku vytáhne malou kovovou věc, ve tmě není poznat co to je. Položí ji na dlaň a něco na ní stiskne. Věc se matně rozsvítí. Cassily se k ní nakloní blíž. ,,To jsem já. Sem to přišlo taky. Nikdo neví o co se jedná. Zajistěte to..." zašeptá. Z přístroje se ozve strohá odpoveď. ,,Je mi jedno, že satelity nic zachytili! Ten bastard tu unáší lidi! Prostě hlídejte líp!" přístroj zhasne. Cassily ho schová do vaku, vrátí se zpátky a rychle usne.
Ráno je všechny probudí hluk a křik. Ull vyskočí na nohy a otevře dveře ven. ,,Co se děje!?" zařve na vyděšený zástup vesničanů.
Z davu se ozvou odpovědi. Kahri, který se objeví za Ullem, zaslechne jenom: ,,Na poli!" Hmátne do chatrče a vytáhne ven rozespalého Cassilyho. Cassily se nechává táhnout pryč a při tom si rozespale protírá oči. Na poli leží ještě spousta mrtvých kobylek, které včera nestihli pozbírat. Proti nim vyběhne několik žen. Jsou bosé, rukama si drží sukně a běží po zabahněné ploše. Cassily se konečně probere. ,,Co se to do háje děje?" utrousí. Kahri ho pustí a rozběhne se ženám naproti. ,,Kahri!" zakřičím za ním Cassily, ale dobře ví, že když se Kahri pro něco rozhodne, už s tím nikdo nic nenadělá.
Za Cassilym se dostaví Jayilen a Weinder, později i Ull. ,,Co to dělá?" Weinder pozoruje Kahriho. Zastaví se, odchytí jednu z vyděšeným žen a na něco se jí ptá. Žena krátce odpoví, vytrhne se mu a běží dál.
Jayilen přijde trochu blíž. ,,Proti Kahri někdo jde. Jsou dva. A jedna žena." Ostatní sice vidí jenom Kahriho siluetu a z mlhy se vynořující ženské postavy, ale nikdo nezpochybňuje Jayilenův skvělý zrak.
Kahri stojí uprostřed pustiny. Vyděšené ženy ho rychle míjí. Výhled mu zakrývá ranní mlha. Pak spatří tři postavy. Dvě jsou vzpřímeně, mají na sobě hábity s kápí, jako mniši. Jedna vedle sebe drží zmítající se ženu. Žena křičí a snaží se vykroutit, ale jako by měl její věznitel ruce z olova. Kahri si nejdřív myslel, že oba zakuklenci jdou normální chůzí, nevypadalo to, že by běželi. Po chvíli si ale uvědomil, jak rychle se přibližují. Před nimi utíká ještě jedna žena, oči má plné hrůzy. Kahri se rozběhne. Chytí ženu za ruku a utíká s ní pryč. Oba zakuklenci se zastaví. Bíle oděný dá znamení tomu druhému. Ten vezme křičící ženu do náruče. Kolem jeho těla začně svítit fialové světlo. Žena v jeho náručí náhle přestane křičet. Postava zmizí, jen na nebi je vidět záblesk. Úplně nahoře je malá černá tečka. Kahri i se ženou změní směr. Postava v bílém hábitu se k nim přibližuje. Jde najisto. ,,Co chce dělat?" zeptá se Weinder.
,,Kobylky." odpoví Jayilen. ,,Jsou vidět kobylky."
,,Vždyť už migrovaly!!" Cassily se tázavě otočí na Ulla.
Ull se rozběhne pryč. ,,Někdy migrují po jednotlivých skupinách. Váš přítel je asi taky viděl, páč běží k zákopu. A jestli tam nevlezem i my, tak se staneme kobylčí potravou!" Ull měl pravdu. Kahri běžel k zákopu, ale žena ho zřejmě dost brzdila a zákop byl ještě daleko. Zákop byl velká obdélníková díra v zemi. Uprostřed byl poklop, kudy se lezlo dovnitř, po krátkém žebříku. Nalevo byly postavé sudy piva a zelý, naproti zemědělské nářadí. Prostor byl asi pro deset lidí. Cassily vzlezl dovnitř, ale pořád vykukoval ven. Weinder a Jayilen se postavili vedle a všichni sledovali běžícího Kahriho.
,,Tohle nezvládne!" řekl Weinder. Teď už kobylky viděli všichni.
Kahri popadl ženu do náruče a běžel ještě rychleji. Postava za ním se začala zvětšovat. Po těle se jí objevilo cosy jako fialový oheň. Mávla rukou směrem ke Kahrimu. Kahrimu pod nohama začalo fialově hořet. Kahri to nevnímal. Vnímal jenom svůj běh. Žena křičela a otáčela se. Cassily ho povbuzoval očima. ,,Dělej Kahri, dělej..." Ozval se brukot milionů křídel. Zelená lavina už byla skoro u nich. Kahri už běžel snad rychleji než kůň. Postava v bílém ladně zabrzdila na zabahněné zemi. Kahri byl asi dvacet metrů od zákopu. Pak Ull všechny tři zatáhl zpátky a zavřel poklop, protože nad něma proletěla vlna kobylek. Kahri padl na zem, vyděšenou ženu zakryl vlastním tělem. Viděl světlo. Pak ho zahalila tma. Když otevřel oči, kolem ležela spousta mrtvých kobylek. Bláto kolem bylo vysušené a objevovaly se v něm velké praskliny. Otočil se. Postava v bílém stála pořád na stejném místě. Z dálky to nebylo vidět, ale opět se pod kápí usmála. A pak zmizela. Ozvala se jen táhlá rána a záblesk. Mraky na Kahrim se opět rozestoupili, ale černá tečka už byla pryč. Poklop se otevřel a Cassily se rozběhl ke Kahrimu. Přestože se kahri pevně zapřel nohama, Cassilyho váha ho srazila na zem. ,,Kahri!! Ty žiješ!"
,,Všiml jsem si!" odtušil Kahri a rychle ho ze sebe setřásl.
,,Dobrá práce..." pochválil ho Weinder. Ull dváděl ženu zpět k vesnici. ,,Dobro opět zvítězilo a vesničané mají další rok co jíst... a o jednu ženu míň."
,,Viděl jsi, co to bylo?" zeptal se Jayilen.
Kahri se rozhlédl kolema v duchu si celou záležitost rekapituloval. ,,Vypadalo to, jako člověk... Zachránilo mi to život. A nechalo mě to být." odpověděl. ,,Měli bychom tu ženu najít a vrátit zpátky do vesnice..." dodal.
,,Přesně tohle jsem chtěl slyšet!" Cassily vyskočil na místě. ,,Co založit gildu? Bude to nebezpečná výprava na záchranu žen!"
Weinder ho opět probodl pohledem. ,,Tohle není legrace, Cassily..." okřikl ho Kahri. ,,Ale máš pravdu." otočil se k Weinderovi a Jayilenovi. ,,Teď všichni hledáme své ženy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peetra Peetra | Web | 15. září 2009 v 15:49 | Reagovat

Ten začátek je dost dobrej!!XD hezky hon na ženský  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama