Poučený yokai - Part 2

7. srpna 2009 v 15:05 | ElfMaya |  KAP - Poučený yokai

kapitolky 8 - 14


Noc v úplňku, je bez mráčku. Měsíc rozevírá nac celým krajem svoji zářivou náruč. jeho hvězdný plášť se zoztírá po černomodré klenbě oblohy. Kolem jezera si pohrávají žlutavé světlušky a vytvářejí neuvěřitelné obrace. Na pahoru ze kterého je vinikající pohled na celý kraj sedí smutně osamocený vlk a rozhlíží se po krajině jak všechno bylo zahaleno do náruče noci.
"Mayo? Můžu si přisednout? Mám pár otázek." Za Mayou která sedí na okraji skály s nohama puštěnýma přes okraj se za jejími zády objeví její dcerunka Dartu. Maya přikývne. Dartu nejdřívě ostýchavě si sedne vedle mladé polodémonky. V měsíčním svitu se její rysy zvýraznily a až teď ukazují její skutečnou krásu. Dartu tyto pohledy na ni miluje. Vždy totiž vypadá důstojně a moudře, a ne vůbec na svůj věk.
"Tak pověž co tě trápí." Mayin hlas teď zní klidně a ne tak ukrutně roztržitě jako obvikle. S mateřskou láskou v očís se podívá na dospělou liskou dívku a čeká na její otázky.
"Proč si toho démona přivedla sem? Vždyť víš jaký démoni jsou." Maya se chvíli zamyslí. nemáchá své rozpuštěné vlasy bičovat obličej jako kdyby ji to pomáhalo v přemýšlení.
"Víš Dartu něco mi říkalo, že tento démon není jako ostatní. Myslím si, že bych ho dokázala přechovat i když se mi to teď nějak nedaří." Mile se podívá na Dartu.
"A myslíš si, že se změní?"
"Víš Dartu. Je to jako s jinými tvory. Víš co sem tě učila o fénixech. Že jsou to neochočitelná stvoření agresivní na ostatní tvory. Ale vem si Mailanthu. Už ste spolu pět a půl roku a jistě spolu i dlouho budete. I ona je totiž vyjímka. Mailanthu se naučila být v určité míře na tebe závislá a ta zase na ní. Jedna bez druhé už ste nic, ale spolu ste něco více než jen člověk nebo fénix. nechci abys toto chápala hned teď. Ale až toto pochopíš, pochopíš podstatu života." Dartu přikývne. Daruje přívětivý pohled Mayiným očím. Nikdy by do ni neřekla že dokáže být tak vážná, tak moudrá, tak dospělá. Dartu chvíli přemýšlí nad jejími slovy a snaží se je převést do podstaty života. Maya mě podcenila já ty slova chápu, pomyslí si Dartu. závan čerstvého větru ze severu. Ovaně těla obou dívek a odnese jejich slova daleko do prázdna. Nadále je už na pahorku klid a ticho.
Pět nula nula ráno následující dne. Maya se potichu přiblýží k lůžku démona Sesshoumara s dvěma ohromnýma poklicema v rukou. Těsně u lůžka se zastaví. Šibalsky se usměje. Jenže pohled na jeho pící tvář ji na chvilinku obměkčí. Ale díku bohy jen na chvíli. Díky bohu Mayino druhé já, to zlé, praští tunovou kovadlinou Mayino první já, to dobré, přimo do hlavy. Pomalu veme poklice. Nakloní se se k lůžku. A..............
"BUDÍÍÍÍČEEEEEEEEEEK!" Začne řvát na celý barák a při tom nechtně hlasitě mlátit s poklicema o sebe, až tak že to vidává uši svoucí tón. Sesshoumaru leknutím vyletí s postele jako namydlenej blesk a zarazí se až o lustr který pevně a bezpečně obejme všemy svými třemi končetinami.
"Kolik je?!" Vydá histericky ze sebe.
"Pět ráno. Tak padej z postele lenochu. Doneseš nám ze studně vodu na oběd." Sesshoumaru jen nevěřícně vykulí oči.
"A co si myslíš, že jako sem? Služka nebo co?" Maya už nadále nic neříká. Jenom vytáhne svoji oblíbenou beysbolovou pálku a začne s ní Sesshoumara prohánět.
Cele odpoledne až do pozdního oběda proháněla Maya Sesshoumara po zahradě a dávala mu plno všemožných úkolů. Nejdříve musel donýst ze studny která je vzálená asi půl kilometru od domu vědra s vodou na vaření. Posléze aniž by si odpočinul musel vydrhnout všechny podlahy a chodníky. Když už si Sesshoumaru vklidu lehnul na trávu odpočívajíc nad azurově modrou oblohou. Myšlenkama opustil údolíčko a přelétl do prázdna, ticha a klidu.
"SESSSHOUMARUUUU SKIPI CHCE VYVENČÍÍT!" Rozkřičí se Maya na celé kolo a vytrhne tím yokaie ze svého snění. Bezradně pohlédne na vzdálený les. Parkrát smutně povzdych nad těžkým osudem jejich služky. (Sesshoumaru: Služky?! SLUŽKY?! To už je otrokářsvtí! Maya: *sejme ho beysbolovou pálkou po hlavě* Nemel a makej!) pomalu ztěžka opustí své lože z trávy a nabročeně se vydá za Mayou, která v ruce svýrá vodítko. Na vodítku je připásán ohnivý dráček, který Sesshoumarovi podpálil kožich.
"No to si ze mě ale už dělaláš prdel ne?"
"Ne kozy bobánku. Na! Skipi už potřebuje čůrat a vraťte se až za půl hodiny." Sesshoumaru si jen znova povzdechne. Opatrně chytne vodítko s dráčkem a vydá se na potupnou procházku. Maya obdaruje jak dráčka tak yokaie vřelím úsměvem vracejíc se do domu. Dráček hned jak Maya zmizí v domě vytřelí jako dělová koule směrem do lesa. Sesshoumaru za ním vlaje jako státní vlajka.
"Hej stůj. Ty hajzle zastav." Avšak dráček nedbá nad jeho výhružným anebo prosícím řevem a pořád si to běží dál a dál houběji mezi staré stromy. A Aby toho nebylo málo. Sesshoumaru chtě nechtě v průměru do každého třetího stromu narazí. A to přímo obličejem na tvrdou kůru. "Auvajsky." Zakníká si pro sebe yokai a nadále se snaží o skrocení toho to zuřivého draka (o velikosti jezevčíka abych upřesnila). Snaží jak to jenom de. Zachytává se o stromy, zakusuje se zubama do větví, přišpendluje se ke kamenům, ale bohužel všechno marně. Tato neúprosná rudá ohneň chrlící bestie (překlad z yokaištiny: naprosto milounkej mini dráček) se zastavý u jedince stejného druhu. Sesshoumaru si hlasytě oddechne. Skypi, zuřivá bestie (musím nadále opakovat, že se jedná o roztomilé dráče?!?), zaleze spolu s dračicí za nejblyžší křoví oddávajícíse milostným hrátkám. Sesshoumaru ten neporazitelný a všemi váženy a též všemi nenáviděný yokai leží na zemi jako zbité štěne. (Sesshoumaru: Kdyby mě te´d viděla maminka *brek*) Nějakou chvíli mu trvá než se jeho mnoha nárazi poškozozená palice vrátí do normálu přestávající se motat kolem dokola.
"Au to je ještě horší než nějaká opice. Musím tu zrůdu najít nebo mě ta hanyonka dokope k smrti." Rozhlédne se pookolí. Skypi se vynoří zpoza křoví s růžovou dračicí u boku tváříce se nadmíru spokojene. Přijde k Sesshoumarovi. Jeho žlutá roztomilá očička se uprou na venčitele. Miloulilince zavrní nastavujíc svoje vodítko. Sesshoumaru stále navztekaný (a s obtisem větve přes obličej) chytne vodítko a odvede skypiho domů. Při cestě se zbrblá nějaké nesmyslné věty. Já toho draka zabiju, vykleštním.............apodobně. Když dorazí domů přiváže ho ke své boudě a sám rozzuřený vejde do domu.
"A ty už si doma. Tak já byla procházka se Skypim?" Zeptá se s roztomilým úsměvem na rtech Maya. Její světle modré miny šaty kloužou volně po židly.
"Ukrutná. A už si přestaň ze mě dělat poskoka. Ceej den tu lítám s vědrem, venčím nějakou ohnivou ještěrku, drhnu podlahu a další všemožný připitomělí úkoly. Už toho mám plný zuby. Du domů." Rozkřičí se na celou místnost. Mayiny lidné oči se upřou na yokaie. Chvíli se na něj tázavě dívá. Potom sklopí zrak a poví.
"Tak dobrá jak chceš. Běž si domů fňukat mamince do sukýnky." Sesshoumarova toto ještě více naštve. Vzteky mu zrudnou oči. "A jestli si myslíš, že mi zničíš celý barák a nic se ti nestane. Tak se šíleně pleteš bobánku." A vytasí svoji beysbolovou pálku. Sesshoumaru na prázdno polkne.
"Hups." A následuje jako obvikle Mayin velmi bolestivý výpraskt. Sesshoumaru se snaží všemožně bránit ale nedaří se.

Další den ráno. Sesshoumaru leží bezmocně na posteli s velkým ostřesem mozku. Jeho nádherné čelo které zdobý modrý půlměsíc je zafačováno asi tunou obvazu. Dartu poletuje kolem jeho pokoje jako splašená. Furt pěmystujě nějaké věci z jednoho pokoje do druhého a naopak. Když v náručí drží veký cykas (to je prosím kytka) navybere nějak zatáčku a rozcápne se jak dlouhá tak široká a samozřejmě květináč s cykasem se rozítne na miliardy kousků.
"A jeje za tohle mě maminka pěkně zabije." V cuku letu doběhne pro vysavač a ihned se pustí do úklidu toho hrozného bordelu. A jak je vědecky dokázáno jak dopadnutý keramické nádoby na dřevěnou podlahu tak zapnutý vysavač dělají hluk. (ano dámy a pánové vědci jsou hlavinky šikovné) Sesshoumaru se pod náporem těchto hlasytých rušících elementů probere s ukrutnou bolestí hlavy.
"Co sem to včera chlastal?.............. Eh asi nic." Dobrých dvacet minut mu trvá orientace a vybavení dění předešlého dne. A ještě k tomu ten odporný zvuk vysavače. No naprostá hrůza. Sesshoumarovi, nezkrotnému a bezcitnému yokaiovi teď zvoní v uších jako kdyby tam měl několik stovek troubících kamionů v zácpě při hromadné nehodě na D1. Pomalým pohybech se chytně za fáč na hlavě. Zvonění (no spíše troubění) přestává avšak pomalu ale jistě. Ještě pořád je chudáček trochu zblblí po té ukrutné ráně do hlavy. Datu se snaží sebe více aby zlikvidovala ten ikrtutný bordel který zavinila ona sama svoji naprostou a dech vyrážející nešikovností.
"Dartu co je to tam za nehorázný kravál?" Zakřičí Maya z kuchyně. Její křik byl strašně prolínavý a domem se vynul jako temná oblaka bouřky. Dartu nevědomky zastrčí hlavu mezi svá ramena.
"Ale nic maminko jen se stala málá nehoda. Hned ji uklidím." A začne smejkat ještě rychleji. Dalo by se říci že smejkala rychlostí světla. Uklízela, vysávala, metla a už to konečně měla hotový. Sesshoumaru se mezi tím vysoukal z postele. Stále opatrně a ostražitě se posouvá po pokoji přímo k dveřím. Kdyby ho teď načapali policisté tak by mu dali stoprocentně dýchnout do balónku. Už už to vypadalo na rovnou chůzi, ale asi samotný ďábel Sesshoumarovi podkopl nohy a ten spadl obličejem přímo na tvrdá futra ode dveří.
"AUUUUUUUUUUUUUUUU." Zaječí jako poranění zajíc. Jeho hrdost a stoprocentní sebejistota se propadla ke klokanům bamožná až k tučňákům. Skoulí se bezmocně do klubíčka. Poslední co vnímal byly Mayiny hbyté kroky a pár starostných slov promluvené na něj. Neodpověděl na ně. Neměl sílu. Jeho mysl se odebrala do světa snů a fantazie.
Sesshoumaru se prochází po zelené louce. Slunce svítí, svímu mocnými životodárnými paprsky osvětluje krajinu a pomáhá rostlinák k růstu a životu. Jeho kroky jsou najednou lehké, ani nevěděl jak, ale cítil jako kdyby tím směrem co šel ho čekalo milé překvapení. Nezastavoval. Dokonce přešel k velmi neSesshoumarovskému skoumaní krajiny. Ne zkoumání jako hledání nepřátelů za každým kmenen nebo stromem nečíhá nějaký ten nadržený Miroku nebo obnažená Sango nebo Inuyasha který si to rozdává s Kagome, ale zkoumání jako vychutnávání krásy okolý. Sem tam si všiml pářící páreček zajíců za kmenem stromu. A dosti se divil když na něj jeden vytrčil prostřední packu a nepříjemně zafrkal. Sesshoumaru jenom udiveně vykoulil oči prokračujíce ve své ceste. Míhal slabý pás mladých smrčků, jednu rozvektlou sakuru až došel k převisu nad obrovským jezerem. Bylo ohromné voda měnila své odstíny od bledě modré až po tmavě modrorou pře barvu zelenomodrou. Vítr vál od severu, příjemně hladil yokaiovu tvář. V tu chvíli zapoměl na všechny své starosti a strasti. Cítil se volný. konečně to byl on a ne žádný zapšklý parchant, který si ničeho nevážil. Takto otevřel své srdce naposledy před několika lety a stejně to bylo jenom na pár okamžiků a potom ho znovu uzamkl za silnou vrstvu kamení. Rozpřáhl ruce jako kdyby chtěl obejmou ten velký kolos tyčící se na klenbě nebes. A techdy se to stalo. Úsměv, ten nezapomenutelný úsměv, který nikdo u něj nikdy neviděl. Nikdo neznal jeho vlídnou tvář a ani jeho rudé bušící srdce. Najednou ucítil za sebou něčí pohled. Otočil se. Naproti němu stála Maya oblečená ve světe modrých letních šatech. Její tvář obdaroval vřelým úsměvem. Přistoupil k ní. Teď je od sebe dělilo jenom několik centimetrů.
"Děkuji." promluvil slabě. "Děkuji, že si mi ukázala, že mám srdce." A vášnivě vlčí elfku políbil.

"Sesshoumaru? Sesshy?!" Maya sedí nad jeho bezvládným tělem, které pracně bylo uloženo zpátky do postele, s mokrým hadrem v ruce. Pomalu hadru namáčí do studené vody a pokládá na jeho čelo kde se stihla vyklubat boule o velikosti menšího melounu. její výraz mluví za vše. Má o tohoto arogantního (omluvte toto slovo) debila strach. (opravdu se omlovám ale nenapadlo mě lepší přirovnání). Svůj veškerý roézum který ji právě zbyl používá na srovnání myšlenek. Její naprostá bezmoc ohledně citů ji dovádí k šílensktví. Konečně se dočkala na co tak dlouho čekala. Sesshoumaru se pomalu ale jistě probouzí.Sesshoumaru pomalu otevře oči. Nejdříve je vše rozmazané a nezřetelné. Ale z některých obrysů rozeznal co to břiblyžně asi tak je. Z instynktu obrátí tvář na Mayu. Kenčně se mu vše začíná zaostřovat.
"Miláčku!" Pronese se dívajíce se stále na Mayu. Chudál vlčí elfa neví co si má počnout. Úplně zkamení. (Maya:Hele nedělej ze mě lůzra! Autorka: Nedělám! neboj se!) Neví jak se má zachovat. Neví jestli ji to má polichotit nebo naopak znechutit. (Autorka: Hele ona má myšlení chalapa Maya: *stojí nad autorkou s železnou tyčí v ruce Autorka: Hups) Rozhodla se tedy pro třetí možnost, nic neslyšet. Opět vyměnila yokaiovi studený oblklad aby neblouznil. Z jejího zahloubání ji vytrhne až nehorázný smrad z kuchyně.
"A Doprdele!" Rychlostí belsku skákne do kuchyně a vytáhne pekáč z trouby. Na pekáči leží ukrtuně černé kuče a vedle něj sedí ukrutně černý Skipi. Jediné co na něm žáří jsou dvě vedlké bílé vykulené oči. Když Skipi otevřel ústa vyšel z nich obláček černého kouře. "No teda Skipi! Kolikrát ti mám opkaovat, že se nemáš muchlovat v troubě s naším oběděm?" A vyhodila připálené kuře i Skipiho z okna přímo do jezírka, kde si na spáleninu dělali zoubky žralůčci Tokino a Pinďa (Na ty nesmíme zapomenout jinak by umřeli hlady chudáčci malilinkatý). Skipimiu se díky bohu v posledním okamžiku podaří uprchoun se zajetí žaločích zubů. Maya pověřila Datu důležitým úkolem . Dartu totiž musí objednat nějaké dobré jídlo k obědu když se kuře spálilo. Maya zatím zmizí v horním patře domu. Pomalu, neslyšně otevře dveře od Sesshoumarova pokoje. Jen tak hlavou nakoukla jestli yokai spí, a také že spal. Tiše vešla do pokoje. Pohled však nemůže odtrhnout od spící tváře. Teď si vzpoměla na sázku mezi nima. Řeklo se sedm dní. A teď je den pátý. Brzo to skončí a oni se rozejdou. Už nikdy se neuvidí. Pomalinku došla až k jeho posteli. Sedla si na židli a začala přemýšlet. Ani si v tu chvilnku nevčimla, že pronikavé yokaiovi oči ji sledují. Teď hleděl o na ni, ale ne tím znechuceným výrazem, naopak, teď na ni koukal toužebným pohledem.
"OBĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚD!!!" Zařve Dartu ze všech svých si až Maya leknutím žuchne ze židle na tvrdou podlahu. Sesshoumaru se též lekne. Vyletí z postele jako vystrašená kočka a dopadne přímo na Mayu. A jelikož Maya spadla na záda Sesshoumarova hlava se příjemně zabořila do elfčina dekoltu. Yokai čekajíce bolestivé násedky zvedne opatrně hlavu k její tváří. By u ní tak blýzko že dokonce cítil jak ji divoce buší srdce. Omluvně na ni pohlédl. Teď nebo nikdy, pomyslel si pro sebe yokai a pomalinku se začal přibližovat k Mayiným ústům. Popadla ho nezkrotná touha po této elfce. A jak ostatní yokaiové Sesshoumara nevyjímaje mutanty nebo polodémony. Poruš teď všechny svoje zásady aristokratického čistokrevného yokaie jen tím, že na Mayu myslí. Své aristokratické já vzal pod krkem a pohřbil dva kilometry pod zem. te´d se už nebezpečně přiblýžil k Mayiným ústům. Maya místo toho aby vytasila železnou tyč, beysbolku nebo cokoliv jiného čím by mohla toho drzouna sejmout po hlavě vůbec nehledala. Naopak, pokořila se mu. Čekajíce na polibek jemně poootevřela rty a přivřela oči. Sesshoumaru se přesunul do sedu brajíce sebou Mayu. teď už netoužil po ničem jiném než po ní. Už se jemně dotkl jejích rtů.............
"HEJ STE CHLUCÝ NEBO CO?" Do pokoje jako nekontrolovatené tornádo vlýtla Dartu. Sesshoumaru leknutím mayu pustil na tvrdou podlahu (chudák Maya ta už vážně bude praštěná.) "TAK UŽ KRUCI PADEJTE NA TEN ZATRACEJEN OBĚD!" Zařvala ještě více.

Oběd proběh v klidu bez sebemenších či sebevětších hádek. Prostě proběhl tiše a v klidu, Jen Sesshoumaru přeýšlel a odhodával se Maye přiznat její výhru v sázce. Připravoval si v duchu svůj projev a čekal na vhodnou příležitost. Po obědě Maya odešla ven. Mlěa tam totiž mnoho práce s pár zvířati které ji přišly poprosit o lékařskou pomoc. Sesshoumaru se ostýchavě vyplížil ven. Opřel se o stěnu domu a sledoval Mayu při práci. Uchvátil ho její přijemný pohled a nežné doteky když ošetřuje zvířata. Jeho srdce zaplnila něha a láska.
"Ty idiote jeden. Vzpamatuj se! Ona je polodémon." Zuří jeho yokaiská čest uvnitř Sesshoumara a mlátím vším možným co se mu dostává pod ruku. Dokonce se snaží vyrvat jedno žebro z hrudního koše. Avšak nepodařilo se mu to. Teď už si ten chladnokrevný yokaiský bastard (jak ho ráda Maya označovala) doopravdy uvědomil, že je zamilovaný (a asi poprvé ve svém životě že?). V hlavě se mu rodil kloudný plán jak ji by to měl co nejjemněji říci (Maya: Cože? Nejjjemněji? Hele ELfMayo ty z něj děláš lůzra! A to se mi líbí). Jenže jak udělal krok stoupl přímo do exkrementů dráčka Skipiho.
"AAAAAAAAAAAAAAA FUUUUUUUUUJ!" Zařve na celé okolí až kohout leknutím snese vejce přímo na yokaiovu hlavu. A už to zase začalo. Ihned si šel k vodě omít z vasů t¨zbytky z vejcete, ae jak se naklonil z vody se vinořili žraoci usilujíce o jeho život. teď utrpě další šok. Rychlostí blesku zařadil zpátečku a běřel do pomysného úkrytu, ale zase narazil na překážku. Do jeho cesty se postavil řetěz od Skipiho boudy, a to by nebyl Sesshoumaru aby o něj nezakopl a nerozcápl se na zem. Skipi si jako milost pán přištrádoval k Sesshoumarově hlavě a obarvil ji na popelavě černou svým plamenem. Ceklou tuto nešťastnou pohromu Maya vyděla.
"Skipi! Ihned toho nech!" Okřikne Maya dráčka a ten za hlasytého kňučení zaleze opět do své psí boudy. "Nestalo se ti nic?" Zeptala se yokaie starostlivě. Sesshoumaro však měl mnoho práce jenom se zvednutím hlavy. "Aha takže je." Konstaktovala rychle. Opatrně ho zvedla na nohy. Za pomoci Dartu ovedly yokaie do koupelny kde napustili vanu plnou horké vody. Sesshoumaru teď vypadal jak spráskaný pes. Ale hned jak vyděl vodu nějak rychle pookřál.
"Neeeeeeeeee vodu neeeeeeeeeee." Ječel z plných plic a snažil se vymanit. Maya byla pohotovější. Zamknula dveře klíčem a klíč pečlivě chovala do svého dekoltu. Tam snad ten yokai strkat prsty nebude, pomyslela si. Přistoupila k yokaiovi, musím též podotknout, že Dartu zmizela za kamarádkou Mailanthu.
"Tak Hele ty náno jedna vykřičená. Teď se pěkně vykoupeš. Páchneš jak starej čokl." Sesshoumaru na ni koukal jak čestvě vyvoraná myš. Maya na nic neváhala a pustila se svékání jakže ho nazvala? Jo už vím nány vykřičené. Sesshoumaru si to jako čistokrevný yokai nenechal líbit. Ale naonec stejně vyhrála Maya. Když už byl svečen bez jakýhokoliv upozornění strčia yokaie do vany. Ten tam žuchl rovnou po hlavě. Jakmile se jeho hlava vynořila nad hladinou z úst vytekl potůček vody. Maya jao skušená sestřička si nasadila rukavice apustila se do mytí. Sesshoumarovi, i když si to přiznat nechtěl, Mayiny ruce vyvolávali uvnitž něj příjemné pocity, které samozřejmě byly vydět i na povrchu.
"A hele Někdo tu stanuje." Pronesla Maya a pohledem sklouzla do yokaiova klína. Ten násedoval Mayin pohled. Chvíli civěl na své pozvednuté mužství jako kdyby to viděl poprvé v životě a potom zrudl jako rajče.
"A kruci." pronesl srandovním tónem.
Zbytek dne proběhl v naprostém klidu. Maya si hleděla své práce, která obnášela pevné nervy. Dartu s Mailanthu chodili po lese a jeho blýzkém okolý zbýrajíce bylinky. Sem tam si uzobly nějakou tu malinku či jahůdku. Dartu se když to zkrátím chovala jako kdyby měla v sobě minimálně basu piva. Mayina práce, starání se o zvířata, také nebyla někdy příjemnou prací. Sem tam totiž za ni přišel skunk že ho bolý příško a prdnul si přímo pod jejím nosem. Ale díky bohu den uběhnul jako voda a nastala poklidná tepá noc. Maya jako obvikle usedla na své oblíbené místo na okraji příkrého srázu kde měla výhled na celé údolí, a přemýšlela. Spíše se zasnila. A jak to bývá snění dívek se žene pouze jedním směrem a to ke svému vyvolenému. Jak tak snila ani si nevšimla, že se za ní objevil Sesshoumaru.

"Mohu si přisednout." Řekl Sesshoumaru nevídaně jemným hlasem až ho to zarazilo. Maya se jeho hlasu lekla a sletěa málem se srázu dolů. Díky bohu díky souhře skvělé koordinace těla a zuřívého máchaní rukou udržela rovnováhu. Pak se na yokaie otočila se zuřivým pohledem a řekla.

"Takhle mě už laskavě neděs. A co má náš pán na srdci? Užívej si zítra odcházíš." pronesa navenek s ledovým hlasem avšak její srdce uvnitř krvácelo. Bohužel je to tak. Zamiovala se jako nějaká školačka. Přestaň laskavě blbnout!!!! Okřiklo ji její druhé já mlátíce ji do hlavy kusem nějaké staleté větvě a aby toho nebylo málo jako heppy end hodina na chuděrku zamilovanou Mayou tunovou kovadlinu. její mysl se zhroutila.

"No a o tom sem chtěl s tebou mluvit." Pomalu opatrně si sedl. nechtěl aby se stala nějaká ta nepříjemná událost. Ale těsně než dosedl na zem, rupli mu kalhoty. Yokai se zuřivě začervenal, a to už za poslední den podruhé. Maya obrátila zra na rudého yokaie a nemohla se pousmát.

"Tak mluv co si to chtěl říci."

"Víš Mayo. Pamatuješ si jakou sázku jsme si dali?" Maya přikývla. "No a jen sem ti chtěl oznámit, že si tu sázku vyhrála. Sice ty první dny kdy sem byl málem sežrán, rozdrcen, uhnán a znásilněn tvým drakem nestáli za nic, ale potom jak ses o mě starala. Tehdy mi něco pomolilo."

"Jo boxery že?!" Dodala Maya směšně. Sesshoumaru se však zatvářil ukrutně vážně, aby Maya pochopila, že teď není vhodná doba na vtipkování. Maya na svou omluvu jenom sklopila své dlouhé uši. Potom si Yokai položil ruku na srde.

"Myslím tady v tomto místě. A tehdy si tu sázku vyhrála. Zamiloval sem se do tebe." Mayu v tu chvíli sejmulo přes obličej na tři tuny těžký předmět. Leknutím se zapotácela a letěla dozadu na trávu. Sesshoumaru ji však těsně před dopadem zachytil. Vyměnil si s ní. Zamilovaný pohled. Maya roztála jako zmrzlina na šedesáti stupňovém slunci. Mayino druhé já si málem rozmlátilo hlavu o zeď. Sesshouamru přejel něžně prsty přes Mayiny svůdné rty. Pak je na ně něžně políbil. Maya se vůbec nebránila. Naopak připojila se do této vzrušující hry. Netrvalo to dlouho a už letěl první kus oblečení na zem. Yokai nepřestával elfku obdarovávat smislnými polibky. (Tak teď dámy a pánové přijde střich. Já bych vám to jinak popsala, ale naše Dark-san něco ustřihla a tak já sem taky něco ustřihla.Prej aby jste nebyly moc skaženní)

Ráno. Celý skalnatý výběžek ozářilo slunce. Maya spolu se Sesshoumaru leží ve směti oblečení a gigantického kožichu nazí. Kdo se jako první probudí je Sesshoumaru. Přitáhne si elfku příže k tělu a něžně políbí na spánek s větou.

"Miluji tě vlčí elfko Mayo."
Deset hodin dopoledne. Sesshoumaru, čistokrevný vlčí yokai, opovrhuje všemi a vším. Avšak jeho srdce trpí. Bylo totiž poznamenáno bolestivou strátou. Prochází se pomalu po lese. Ničeho si nevšímá, nic nevnímá až na tu ukrutnou bolest srdce a nesnesitelné ponížení. Stále dokola si poládá jednu a tu samou otázku. Proč? Jeho obvyke bezemoční tvář nyní sklesla a z koutků tečou slaboulinké potůčky slz. On sám ení lítostivý, ae jedna osoba ho donutila k pláči a sebepohrdání. Sedne si pod starou Sakuru. Zavře oči. Myšenkama se vrátí do doby kdy by štastný, teda kdy si to myslel. Kdy aspoň na pár chvilek miloval. Vrátil se totiž myšlankama do doby kdy ho zradilo jeho vlastní srdce. Nenáviděl zradu a nenáviděl zrádce. Na chvíli se zamyslel až usnul. Usnul lehkým spánkem spravedlivých. Údajně tam přemýšlel Pár hodiny když tu najednou.

(Dodatek autora: Pokud by jste chtěli vědědět o čem to Sesshouamru přemýšlel předčtěte si jednorázovku Jen jedna chvíle a pochopíte)

"Sesshoumatu-sama? Půjdeme?" Nad ním se objeví modrovlasá vlčí elfka oblečeně v brnění ozbrojena dvěmy katanami. Sesshoumaru se tak lekl až se praštil o větev. A zase nastal ten pohled na Sesshoumara s otiskem větve na obličeji. Maya se začala smát.

"Ha ha ha velmi vtipné a ano Mayo půjdeme." Zvedne se z podstromu. Jde směrem z lesa. Elfka ho následuje.

"Teď už mám pro co znova žít." Pronese Sesshoumaru s úsměvem na tváři a otočí se za chůze na elfku. "Teď žiju jen pro tebe." A něžně ji políbí do vlasů.

I ti kteří nenávidí dokáží milovat. I ti kteří jsou nenáviděni mouhou být milováni.

Dartu: Zazvonil zvonec a pohádky je konec. *sladký úsměv*

Autorka: to máš pravdu Dartu a kde že máš maminku

Dartu: *ukáže na Mayu a Sesshoumara kteří si právě dělali dětičky*

Autorka: Eeeeek dobrá ukončíme tuto povídku jednou provždy *zatáhne gigantickou oponu* Mějte se všichni báječně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama