Jen jedna chvíle

2. srpna 2009 v 13:42 | ElfMaya |  ...::FanFikce
Varuji dopředu Shonen-ai...


Sesshoumaru, čistokrevný vlčí yokai, opovrhuje všemi a vším. Avšak jeho srdce trpí. Bylo totiž poznamenáno bolestivou strátou. Prochází se pomalu po lese. Ničeho si nevšímá, nic nevnímá až na tu ukrutnou bolest srdce a nesnesitelné ponížení. Stále dokola si poládá jednu a tu samou otázku. Proč? Jeho obvyke bezemoční tvář nyní sklesla a z koutků tečou slaboulinké potůčky slz. On sám ení lítostivý, ae jedna osoba ho donutila k pláči a sebepohrdání. Sedne si pod starou Sakuru. Zavře oči. Myšenkama se vrátí do doby kdy by štastný, teda kdy si to myslel. Kdy aspoň na pár chvilek miloval.
"Těž se na smrt Sesshoumaru." Řve Inuyasha v ruce držíc svůj meč. Sesshoumaru jako obvikle stojí v naprostém klidu.
"To sotva Bratříčku." Pošle na Inuyashu svůj mocný jedový bič. Inuyasha se jen tak tak starčí uhnout. Tyto boje mezi bratry byly dosti časté. Pokaždé si musei dokázat, kdo z nich je silnější a lepší. A jelikož nebyla na blýzku Kagome byl souboj o to surovější.
"Tak teď tě potrazím!" Hrdě pronese mladší z bratrů Inuyasha. Přiskočí k rozzuřenému Sesshoumarovi. Jen se na něj podívá a................................. políbí ho.
Ten zaskočením upustí svoji katanu na zem. Úpně se zarazí. Ten polibek byl pro něj tak nechutný a zároveň vzrušující. Trval snad celou věčnost. Sesshoumaru se konečně zpamatuje. Odstrčí svého bratra křičejíc na něj.
"Co si to dovoluješ? A vůbec proč jsi to udělala?" Inuyasha mu jenom bez seme menších potíží odpoví.
"Protože jsem chtěl zkusit něco jiného. Kagome mě totiž moc nepřittähuje, ale za to ty jo. A až moc mě přitahuješ." Inuyashovi rty se protáhnou do širokanánského úsměvu. Chvíli tam bezhnutě stojí. V Sesshoumarově hlavě se začínají místi pocity,. Už sám neví co ke svému bratrovi vlastně cítí. Nenávidího nebo snad něco jného? Inuyasha veme tuto příležitost do vlastních rukou. Přistoupí k němu. Obejme ho kolem pasu a znova políbí. Teď už se Sesshoumaru nebrání. Právě naopak. Přistoupil na tuto hru emocí. Polibek skončí. Pro oba to znova trvalo jako věčnost. Nastala ta trapná chvíle ticha. Sesshoumaru nevěřícně přejede bříšky prstů po Inuyashově tváři. Nechce si to přiznat, ale zamiloval se. Zamiloval se do nenáviděněného nevlastního bratra Inuyashi. A no říká se, že láska přichází nečekaně, ae až takhle rychle? Tato a spousta podobných otázek se prohání jeho hlavou. Není jak se má chovat, neví co má dělat. Prostě nic neví.
"Chceš to, cítím to." Promluví Inuyasha. Sesshoumaru se snad poprvé ve svém dlouhm životě lekl. Úpně skoprněl. Jeho dech se znepravidelněl. Ano chce to. Touží po tom. Jeho pohled byl pro Inuyashu až moc výřečný. Proto se prozatím vedl vedení. Pomalu svléal svého staršího bratra. Laskah ho po celém těle. Sesshoumaru najednou přestal být ten chladnokrevný yokai. Chyt, sic trochu moc surově, svého bratra za boky přitačejíc e svému tělu aby zjistil jak moc po něm touží. A jeho tvrdý klín byl dostatečný důkaz. Strhal z Inuyashi oblečení, přitom mu nechtěně rozdrápl kůži na rameni. Sklonil se proto. Začal olizovat ránu. Inuyashovi to začlo býti dosti příjemné. Pomalu začínal slastí šílet. Pak to šlo ráz na ráz. Milovali se spolu. Bylo to něžné a zároveň strašně divoké. Oba propadli dychtivé touze po tom druhém. Dychtili po uspokojení. Těsně před vyvrcholením si navzájem uštědřili několik škrábanců. Jejich toužebné vzdechy ne tiše nesli lesem. Ale vyvrcholení obou bratrů bylo slyšet mnohem jasněji.
"Nenávidím tě Inuyasho." Probere ze svých vzpomínek. "Nenávidím tě. Zneužil jsi mě. A já tě miloval. Je pravda, že jen chvilku, ale přesto miloval. Zahrál sis se mnou nechutnou hru. Za tohle se ti pomstím. Ty bastarde jeden!" Zuří si sám pro sebe. Po prozuzení z krásného snu po božskím milování ho totiž čekala krutá realita. Našel totiž kousek papírku. Pomalu ho otevře a přečte. Stálo v něm: Tohle bylo porvé a naposledy. Už se neuvidíme, doufám. Zůstanu u Kagome. Inuyasha. V tu chvíli se znova Sesshoumarovo srdce pokrylo snad kilometrovou vrstou kamene. Naštvaně zničil vzkaz. Jeho řev se nesl okolým až vypašil všechny ptáky. V tu chvíli se zařekl, že už nikdy si žádného hanioe nepustí tak blýzo k tělu. Ano bylo to poprvé a naposledy Inuyasho, pronesl tiše pro sebe.
"Sesshoumatu-sama? Půjdeme?" Nad ním se objeví modrovlasá vlčí elfka oblečeně v brnění ozbrojena dvěmy katanami.
"Ano Mayo půjdeme." Zvedne se z podstromu. Jde směrem z lesa. Elfka ho následuje.
"Teď už mám pro co znova žít." Pronese Sesshoumaru s úsměvem na tváři a otočí se za chůze na elfku. "Teď žiju jen pro tebe." A něžně ji políbí do vlasů.
I ti kteří nenávidí dokáží milovat. I ti kteří jsou nenáviděni mouhou být milováni.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama