Je těžké být v tvé blýzkosti

3. srpna 2009 v 17:46 | ElfMaya |  ...::FanFikce
Tak když tu máme ten 1. Máj, lásky čas, mám tu pro fás připravenou lehkou shonen-ai povídku na pár Sasuke X Naruto. Nic světoborného v tom nehledejte. Oki?


Jak je těžké být v tvé blízkosti a nemoci se tě dotknout. Pořád mi dokola opakuješ, že jsem tvůj nejlepší přítel. A mě to trhá srdce. Proč, proč zrovna já. Proč se musím lišit od ostatních? A proč zrovna já se musím zamilovat do kluka. Teď jsem vyhnanec společnosti, ale to už stejně dávno jsem. Ale to mi nevadí, už jsem si zvykl.
"Nad čím přemýšlíš?" Tyto slova mě proberou ze silného zahloubání.
"Ale nad ničím." Odpovím skromně. Sasuke , můj nejlepší přítel a má tajná láska, si sedl naproti mně.
"Nelži mi. Vidím, že tě něco trápí. No tak, ven s tím." Mlčím, nemám tu potřebnou sílu k vyřčení toho závažného problému. Raději též skloním zrak. Jsem srab, prostě to nedokážu.
"Nezlob se Sasuke, ale toto si musím vyřídit jenom a jenom já sám." Konečně seberu alespoň dostatek síly, abych se mu mohl podívat přímo do očí.
"Dobrá no! Jen potom za mnou nechoď, že jsi v tom problému až po uši." Uraženě odkráčí pryč. Nenávidí, když mu někdo lže nebo tají závažnou věc. Jen kdybys Sasuke věděl, že už jsem v tom po uši už dávno. Mezi prsty převracím list papíru složený do malého čtverečku. Má zpověď napsána pro tebe. Jak dlouho mi trvalo, aby se z nás stali přátelé. Kolik slz a bolesti bylo k tomu zapotřebí. Je přirozené, že se teď bojím, abych to křehké pouto mezi námi nezpřetrhal. Zas bych byl opět jen zrůdou. Musím ti ten dopis předat a pak už jenom doufat. Doufat, že se nepřestaneš na mě dívat jako na přítele. Snad se nestane to, čeho se bojím, neunesl bych to.
Pomalu přicházím k tvému bytu. Opatrně protáhnu dopis škvírou mezi dveřmi a podlahou. A hned jako ten největší srábek uteču. V temnu svého pokoje počkám do zítra, snad už potom vše vyřešíme. A z celé své duše doufám, že aspoň zůstaneme přáteli.
Svítá, ani jsem si neuvědomil, jak dlouhou dobu dumám nad svým osudem. Podívám se z okna, vypadá to na další krásný den. Začnu se svým monotónním ránem. Vysprchuji se, udělám si snídani, kterou sním po cestě ke srazu týmu. Samozřejmě se obleču, sic jsem blb, ale ne zas tak tolik. Dorážím na místo srazu, už zdálky vidím růžovou hlavu Sakury. To ona byla moji první láskou, no spíše to byla dětská láska, ale teď už k ní nic necítím. Snad kromě žárlivosti, ano žárlím jak se Sasukemu pořád vtírá do života. Dříve jsem se snažil své pocity nevnímat, ale po nějakém tom čase jsem to vzdal. Sic navenek to znát nedávám, ale v nitru se vztek přímo vaří. Pak spatřím Saskeho, první co mě udiví je jeho slabí úsměv na tváři.
Znejistím, ucítím, jak se mi do tváří hrne krev, a já rudnu. Sklopím zrak, snad si toho nikdo nevšimne.
"Kakashi-sensei zase není?" Zeptá se Naruto, Sasuke se Sakurou pouze zakroutí hlavou. "By, mě zajímalo, s jakou výmluvou přijde dnes." Takto ještě čekáme asi dvě hodiny, každý na svém místě. Má mysl pořád bloudila mimo obyčejný svět. V době kdy Kakashi-sensei konečně dorazil, jsem si uvědomil, že mě sleduje pár uhrančivých očí.
"Omlouvám se děcka, ale spatřil jsem černou kočku, tak jsem to musel vzít oklikou." Opět Kakashiho chabá výmluva. Jenom nesouhlasně zabručím. Už dávno jsem to vzdal.
Dnešní trénink díky bohu proběhl rychle a bez žádných problémů. Až na menší potyčku se Sakurou, která mi málem vyrazila všechny zuby. Den se uchýlil ke konci. Pomalu odemykám dveře od svého skromného bytu. Ani nevím proč, ale dnes zázrakem můj byt zářil čistotou. Jako kdybych čekal nějakou návštěvu.
Najednou za sebou uslyším kroky, jsou mi povědomé, takové tiché, rozvážné. Rychle se otočím. Nečekaný návštěvník mě naprosto zaskočí.
Přirazí mě ke zdi, zuřivě mě začne líbat. Nezajímá mě, co si o mě potom bude myslet, teď tu je pro mě jen tato chvíle. Tomuto naprosto úžasnému polibku se plně oddám. Neodtahuje mě od sebe.

"Toužím po tobě." Zašeptá černovlasý mladík blonďáčkovi zaklíněného pod svým tělem. Drží si ho v pevném objetí, jako kdyby se bál, že se brzo rozplyne v dým. Opět se rty obou chlapců spojí v jedny. Odtrhnou se od sebe, až když jim dojde vzduch.
"Tohle je snad nějaký sen." Zavzdychá Naruto.
"Ne není, lásko moje." Odpoví s klidem Sasuke. Přitom se utápí v hloubkách těch nádherných modrých očí.
THE ENDE
PS: Kdyby někdo chtěl, mohla bych napsat pokráčko....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hikari Hikari | 31. května 2012 v 12:44 | Reagovat

blízkost se píše s měkkým I... nechci rejpat, ale v tom nadpise to strašně bije do očí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama