Part 3/3

3. srpna 2009 v 19:46 | ElfMaya |  PN - Nemesis VS Genesis


Partík 3 z 3



Vlkodlačice si mlsně olízne rty. Plně věří o perfektním provedením plánu. Nikdy neselhala a teď to nehodlá porušit svá vítězství. Najednou ji zabolí u srdce. Nechápe proč. Tuší však něco. Počká až Kain odejde. Teď se plně věnuje té bolesti. Schoulí se do rohu místnosti. Stočí se do klubíčka, do rohu místnosti. Dokola si pokládá jednu a tu samou otázku. Proč ji Lathorova smrt tolik bolí u srdce. Milovala ho snad? Před dávnou, hodně dávnou, dobou ano, ale za ta staletí vyprchala. Nebo snad ne? Ze všech si se vše snaží vyhnat z hlavy. Teď nesmí zklamat svého pána Anúbise. Nesmí nic pokazit. Nemůže, ale přesto se jí pořád vracejí vzpomínky. Vzpomína na vroucí Lathorovi polibky. Na něžnost jeho doteků. Na Anúbise. Ano, opět se její srdce potahuje černou vrstvou nenávisti. Opět se z nicoty vrací ta nelítostná Genesis bez srdce. S nenávistí v očích pozvedne hlavu. Opět získala svoji temnou sílu.
"Nem mohu stebou na okamžik mluvit?"
"Teď ne vlčku mám mnoho práce." Shinovi se vrátí zouflost do srdce. V nitru se však smísí a instyktivní zuřivostí vlkodlaka.
"Tak fajn!" Zvedne svůj hlas Shin. "Když už nestojím ani za pitomé ahoj, tak nevím co tu ještě pohledávám."
"Přestaň na mě zvyšovat hlas! Nejsem žádná tvoje služka."
"Jo?!" A jak se mám kruci chovat? Už více jak měsíc mě ignoruješ. Neřekneš mi ahoj, nedáš mi pusu, dokonce už ani se mnou nespíš v jedné posteli. Nebo toho žádám tolik? Chci aby sis na mě aspoň na pitomou hodinu udělala čas. Ale tohle je marné. Už ti nemám co říct."
Naposledy pohlédne Nemesis do tváře. Začal pochybovat o jejich vzájemných citech. Proto raději rychle odejde z jejího dosahu. Až teď si nebojácná lovkyně uvědomila co provedla.
"Vlku počkej!" Křikne Ryala sledujíce tento rychlý rozhovor z povzdálí. Vyskočí ze židle. Dlouhými kroky dokluše až k Shinovi, který se mezi tím posadil venku na kontejner s odpadky. Jak tam dorazila zželelo se jí ho. Vypadá jako hromádka neštěstí. Schoulen v klubíčku něco nezřetelného žbrblal. Vůbec mu nebylo rozumět.
"Jsi v pořádku?" Zeptá se jednorožčice opatrně.
"Vypadám snad na to?" Zvedne hlavuu podívajíce se na ni. Oči měl zalité jako by měl každou sekundou propuknout pláč. Dokonce i barva těla byla bělejší než obvikle.
"Upřímně….. teď vypadáš jako smrtka."
"Hm. Jenže já nevám co mám dělat. Asi bude lepší když odejdu. Stejně tu nikomu nebudu chybět."
"Tak to zase prr. Nezapomeň, že tu máš bratra. A dokonce i Cedrikovi jsi přirostl k srdci. Jim by jsi tu chyběl a navíc teď když tu řádí ta pětitisíciletá mrcha jménem Genesis" Na Shinově tváři se po dlouhé době objevil opravdu upřímný úsměv. "A navíc si brzo Nemesis uvědomí co provedla a přijde se omluvit. Věř mi znám ženy. Pokud opravdu milují, vzdají se všeho i vlastní hrdosti." Tyto slova Shin opravdu potřeboval slyšet. Rozhořel se v něm opět malý plamínek naděje. Z vděčnosti Ryalu obejme.
"Děkuji ti Ryo. Jsi opravdu kamarádka."
"To jo. A teď se běž vykoupat a lehnout. Dobrý spánek vyléčí všechny potíže." Dodatkově ještě mrkla levým okem. Shin s chutí poslechne Ryalin rozkaz. Opravdu se teď potřebuje vyspat.
Jako temné bouřkové mraky se žene trojice vlkodlaků ulicemi města. Genesis kráči jako obvikle uprostřed. Nese se jako bohyně pomsty. Čímž ona také je. Mstí Anúbisovu smrt. Teď, po několika tisících letech, si jde pro jeho srdce. V ruce dřímá posvátnou katanu. Jejich cíl je teď jasný, najít a zabít Nemesis. Dokonce jsou kvůli ní i nevlkodlakovsky vyzbrojěni. Každý z trojice má u pasu poloautomatickou pistoli. Jak se říká náhoda je blbec. Proto musí být na ni patřičně vyzbrojeni. Nechybí ani jejich obvyklé zbraně jako jsou katany, kunaie a hadí dýky jež si po ta staletí osvojili. Zastaví se asi třicet metrů od Nemesiny zkrýše. Genesis zastaví svůj doprovod pokynem rukou. Prohlédne si místo budoucího boje.
"Býalá továrna. Jeden hlavní vchod. Z naší strany sedm oken v přízemí a čtyry okna v prvním patře. Střecha je mírně skloněná olemovaná asi půlmetrovým okrajem. Celá budova je vystavěna ze železobetonu takže je dosti odolná. Má dva vedlejší vchody jeden na opačné straně a druhý na střeše kde se dá přelést na vedlejší budovy."
"Ale Kaine. Ty mě překvapuješ." Polichotí Kainovi Genesis.
"To víš, už jsem si to omrkl, když jsi vraždila Isis, proto jsem byl celej den pryč." Genesis zacuchá Kainovi vlasy.
"Se nezdáš."
"To já vím."
"Nechci nějak rušit to vaše tokání." Řekne Roderik. "Ale zapadá slunce. Budem se muset připravit jinak přijdeme o moment překvapení." Oba vlkodlaci souhlasně přikývnou.
"Nejlepší postavení bude toto: Roderik se bud plížit posledním oknem, Genesis pude bočním chodem a játo vemu vchem." Dále už vlkodlaci na nic nečekali. Jako ve filmu Mission Impossible se plýží. Kain s obratností opice šplhá po starém požárním žebříku. Dokonalá koordinace nohou i rukou způsobuje, že se na střechu dostal dosti rychle. Dále svým během obratně přeskakoval ze střechy na střechu. Vtu samou chvíli se Genesis plýží uličkami k postrannímu vchodu do Nemesiny skrýše.
"Nemesis mohu s tebou mluvit?"
"Ano jistěže." A najednou plesk. Nemesina tvář schytala pěknou dobře mířenou facku. Nemesis nechápala za co ta facka vůbec byla.
"To bylo za Shina abys věděla." Šedé oči bojovnice pozorně sledují zuřící Ryalu. Celé tělo jednorožcice je napjaté vztekem. Ruka jež se zaťatá pěst bělá. Dokonce i žíli se tím tlakem rvou na povrch těsně pod kůži. Zorničky stažené do středu očí téměř nejsou vidět.
"Co to plácáš za nesmysli Ryalo? Proč za Shina?"
"Ty to nechápeš? Chováš se k němu poslední dobou jako ke kusu hadru. On tím trpí. Tak to konečně pochop." Nastane hrobové ticho. Oči dívek nespouštějí tu druhou z očí (vsuvka autora: Teď si představte nějakou hororovou hudbu.). Ozvala se rána.
"Zadní garáž!" Vyhrknou obě dívky najednou. V tu chvílí se rozpory rozplynuli. Rozběhli co nejrychleji k zadním garážím. Doběhli až ke dveřím. Nemesis je pomalu otevřela. Jelikož slunce zapadlo, celý prostor garáží byl osvětlen slabím měsíčním světlem. Je tu ticho, velké ticho. A to není dobře. Nemesina intujice bije na poplach. Pomalu prochází řadou aut, které slouží už jenom na náhradní díly. Oči obezřetně pohledávají celou garáž. Ruce zatíná v pěst. Cítí že tu je někdo třetí, nezvaný host. Ryala stojíce u dveřích pro jistotu cvakne vypínačem. Celou garáží projede silná vlna světla. Asi sedm světel osvítí vše. Dokonce i neznámého hosta. Nemesis projede mráz po zádech.
"Huh! Tohle je velký štěně." Řekne si na odlechčení situace nemesis. Zpočátku udělá několik pomalých kroků směrem vzad. Nezvaný host, vlkodlak Roderik, si všimne, že chce utéct. Proto po ni drapne svoji tlapou. Jenže se mu oběť vysmekla zpodrápů. Drapl po ní proto ještě jednou avšak i teď marně. Mladá bojovnice se rozběhne. Zamíří rovnou k velkým řetězům, jež slouží k nadzvednutí aut, které jsou pověšeny na jedné zdi asi pět mětrů nad zemí. Obratně vyšplhá po jednom z řetězů. V Nemesině těle se začíná vzteky vařit krev. Což je pro ní dobře. Lehce se přehoupne na další řětěz. Vkodlak se snaží k ní vyskočit. Jenže se dostal do špatného úhlu, špatného úhlu pro něj. Bojovnce otevřela jednu kladku a bum, volný řetěž o váze asi sto kilo spadlo na vlkodlaka.
"Fajn! Tenhle je knock out. Myslíš žr tohle byla ta Genesis?" Ryala přistoupí k hromadě železa.
"To se hned dozvíme." Odpoví Nemesis Ryale seskakujíce ze řetězů. S pomocí Ryaly odhrnou řetězi. A jelikož se vlkodlakům vrací po smrti lidská podoba, zjistí kdo to je.
"Hm, tak tohle Genesis nebude, ale musím uznat. Na vlkodlaka je docela fešnej. Když opomineme tu rozdrcenou lebku." Konstaktovala Ryala hledíce na mrtvého Roderika.
"Mě se nelíbí. A teď pojď. Mám takové divné tušení, že jich tu bude více."
"Tak pojď ty přerostlej plyšáku." Provokuje už dosti rozzuřeného vlkodlaka Cedrik. Ygrean, kterou Cedrik s Rikem hlídali, se vyděšeně krčí v rohu schovává pod masivním stolem. Díky bohu se oboum klukům daří držet vlkodlaka dále od Ygrean. To toho vlkodlaka dosti rozčiluje. Všemožnými způsobi se snaží dostat dopředu.
"Tak a už toho mám akorát tak dost." Zavrčí Riku, vytasí an nevím odkať pistoli. Třikrát střelí. Ani jedna z kulek nemine svůj cíl. Proniknou přes silnou lebeční stěnu rovnou do centra mozku. Vlkodlak padne ihned mrtev k zemi. Ale i těch pár sekund stačilo k tomu aby krev vlkodlaka potřísnila zdi místnosti. Vlkodlak se promění do lidské podoby, mladého muže.
"Tak za tohle! Tě Nemesis stoprocentně uškrtí." Řekne Cedrik.
"No co? Zabilj jsem toho vlkodlaka? Zabil! Je mrtvej? Je mrtvej! Tak co by se rozčilovala. Přinejhorším zde znova vymaluji no."
"Ono jen aby." Cedrik přistoupí k vyděšené Ygrean, konejšivě ji objímajíce. "Už je dobře, neboj." Cítil jak se to křehounké stvoření klepe strachy. Proto se snažil co nejvíce aby ji co nejrychleji uklidnil. Z dálky byly slyšet kroky. Riku na nic nečekal a opět nabil zbraň. Kroky se blýžili a Riku se chystal ke střelbě. Objevil se obryz postavy.
"Riku co blbneš?" Vyštěkne Nemesis. Hned druhá věc co ji uchvátila mimo pistole která ji mířila do obličeje byla krev na stěnách. Až tehdy co se rozhlédla po místnosti zjistila co se stalo. Zlostně upřela zrak na Riku.
"No co chtěl nás zabít." Bránil Riku svůj čin.
"Riku? Ty tady povinně vymaluješ."
"Jasan mami."
"Kde je Shin?" Nemesis se opět se starostí v očích rozhlédne po místnosti.
"Poslala jsem ho abys jsi si šel lehnout. Proč? " Na to už Nemesis neodpověděla. Rozběhla se rovnou k ložnici. Její intuice ji hlásila špatné zprávy. Ne nechtěla tomu věřit. Vběhla do ložnice. To co uviděla ji vehnalo slzy do očí. Genesis ve své lidské podobě stála uprostřed místnosti. Katana jež držela ve své pravé ruce byla potřísněna krví. Shin ležel na zemi s probodnutým břichem.
"Čekala jsem na tebe. Ty musíš býr ta slavná Nemesis, která je postrachem všech upírů a vlkodlaků. Popravdě čekala jsem více než jenom dítě." Pronesla vlkodlačice. Nemesis zlostně zaskřípala zuby.
"Ty jsi mě také zklamala. Čekala jsem legendu a ne sraba." Natož Genesis vytasila pistoli a vystřílela do Nemesis celý zásobník. Čekala co se stane. Nemesis se nepohnula ani o milimetr. Po pár sekundách z jejího těla vypadali všechny náboje a rány se zacelily.
"My...myslela jsem, že to je jenom legenda." Genesis se poleká.
"Jak vidíš tak není." Teď na Genesis pohlédne svýma dračíma očima. Vrhla se na nekolika tisíci letou vlkodlačici. Nezajímalo ji, že není ozbrojená. Jedinné co cítila byl vztek. Vší silou uštědřovala protivnici dosti kruté rány. Nehty jež se proměnily v drápy rozsekávali kůži. Boj to byl nelítostný. Obě dívky bojovali jak nejlépe uměli. Sekali, kopali, šrábyli a kousali. Nemesis však díky své ryché regeneraci měla dosti navrh. Po nekolika minutách bylo rozhodnuto. Slavná Genesis byla zabita vlastní zbraní. Dračice okamžitě přiskočila k Shinovi. Opatrně s ním zatřásla. Díky bohu žil. Vlastním ošacením zastavila krvácení.
"Od....odpusť mi to." Promluvil slabě Shin, bylo poznat, že stratil mnoho sil.
"Ne to ty mi odpusť lásko. Chovala jsem se hrozně." Nadále už nebyly za potřebí žádná slova. Vše stvrdil polibek z pravé lásky.
"Mockrát vám všem děkuji." Děkuje s pokorou Ygrean. Jsou to tři dny od konce žvota slavné Genesis.
"Za málo Ygrean." Odpoví Scad.
"Co se vůbec stalo s těmi mrtvolavi a srdcem?" Nemesis se usměje.
"Spálili jsme je. Teď je konečně Genesis s Anúbisem a nám nebudou znepříjemňovat život." Ygrean souhlasně přikývne. Naposledy se rozloučí. Nasedne do auta. Odjede.
Tímto končí jeden z mnoha příběhů........
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama